3 Tz 7/2012-21
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23.
února 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr.
Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou
podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. U., proti
usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn.
6 To 201/2011, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř.
rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5.
2011, sp. zn. 6 To 201/2011, byl porušen zákon v ustanoveních § 30 odst. 1, §
263 odst. 1 písm. b) a § 262 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993
Sb., v neprospěch obviněného R. U.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, se přikazuje,aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti podal dne
27. 1. 2010 k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti obžalobu na R. U., sp. zn. ZT
369/2010, kterou je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu zpronevěry podle
§ 248 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009
(dále jen „tr. zák.“). Tato trestní věc je u Okresního soudu v Uherském
Hradišti vedena pod sp. zn. 26 T 29/2010 a byla podle rozvrhu práce přidělena
soudci Mgr. Tomáši Kurfiřtovi, který byl na výpomoc přidělen k Okresnímu soudu
v Uherském Hradišti.
V souladu s ustanovením § 314a odst. 1 tr. ř., když obviněný R. U. je stíhán
pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
hranice nepřevyšuje 5 let, konal v předmětné trestní věci řízení samosoudce.
Dne 23. 2. 2010 vydal trestní příkaz, sp. zn. 26 T 29/2010, jímž byl obviněný
R. U. odsouzen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §
58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou
roků, podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost ve zkušební době
podle svých sil nahradit škodu a dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Proti trestnímu příkazu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas
odpor, a samosoudce Mgr. Kurfiřt konal ve dnech 17. 5. 2010, 8. 7. 2010, 3. 8.
2010 a 31. 8. 2010 hlavní líčení, přičemž dne 31. 8. 2010 odročil hlavní líčení
na neurčito.
Dne 1. 9. 2010 byla z důvodu ukončení přidělení soudce Mgr. Tomáše Kurfiřta k
Okresnímu soudu v Uherském Hradišti a změny rozvrhu práce trestní věc
obviněného R. U. rozhodnutím předsedkyně Okresního soudu v Uherském Hradišti
přidělena soudkyni Mgr. Haně Kurfiřtové, manželce Mgr. Tomáše Kurfiřta.
Soudkyně Mgr. Hana Kurfiřtová konala ve věci ve dnech 1. 11. 2010, 22. 11. 2010
a 25. 11. 2010 hlavní líčení, resp. pokračovala v odročeném hlavním líčení.
Před prováděním dalších důkazů za souhlasu státního zástupce a obviněného,
který měl možnost se předtím poradit se svým obhájcem, v intencích ust. § 219
odst. 3 tr. ř., přečetla podstatný obsah protokolů o předchozích hlavních
líčeních konaných ve dnech 17. 5. 2010, 8. 7. 2010, 3. 8. 2010 a 31. 8. 2010
včetně v nich provedených důkazů a sdělila podstatný obsah dosavadního jednání
(viz protokol na č. l. 327 verte).
V hlavním líčení konaném dne 25. 11. 2010 vyhlásila rozsudek, sp. zn. 26 T
29/2010, kterým byl obviněný R. U. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle
§ 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání
1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, se
stanovením povinnosti, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil škodu,
kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
Proti rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonem stanovené lhůtě
odvolání, které směřovalo do výroku o vině i trestu.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na základě odvolání obviněného po
projednání věci v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2011 rozhodl pod sp.
zn. 6 To 20112011 usnesením tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř.
napadený rozsudek zrušil a současně podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil
nalézacímu soudu s tím, že podle § 262 tr. ř. se zároveň nařizuje, aby věc byla
projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. V odůvodnění svého rozhodnutí
odvolací soud uvedl, že je přesvědčen o tom, že řízení předcházející vydání
rozsudku trpí procesními vadami spočívajícími v tom, že ve věci rozhodl podjatý
soudce, který ve věci neměl rozhodovat a který je ve smyslu ustanovení § 30
odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen. Existují
pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže
nestranně rozhodovat. To, že napadený rozsudek vydala jako zákonná soudkyně
Mgr. Kurfiřtová, tedy manželka Mgr. Kurflřta, který byl ve věci rovněž činný,
má za následek onu vadu řízení. Soudkyně Mgr. Kurfiřtová je z vykonávání úkonů
trestního řízení vyloučena přímo ze zákona, a to pro poměr k jinému orgánu
činnému v trestním řízení, s nímž ji pojí příbuzenský vztah. Řízení
předcházející vydání napadeného rozsudku trpí tedy takovou vadou, kterou nelze
v odvolacím řízení odstranit. Důkazy, které byly poté provedeny u hlavního
líčení, které konala Mgr. Kurfiřtová, jsou tedy procesně nepoužitelné. Odvolací
soud závěrem dodal, že v dalším řízení bude třeba hlavní líčení znovu
zopakovat, přičemž bude třeba se rovněž vypořádat v průběhu dokazování se všemi
námitkami uvedenými v odvolání obviněného.
Proti citovanému pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve
Zlíně, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To 201/2011, podal ministr spravedlnosti
stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. U. Vytkl v ní, že zákon
byl porušen v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č.
2/1993 Sb. a § 30 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného R. U.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel zdůraznil, že pouze z
důvodu manželského vztahu soudců, kteří po sobě jako zákonní soudci věc
vyřizují, není možné dovodit závěr zakládající vyloučení druhého soudce -
manžela, když ze spisového materiálu nevyplývají jakékoli podněty či závěry,
které by vůbec mohly naznačovat možnost, že takový soudce rozhodoval nestranně.
Obě strany řízení naopak souhlasily s postupem podle ustanovení § 219 odst. 3
tr. ř. a nikdo nenamítal podjatost Mgr. Kurfiřtové. Ze spisu také nevyplývají
kolize z jednání obou soudců. Mgr. Kurfiřtová pouze důkazně navázala na
předchozí dokazování Mgr. Kurfiřta a sama nestranně důkazy vyhodnotila a
rozhodla. V posuzované věci se tak jedná o problematiku výkladu ustanovení § 30
odst. 1 tr. ř., a to v té části, v níž se hovoří o soudci, u něhož lze mít
pochybnost, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže
nestranně rozhodovat. V daném vztahu dvou soudců se pak nejedná o orgány činné
v trestním řízení, které by byly ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, popř. o
osoby vystupující na různých stranách řízení, jejichž postavení by samo o sobě
již mohlo navozovat vztah rozporu a vytvářet tak základ pochybnosti, zda jeden
z nich nemůže být ovlivněn druhým, ale jedná se o dva soudce rozhodující ve
věci v I. stupni, tedy osoby v trestním řízení na stejné úrovni, ve stejném
postavení, povinné rozhodovat nezávisle a nestranně, na základě svého svědomí
při vázanosti zákonem. Současně je třeba zdůraznit, že vyloučení Mgr.
Kurfiřtové nebylo stranami ani v průběhu řízení namítáno a samotné odvolání
obviněného se vztahuje pouze k meritu věci a ke způsobu vyhodnocení provedených
důkazů. Připuštění, že by soudce v postavení Mgr. Kurfiřtové byl pouze z důvodu
manželského vztahu vyloučen z projednání věci, aniž by nastaly konkrétní
důvody, zakládající pochybnosti o jejím nestranném rozhodování, tedy že by
důvodem vyloučení byl čistě příbuzenský vztah k jinému soudci, který ve shodné
věci u soudu shodného stupně činil úkony, bylo by nutné takové důvody vyloučení
vztáhnout v širším smyslu i na jiné příbuzenské vztahy mezi soudci shodného
postavení, na vztahy partnerské, popřípadě i na vztahy blíže přátelské, když
tyto se mimo formálního dokladu manželství z hledisek shledaného důvodu
vyloučení od uvedeného jinak neliší.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že předmětným usnesením
Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 6 To
201/2011, byl porušen zákon v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. a § 30 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného R.
U., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně dalších
navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbudou svého podkladu a dále
postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení
zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen
soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm
služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci
nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním
řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými
osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve
stanovených případech u jiného orgánu.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud konstatuje, že se Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, v
napadeném usnesení citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. jednoznačně definuje materiální předpoklad,
jehož existence může pochybnosti o nestrannosti soudce odůvodnit, a tím je
„poměr k projednávané věci nebo osobám“. Pod tento pojem jsou v praxi
podřazovány dvě situace. První z nich – poměr k věci – lze označit jako
„konflikt zájmů“, v němž nejde o subjektivní pocit soudce samotného, nýbrž o
objektivní skutečnost, že konkrétní soudce má zájem na tom, aby konkrétní spor,
v němž má rozhodovat, dopadl určitým způsobem. V posuzované věci by tak muselo
jít o případ, že samosoudce není schopen dodržet základní zásady trestního
řízení, jež jsou uvedeny v ustanovení § 2 tr. ř., a má konkrétní zájem na
výsledku trestního řízení, jež je proti obviněnému vedeno.
Druhá situace nastává tehdy, lze-li očekávat, že soudce bude nakloněn jedné ze
stran sporu z důvodů jiných, než jsou jeho vlastní zájmy, nikoli z důvodů
subjektivních, ale objektivně existujícího „poměru k účastníkům“. Z tohoto
důvodu bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru
příbuzenském nebo obdobném (např. vztah druha a družky), ale též ve vztahu úzce
přátelském či naopak nepřátelském.
V této souvislosti je třeba uvést, že krajský soud v napadeném usnesení neuvádí
žádnou okolnost, který by svědčila o vztahu soudkyně Mgr. Kurfiřtové k
projednávané věci či o jejím poměru k účastníkům ve výše uvedeném smyslu. Z
odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že důvodem rozhodnutí o vyloučení
soudkyně Mgr. Kurfiřtové z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u
Okresního soudu v Uherském Hradišti jsou pochybnosti, že pro poměr k jinému
orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat, neboť je z
vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena přímo ze zákona, a to pro poměr k
jinému orgánu činnému v trestním řízení, s nímž ji pojí příbuzenský vztah.
Základním kritériem pro uplatnění důvodů pro vyloučení soudce (či jiné osoby
uvedené v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.) je posouzení, zda lze vyloučit
jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení § 79 odst. 1 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
Jak již bylo uvedeno shora v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském
Hradišti pod sp. zn. 26 T 29/2010, rozhodoval samosoudce Mgr. Kurfiřt, manžel
Mgr. Kurfiřtové. Ze spisového materiálu nevyplývá žádný důvod, zakládající
pochybnosti o nestrannosti samosoudce Mgr. Kurfiřta ve smyslu ustanovení § 30
odst. 1 tr. ř., mající za následek jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního
řízení a také žádný důvod nebyl namítán stranami trestního řízení. Samosoudce
Mgr. Kurfiřt v projednávané trestní věci vydal trestní příkaz, který byl zrušen
podáním odporu obviněným R. U. Následně ve věci konal hlavní líčení ve dnech
17. 5. 2010, 8. 7. 2010, 3. 8. 2010 a 31. 8. 2010. Dne 31. 8. 2010 bylo hlavní
líčení odročeno na neurčito.
Dne 1. 9. 2010 byla z důvodu ukončení přidělení soudce Mgr. Tomáše Kurfiřta k
Okresnímu soudu v Uherském Hradišti tato trestní věc přidělena soudkyni Mgr.
Haně Kurfiřtové (manželce Mgr. Tomáše Kurfiřta), která pokračovala v odročeném
hlavním líčení. V intencích ustanovení § 219 odst. 3 tr. ř., přečetla podstatný
obsah protokolů o předchozích hlavních líčeních včetně v nich provedených
důkazů a sdělila podstatný obsah dosavadního jednání. V hlavním líčení konaném
dne 25. 11. 2010 vyhlásila rozsudek, sp. zn. 26 T 29/2010, kterým byl obviněný
R. U. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., a
byl mu uložen trest.
Stejně jako v případě samosoudce Mgr. Kurfiřta lze i u samosoudkyně Mgr.
Kurfiřtové konstatovat, že nebyla zjištěna žádná okolnost, která by svědčila o
jejím vztahu k projednávané věci či o jejím poměru k účastníkům ve smyslu § 30
odst. 1 tr. ř.
Kromě vztahu k projednávané věci a poměru k účastníkům vyplývá z ustanovení §
30 odst. 1 tr. ř., že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u
něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním
řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Podle § 12 odst. 1 tr. ř. se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soud,
státní zástupce a policejní orgán.
V předmětném usnesení je namítán příbuzenský vztah mezi soudci (manželé) po
sobě rozhodujícími na stejném stupni tutéž trestní věc.
Zde je třeba poukázat na skutečnost, že Mgr. Kurfiřt sice v trestní věci
obviněného R. U., sp. zn. 26 T 29/2010, rozhodoval, ovšem jím vydaný trestní
příkaz byl zrušen ex lege v důsledku podaného odporu. Následně v nařízených
hlavních líčeních provedl samosoudce Mgr. Kurfiřt dokazování, které nebylo
skončeno pouze z důvodu ukončení jeho přidělení k Okresnímu soudu v Uherském
Hradišti. S ohledem na ukončení činnosti Mgr. Kurfiřt u Okresního soudu v
Uherském Hradišti (a změnu rozvrhu práce) byla dne 1. 9. 2010 trestní věc
obviněného R. U. přidělena soudkyni Mgr. Haně Kurfiřtové.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti, že pouze z důvodu
manželského vztahu soudců, kteří po sobě jako zákonní soudci na témže stupni
vyřizují tutéž trestní věc, není možné dovodit závěr zakládající vyloučení
druhého soudce (manžela), když ze spisového materiálu nevyplývají jakékoli
podněty či závěry, které by mohly naznačovat možnost, že takový soudce
nerozhodoval nestranně. Nelze přitom přehlédnout, že obě strany řízení
souhlasily s postupem podle § 219 odst. 3 tr. ř., jak vyplývá již ze shora
uvedeného, a nikdo nenamítal podjatost Mgr. Kurfiřtové. Ze spisu také
nevyplývají kolize z jednání obou soudců. Mgr. Kurfiřtová pouze důkazně
navázala na předchozí dokazování Mgr. Kurfiřta a sama nestranně důkazy
vyhodnotila a rozhodla.
Z výkladu jednotlivých pojmů, pro které je vyloučení podle § 30 odst. 1 tr. ř.
možné, nelze dovodit, proč by uvedená soudkyně nemohla ve věci rozhodovat
nestranně, když zásada materiální pravdy, vyhledávací a volného hodnocení
důkazů je pro všechny orgány činné v trestním řízení zakotvena v ustanovení § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Je nepochybné, že v posuzované věci se jedná o problematiku výkladu ustanovení
§ 30 odst. 1 tr. ř., a to v té části, v níž se hovoří o soudci, u něhož lze mít
pochybnost, že pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže
nestranně rozhodovat. V daném vztahu dvou soudců se nejedná o orgány činné v
trestním řízení, které by byly ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, popř. o
osoby vystupující na různých stranách řízení, jejichž postavení by samo o sobě
již mohlo navozovat vztah rozporu a vytvářet tak základ pochybností, zda jeden
z nich nemůže být ovlivněn druhým, ale jedná se o dva soudce rozhodující ve
věci v I. stupni, tedy osoby v trestním řízení na stejné úrovni, ve stejném
postavení, povinné rozhodovat nezávisle a nestranně, na základě svého svědomí
při vázanosti zákonem. Současně je třeba zdůraznit, že vyloučení Mgr.
Kurfiřtové nebylo stranami ani v průběhu řízení namítáno a samotné odvolání
obviněného se vztahuje pouze k meritu věci a ke způsobu vyhodnocení provedených
důkazů. Nelze akceptovat názor, že by soudce v postavení Mgr. Kurfiřtové, která
na základě rozvrhu práce a přidělení věci vstoupila do trestního řízení, které
do té doby vedl její manžel, byl pouze z důvodu manželského vztahu vyloučen z
projednání věci, aniž by nastaly konkrétní důvody zakládající pochybnosti o
jeho nestranném rozhodování, tedy že by důvodem vyloučení byl čistě příbuzenský
vztah k jinému soudci, který ve shodné věci u soudu téhož stupně činil úkony. V
takovém případě by bylo nutné důvody vyloučení vztáhnout v širším smyslu i na
jiné příbuzenské vztahy mezi soudci shodného postavení, na vztahy partnerské,
popřípadě i na vztahy blíže přátelské, když tyto se mimo formálního dokladu
manželství z hledisek shledaného důvodu vyloučení od uvedeného jinak neliší.
Je věcí vysoké profesionality každého soudce při výkonu soudcovské činnosti i v
občanském životě předcházet situacím, které by mohly vnášet pochybnosti o jeho
nestranném rozhodování, a jestliže přesto dojde ke vzniku takových pochybností,
reagovat na ně v souladu se svým ústavním postavením. Jak bylo zmíněno již
shora, procesní strany nenamítaly podjatost samosoudkyně Mgr. Kurfiřtové. Tato
také neshledala zákonný důvod, pro který by se vyloučila z vykonávání úkonů
trestního řízení v této věci.
S ohledem na to, co již bylo řečeno, lze konstatovat, že právní názor Krajského
soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, že Mgr. Kurfiřtová je vyloučena z vykonávání
úkonů trestního řízení jen proto, že je manželkou ve věci dříve působícího
soudce, je nesprávný.
Postupem krajského soudu došlo k odnětí věci zákonnému soudci a byla tak
porušena jedna ze základních zásad Listiny základních práv a svobod jako
součásti ústavního pořádku České republiky, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 5.
2011, sp. zn. 6 To 201/2011, byl porušen zákon v ustanoveních § 30 odst. 1, §
263 odst. 1 písm. b) a § 262 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993
Sb., v neprospěch obviněného R. U. Nejvyšší soud poté podle § 269 odst. 2 tr.
ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Brně, pobočka ve
Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při svém
rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který
vyslovil ve věci Nejvyšší soud. Krajský soud se pak při svém rozhodování bude
zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud v této
souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v
neprospěch obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v
jeho neprospěch (viz § 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata