3 Tz 43/2023

3 Tz 43/2023-171

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Koláře a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné právnické osoby S. L., se sídlem XY, IČ: XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 16 T 9/2021, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

I. Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 16 T 9/2021, byl v neprospěch obviněné právnické osoby S. L. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 8 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. II. Trestní příkaz Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 16 T 9/2021, se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Okresnímu soudu Praha-východ se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 16 T 9/2021, byla obviněná právnická osoba S. L. uznána vinnou přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se měla dopustit tím, že:

„jakožto provozovatelka osobního automobilu XY, RZ XY, po výzvě správního orgánu Městského úřadu Říčany ze dne 25. 5. 2018, č. j. OPE/18/24200, k uhrazení pokuty ve výši 900 Kč za dne 24. 5. 2018 spáchaný dopravní přestupek spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci Říčany v úmyslu vyhnout se odpovědnosti a finančnímu postihu za spáchaný dopravní přestupek prostřednictvím konkrétně nezjištěné osoby disponující přístupovými údaji k datové schránce obv. pr. osoby a jednající v zájmu obv. pr. osoby dne 8. 6. 2018 prostřednictvím své datové schránky sdělila správnímu orgánu vědomě nepravdivou skutečnost, totiž že řidičkou vozidla byla v době spáchání přestupku osoba bez jakékoli spojitosti s obv. pr. osobou či jejími zaměstnanci, a to poškozená M. K., nar. XY, načež poté, co bylo 25. 6. 2018 neustanovenou osobou zneužívající datovou schránku XY registrovanou na poškozenou toto nepravdivé sdělení správnímu orgánu opětovně potvrzeno, vydal v důsledku toho správní orgán dne 19. 11. 2018 příkaz, jímž poškozenou uznal vinnou ze spáchání předmětného dopravního přestupku a uložil jí pokutu ve výši 1 500 Kč, která je po poškozené exekučně vymáhána, a zároveň je tento přestupek veden k tíži poškozené v evidenční kartě řidiče.“

2. Za tento přečin byla obviněná právnická osoba odsouzena podle § 68 odst. 1, § 181 odst. 1 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „z. t. o. p. o.“) k peněžitému trestu v celkové výši 25 000 Kč. Poškozená M. K. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 2. 2021.

II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní

4. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněné právnické osoby proti shora citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona.

5. Ministr spravedlnosti ve stížnosti nejprve shrnul relevantní právní úpravu. Podle ministra byl v neprospěch obviněné právnické osoby porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 trestního řádu a v § 8 odst. 1, 2 z. t. o. p. o.

6. Pro vznik trestní odpovědnosti právnické osoby je nutné, aby byl trestný čin spáchán v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti a zároveň osobou ve vedoucí nebo obdobné řídící funkci, popř. zaměstnancem nebo obdobnou osobou při plnění pracovních úkonů. Z výroku trestního příkazu vyplývá, že se právnická osoba dopustila trestného činu ve stručnosti tím, že poté, co byl vozidlem v jejím vlastnictví spáchán dne 25. 5. 2018 dopravní přestupek, skrze datovou schránku prostřednictvím blíže neustanovené osoby uvedla jako řidičku motorového vozidla poškozenou M.

K. Toto nepravdivé sdělení bylo posléze potvrzeno i z datové schránky poškozené, jež byla zneužita další dosud neustanovenou osobou. Ze zjištěného skutkového stavu bylo možno dovodit, že trestný čin byl spáchán ryze v zájmu právnické osoby, neboť ta byla – v případě nezjištění konkrétního přestupce – objektivně odpovědná za spáchaný přestupek. Spáchaným trestným činem tak nebyla nucena uhradit pokutu ve výši 1 500 Kč, jež byla poté vymáhána po samotné poškozené. Z provedeného dokazování však jednoznačně nevyplývá, že by se tohoto jednání spáchaného ve prospěch obviněné právnické osoby dopustila osoba uvedená v § 8 odst. 1 písm. a) až d) z.

t. o. p. o.

7. Vzhledem k tomu, že trestní příkaz neobsahuje odůvodnění, je třeba vycházet pouze z výroku vydaného rozhodnutí, kde je mimo jiné konstatováno, že se právnická osoba jednání dopustila „prostřednictvím konkrétně nezjištěné osoby, disponující přístupovými údaji k datové schránce obviněné právnické osoby a jednající v zájmu obviněné právnické osoby“. Z provedeného dokazování a rovněž z náhledu do databáze obchodního rejstříku vyplývá, že obviněná právnická osoba je jednočlennou společností, jejíž jedinou jednatelkou, společnicí, a osobou oprávněnou jednat jménem společnosti je L. F., nar. XY. Proti jmenované přitom nebyly ve věci zajištěny dostatečné důkazy pro závěr, že se shora uvedeného jednání dopustila právě ona, a proto nebylo možno učinit ani závěr o přičitatelnosti jejího jednání obviněné právnické osobě. Tento nedostatek není možné překlenout ani aplikací § 8 odst. 3 z. t. o. p. o., který zcela zřejmě míří na situace, kdy je ve věci zjištěno více možných pachatelů z okruhu právnické osoby, přičemž nelze s určitostí říci, která z takových osob se jednání dopustila. Může se tedy jednat například o situaci, pokud je prokázáno, že se jednání dopustil některý z členů představenstva společnosti, ale není najisto postaveno, který to byl. V dané věci však není otázkou, která z fyzických osob působících v obviněné právnické osobě se jednání dopustila, ale zda se vůbec jedná o fyzickou osobu s obviněnou právnickou osobou jakkoli spojenou. Taktéž z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nestačí pouhý závěr o tom, že nezjištěná fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 z. t. o. p. o., nýbrž musí být učiněn jednoznačný závěr, že tato osoba jednala v postavení podle § 8 odst. 1 písm. a) až d) z. t. o. p. o. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 784/2016, publikované pod č. 34/2017 Sb. rozh. tr.).

8. Tím, že se Okresní soud Praha-východ spokojil se zjištěním, že trestný čin byl spáchán prostřednictvím nijak dále neupřesněné a nezjištěné osoby, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné právnické osoby. Vzhledem k tomu, že podanou stížností je napadán samotný vznik trestní odpovědnosti právnické osoby, zájem na zákonnosti a dodržování základních zásad trestní odpovědnosti podle ministra spravedlnosti převažuje nad zájmem na nezměnitelnosti již pravomocných soudních rozhodnutí. Obviněná právnická osoba peněžitý trest uhradila dne 30. 4. 2021.

9. Ministr souhlasí s rozhodnutím o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání. Navrhuje, aby Nejvyšší soud:

1) podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 16 T 9/2021, byl v neprospěch obviněné právnické osoby S. L., porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 8 odst. 1, 2 z. t. o. p. o.;

2) podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;

3) podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Praha-východ přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu a rozhodl.

10. Stížnost pro porušení zákona byla ve smyslu § 274 odst. 5 tr. ř. zaslána k případnému vyjádření obviněné právnické osobě, poškozené a Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

11. Obviněná právnická osoba ani poškozená se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a argumentaci stěžovatele.

13. Státní zástupce uvedl, že ministr ve stížnosti pro porušení zákona vylučuje aplikaci § 8 odst. 3 na zjištěný skutkový stav. Podle státního zástupce se z relevantní judikatury k § 8 odst. 3 TOPO podává, že i bez zjištění konkrétní fyzické osoby musejí rozhodná skutková zjištění poskytovat dostatečný podklad ke spolehlivému závěru, že určitá fyzická osoba – byť neznámá či neztotožněná – spáchala protiprávní čin v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti, a že si tak počínala v postavení vyžadovaném podle § 8 odst. 1 TOPO. Z navazující judikatury Nejvyššího soudu se podává, že musí být učiněn jednoznačný závěr podložený odpovídajícím skutkovými zjištěními, že fyzická osoba jednala buď v některém z postavení předpokládaných v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPO, anebo v postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) TOPO, v důsledku čehož je spáchaný čin přičitatelný právnické osobě buď podle § 8 odst. 2 písm. a) TOPO, anebo podle § 8 odst. 2 písm. b) TOPO.

14. V projednávané věci podle státního zástupce orgány činné v trestním řízení v posuzované věci rezignovaly na dostatečné prokázání existence neznámé fyzické osoby, jejíž jednání má být obviněné právnické osobě přičítáno, v nezbytném minimálním rozsahu, tedy alespoň zda šlo o některou z osoby vymezených v § 8 odst. 1 TOPO. Trestní příkaz tímto způsobem konstruoval objektivní trestní odpovědnost, která ovšem na rozdíl od přestupkové odpovědnosti není přípustná.

15. V posuzované věci tak došlo k porušení zákona v tak zásadní otázce, jakou jsou samotné základy trestní odpovědnosti právnické osoby a v důsledku toho k jejímu nezákonnému odsouzení. Právní moc odsuzujícího rozhodnutí tak podle státního zástupce nemůže převážit nad zájmem na zákonnosti a dodržování základních zásad trestní odpovědnosti.

16. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s petitem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona. Státní zástupce souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.)

III. Relevantní právní úprava

17. Podle § 8 odst. 1 z. o t. o. p. o. trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.

18. Podle § 8 odst. 2 z. o t. o. p. o. právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo

b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

19. Podle § 8 odst. 3 z. o t. o. p. o. trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.

IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona

20. Nejvyšší soud na podkladě mimořádného opravného prostředku ministra spravedlnosti podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 8 odst. 1, odst. 2 z. t. o. p. o.

21. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 784/2016, publikovaného pod č. 34/2017 Sb. rozh. tr., ustanovení § 8 odst. 3 t. o. p. o. připouští vyvodit trestní odpovědnost právnické osoby i tehdy, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v § 8 odst. 1 a 2 t. o. p. o. Rozhodná skutková zjištění ovšem musí i v tomto případě poskytovat dostatečný podklad ke spolehlivému závěru, že určitá fyzická osoba – byť neznámá či neztotožněná – spáchala protiprávní čin jménem trestně odpovědné právnické osoby, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti (např. že v rozporu se svými povinnostmi úmyslně zatajila účetnictví společnosti s ručením omezeným s dalšími důsledky uvedenými v § 254 odst. 1 tr. zákoníku), že si tak počínala v postavení vyžadovaném podle § 8 odst. 1 písm. a) až d) t. o. p. o. (např. jako jednatel společnosti s ručením omezeným) a že vzhledem k tomu lze přičítat spáchání trestného činu právnické osobě ve smyslu § 8 odst. 2 t. o. p. o. (např. v důsledku spáchání činu statutárním orgánem právnické osoby či jeho členem). Tyto podmínky však nebudou splněny, pokud soudy nižších stupňů učinily skutkový závěr, podle něhož nebylo prokázáno, že se stal skutek, kterým měla určitá fyzická osoba založit trestní odpovědnost právnické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 t. o. p. o., resp. jestliže ve vztahu k takové fyzické osobě se soudům nepodařilo vůbec zjistit, zda a jakým způsobem jednala.

22. Podle Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 3 Tdo 487/2018, publikovaného pod č. 37/2019 Sb. rozh. tr., k tomu, aby protiprávní čin nezjištěné fyzické osoby založil trestní odpovědnost právnické osoby podle § 8 odst. 3 t. o. p. o., nestačí závěr, že taková fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby ve smyslu návětí v § 8 odst. 1 t. o. p. o. K trestní odpovědnosti právnické osoby nepostačuje ani alternativní zjištění, že nezjištěná fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti v některém (blíže neurčeném) z postavení podle § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) t. o. p. o., ale musí být učiněn jednoznačný závěr podložený odpovídajícím skutkovým zjištěním, že tato fyzická osoba jednala buď v některém z postavení předpokládaných v § 8 odst. 1 písm. a) až c) t. o. p. o., anebo v postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) t. o. p. o., a že v důsledku toho je spáchaný čin přičitatelný právnické osobě buď podle § 8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o., anebo podle § 8 odst. 2 písm. b) t. o. p. o. To platí i za situace, má- li být právnická osoba spolupachatelem nebo účastníkem na trestném činu jiné osoby.

23. V projednávané věci se ze skutkové věty napadeného trestního příkazu podává, že u obviněné právnické osoby byla trestní odpovědnost dovozena na základě skutečnosti, že tato právnická osoba jednala prostřednictvím konkrétně nezjištěné osoby disponující přístupovými údaji k datové schránce obviněné právnické osoby a jednající v zájmu obviněné právnické osoby.

24. O tom, že ona nezjištěná fyzická osoba jednala v zájmu obviněné právnické osoby, není v projednávané věci pochyb. Odpovídající skutkové zjištění je obsaženo i ve skutkové větě napadeného trestního příkazu, a to včetně motivace této fyzické osoby, která patrně usilovala o to, aby se obviněná právnická osoba vyhnula odpovědnosti a finančnímu postihu za spáchaný dopravní přestupek.

25. Současně však ve skutkové větě napadeného trestního příkazu absentují jakákoliv konkrétní skutková zjištění, na jejichž základě by bylo možno dojít k závěru, že nezjištěná fyzická osoba jednala v některém z postavení předpokládaných v § 8 odst. 1 písm. a) až d) z. t. o. p. o., tak jak to požaduje shora citovaná judikatura. Ze skutkové věty napadeného trestního příkazu pak není zřejmé, zda byl přisouzený trestný čin obviněné právnické osobě přičten podle § 8 odst. 2 písm. a) nebo podle § 8 odst. 2 písm. b) z. t. o. p. o.

26. Nejvyššímu soudu tak nezbývá konstatovat, že na základě skutkových zjištění, tak jak jsou zachycena ve skutkové větě napadeného trestního příkazu, nebylo možné ve smyslu § 8 z. t. o. p. o. dovodit trestní odpovědnost obviněné právnické osoby za přisouzený trestný čin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

V. Způsob rozhodnutí

27. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněné právnické osoby S. L. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 8 odst. 1, odst. 2 z. t. o. p. o.

28. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

29. Nejvyšší soud následně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc znovu projednal a rozhodl.

30. Na Okresnímu soudu Praha-východ nyní je, aby se při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku znovu zabýval otázkou přičitatelnosti trestného činu obviněné právnické osobě. Při svém dalším rozhodováním se soud zaměří na předběžnou otázku (ve smyslu § 9 tr. ř.), zda nelze nalézt konkrétní fyzickou osobu, která jednala tak, aby bylo možné její jednání ve smyslu § 8 z. t. o. p. o. přičítat obviněné právnické osobě. Nepodaří-li se soudu takovou fyzickou osobu nalézt, provede soud náležité dokazování pro posouzení otázky, zda nezjištěná fyzická osoba jednala v některém z postavení předpokládaných ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) až d) z. t. o. p. o. a zda je tak možné její jednání přičítat obviněné právnické osobě podle § 8 odst. 2 písm. a) či b) z. t. o. p. o. Dojde-li soud k závěru, že jednání nezjištěné fyzické osoby obviněné právnické osobě přičítat lze, pak bude na něm, pak odpovídajícím způsobem upravil skutkovou větu.

31. Jakkoliv Nejvyšší soud nechce a samozřejmě ani nemůže předjímat výsledek tohoto řízení a jakkoliv zasahovat do volného hodnocení důkazů nižšími soudy, považuje za nutné (k vyjádření stěžovatele, že proti L. F. nebyly ve věci zajištěny dostatečné důkazy svědčící pro závěr, že se shora uvedeného jednání dopustila právě ona) uvést, že pokud je tato jediný společník a jediná jednatelka obviněné právnické osoby a je-li proto obviněná právnická osoba tzv „jednočlennou“ společností, pak nelze nepochybně vyloučit, že by onou nezjištěnou jednající fyzickou osobou nemohla být L. F. Jak již bylo konstatováno výše, v současné době sice pro tento skutkový závěr podklady nejsou, do budoucna se však i s touto možností nalézací soud bude muset zabývat.

32. Za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 6. 2023

JUDr. Aleš Kolář předseda senátu