3 Tz 49/2024-286
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Ondřeje Círka a Mgr. Martina Lýska stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného N. H. N., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2024, č. j. 2 T 13/2022-233, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2024, č. j. 2 T 13/2022-233, byl porušen zákon v ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného N. H. N. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek ve výroku o trestu vyhoštění zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2024, č. j. 2 T 13/2022-233, byl obviněný N. H. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu vyhoštění v trvání šesti let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 80denních sazeb v částce 500 Kč, tedy celkem ve výši 40 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen souhrnný trest propadnutí věci, a to tablet zn. Efedrina Arena o hmotnosti 979,1 gramu. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 12. 2020, č. j. 2 T 181/2020-76, trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 1. 2021, č. j. 2 T 10/2021-53, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2021, č. j. 2 T 22/2021-97, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2024, č. j. 2 T 13/2022-233, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Stěžovatel poukázal na znění ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku a vyjádřil přesvědčení, že k porušení zákona došlo tím, že obviněnému byl uložen podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku trest vyhoštění, který je však dle zákonných podmínek možné uložit pouze pachateli, který není občanem České republiky. Obviněný je však státním občanem jak Vietnamu, tak České republiky. Okresní soud v Liberci podle názoru stěžovatele vycházel z matoucí lustrace v informačním systému základních registrů, kde byl v řádku „státní občanství“ uveden údaj „Vietnam“, zatímco v řádku „začátek pobytu v ČR“ pak byl uveden údaj „Česká republika“, zřejmě představující druhý řádek údaje o občanství, posunutý do druhé, nižší kolonky. V době ukládání trestu se tak soud chybně domníval, že jde jen o neúplný údaj o pobytu obviněného na území České republiky, a nikoliv údaj o druhém státním občanství. Důsledkem tohoto pochybení je stav, kdy byl obviněnému pravomocně uložen trest vyhoštění, který podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku nemůže být uložen občanům České republiky.
4. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2024, č. j. 2 T 13/2022-233, byl porušen zákon v ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného N. H. N., a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části výroku o trestu, kterým byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu vyhoštění na dobu 6 let, zrušil, jakož aby zrušil i další rozhodnutí na tuto část výroku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhlasil rovněž s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil co do důvodů i co do návrhu rozhodnutí Nejvyššího soudu a souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
6. Obhájkyně obviněného, které byla stížnost pro porušení zákona i vyjádření státního zástupce doručeny dne 9. 9. 2024, se do doby konání neveřejného zasedání stížnostním soudem ve věci nevyjádřila. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon v neprospěch obviněného N. H. N. byl porušen.
8. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.
9. Po přezkoumání spisového materiálu Nejvyšší soud konstatuje, že argumentace stěžovatele byla shledána oprávněnou a obsahově plně korespondující se zjištěními plynoucími z uvedeného spisového materiálu. Z něj vyplývá, že obviněný je skutečně občanem nejen Vietnamské socialistické republiky, ale i České republiky. To bezpečně vyplývá ze zprávy Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců Karlovarský kraj (č. l. 268), podle níž obviněný nabyl státní občanství České republiky dne 5. 7. 2014. Rovněž ze zprávy Ředitelství služby cizinecké policie, odboru správních činností (č. l. 265) vyplývá, že obviněný má státní příslušnost Česká republika uvedenu v Centrálním registru evidence obyvatel, jakož i v Evidenci rejstříku trestů, přičemž dne 18. 1. 2022 byl obviněnému
vydán občanský průkaz České republiky. Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný N. H. N. byl v době vydání shora citovaného rozsudku (27. 2. 2024) občanem České republiky.
10. Jestliže je obviněný občanem České republiky, nebylo možné mu s ohledem na znění ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku trest vyhoštění uložit. Za této situace Nejvyšší soud ve shodě s podaným mimořádným opravným prostředkem uzavírá, že napadený rozsudek je v označené části (ve výroku o uložení trestu vyhoštění) nezákonný.
IV. Způsob rozhodnutí
11. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaných důvodů k porušení zákona. Proto v souladu s návrhem stěžovatele podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2024, č. j. 2 T 13/2022-233, byl porušen zákon, a to v ustanovení § 80 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného N. H. N.
12. Protože podle § 269 odst. 2 věty druhé tr. ř. v případě, že je nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok, omezil se Nejvyšší soud pouze na zrušení stížností pro porušení zákona napadeného výroku o trestu vyhoštění, uloženého obviněnému N. H. N. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K tomuto řešení Nejvyšší soud přistoupil poté, co na podkladě provedeného dokazování zjistil, že není nezbytné činit další šetření a objasňování otázek týkajících se okolností, pro něž nelze obviněnému trest vyhoštění uložit. I z těchto důvodů nebylo třeba zrušit celý rozsudek, k čemuž by Nejvyšší soud musel přistoupit, pokud by z důvodu nutnosti objasnění těchto otázek vracel věc k novému projednání a rozhodnutí okresnímu soudu.
13. Jelikož předmětné pochybení bylo napraveno již samotným zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, nepřicházel v úvahu postup spočívající v přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Liberci (§ 270 odst. 1 tr. ř.), ani postup spočívající v novém rozhodnutí věci Nejvyšším soudem podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13.11.2024
Mgr. Martin Lýsek předseda senátu