3 Tz 47/2022-
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné V. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou v jiné trestní věci, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 90 T 108/2020, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 90 T 108/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné V. S.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 90 T 108/2020, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2020, sp. zn. 90 T 49/2020, jakož i další výroky mající v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními v označeném rozsudku byla obviněná V. S. uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že (zkráceně) přestože byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2016, sp. zn. 1 T 116/2016, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2017, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonala dne 23. 3. 2020, 1) dne 15. 5. 2020, v době kolem 15:40 hod. v Brně v prodejně T., na ul. XY v Brně odcizila z regálu zboží v celkové hodnotě 620,- Kč, a tohoto jednání se dopustila v době probíhající pandemie koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, tedy pandemie nemoci vážně ohrožující zdraví a život lidí, kdy na toto Vláda České republiky reagovala vyhlášením nouzového stavu, který byl konkrétně vyhlášen usnesením Vlády České republiky č. 194, ze dne 12. 3. 2020, na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento byl následně usnesení Vlády ČR č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, kdy tento byl následně usnesení Vlády ČR Č. 485 ze dne 30. 04. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020, 2) dále dne 27. 5. 2020 v době od 11:28 do 11:33 hod. v Brně v prodejně T. d., odcizila zboží v celkové hodnotě 3.549,- Kč, 3) dne 28. 5. 2020 v době od 16:18 do 16:23 hod, v Brně v prodejně T. d., odcizila zboží v celkové hodnotě 2.763,- Kč, 4) dne 28. 5. 2020 v době od 16:28 do 16:36 hod. v Brně v prodejně F. T., odcizila zboží v celkové hodnotě 520,- Kč.
Za uvedenou trestnou činnost byla odsouzena podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití ustanovení § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Rozsudek nabyl právní moci dnem 8. 1. 2021.
Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti České republiky k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněné V. S. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2020, sp. zn. 90 T 49/2020. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné.
Stěžovatel namítl, že městský soud uznal obviněnou vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněná spáchala čin v době nouzového stavu vyhlášeného dne 12. 3. 2020 usnesením Vlády České republiky č. 194. Odkázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
V daném případě se obviněná dopustila trestné činnosti ve dne 15. 5. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu - odcizení zboží z prodejny - nelze dospět k závěru, že by obviněná pandemické situace jakkoli využila či zneužila ke spáchání trestného činu nebo že by jí existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněné mělo být kvalifikováno pouze jako přečin podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl být obviněné ukládán podle 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest odnětí svobody trestem excesivním. Napadeným rozsudkem tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné.
Závěrem ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné V. S., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 90 T 108/2020, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, případně podle § 271 odst. 1 tr.ř. ve věci sám rozhodl.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Poukázala na okolnosti vyplývající z procesního spisu a na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií obsažených v ustanovení 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V předmětné trestní věci tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Závěrem uvedla, že se plně ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona a navrhla této vyhovět.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněná V. S. byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 90 T 108/2020, za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a byl jí uložen společný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Jak bylo uvedeno shora, trestného jednání se obviněná podle zjištění soudu dopustila mimo jiné v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS Co V-2 na území České republiky, a to na dobu 30 dnů od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020, kdy tento byl následně usnesením Vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 a následně usnesení Vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020, kdy tímto dnem ukončila vláda České republiky nouzový stav, a uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2016, sp. zn. 1 T 116/2016, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2017, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonala dne 23. 3. 2020.
Podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, b) čin spáchá vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle odst. 2 § 205 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle odst. 4 § 205 tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Pokud stěžovatel namítal, že jednání kladené za vinu obviněné bylo městským soudem nesprávně kvalifikováno podle 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze na základě skutečnosti, že obviněná čin spáchala v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek).
U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky (prodloužený do 17. 5. 2020), a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněná spáchala trestný čin krádeže dne 15. 5. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací.
Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s závěrem městského soudu, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
V trestní věci obviněné V. S. rozhodoval městský soud dne 15. 12. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nebyla zjišťována žádná ze zmíněných věcných souvislostí obviněnou spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani soud neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Faktem zůstává, že obviněná se trestného jednání dopustila odcizením zboží z prodejny v hodnotě 620 Kč, kdy provoz prodejny nebyl nijak omezen.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že městský soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové
podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení, pokud u obviněné dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 90 T 108/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné V. S.. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Brně s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se městský soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Petr Šabata předseda senátu