3 Tz 73/2023-692
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 131/2015, a proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, a podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného R. H. v § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, § 419 trestního zákoníku, § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, § 9 odst. 1 trestního řádu, § 254 odst. 1 trestního řádu a § 256 trestního řádu.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a řízení, jež mu předcházelo, počínaje rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, se zrušují v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, byl obviněný R. H. uznán vinným pod body 1) až 7) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, pod body 1) až 8) přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem 9) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku a pod bodem 10) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 3 trestního zákoníku, za užití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků.
2. Jednání pod bodem 10) se obviněný dopustil v podstatě tím, že v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 v několika případech řídil motorové vozidlo, a to i přesto, že mu rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, pod sp. zn. 1 T 7/2008, jenž nabyl právní moci dne 17. 7. 2008, byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi roků, který doposud nevykonal.
3. O odvoláních obviněného a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 6 To 165/2017-564, kterým k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil rozhodnutí nalézacího soudu v celém výroku o trestu a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 trestního řádu tak, že obviněného odsoudil podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků. Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl podle § 256 trestního řádu.
4. Proti citovaným rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. H. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že Okresní soud v Ústí nad Labem se v nyní projednávané věci nezabýval otázkou, za jakou trestnou činnost byl obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008, č. j. 1 T 7/2008-67, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.
7. 2008, č. j. 5 To 364/2008-115, uložen dosud nevykonaný trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi roků. Stalo se tak za čin spočívající v řízení motorových vozidel, aniž by obviněný byl držitelem řidičského oprávnění, kvalifikovaný jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb.), od jehož trestnosti však bylo s účinností trestního zákoníku upuštěno a nadále je takový čin považován pouze za přestupek.
V důsledku toho soud do svého rozhodování o vině obviněného v jeho neprospěch nepromítl úpravu § 419 trestního zákoníku, podle které trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná, v případě uložení souhrnného trestu za takový čin a sbíhající se čin soud trest poměrně zkrátí. Je skutečností, že ke dni 6. 1. 2017, kdy soud v projednávané věci rozhodoval, nebylo dosud podle § 419 trestního zákoníku rozhodnuto (o nevykonání zbytku nevykonaného trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře sedmi roků, bylo totiž Okresním soudem v Ústí nad Labem podle § 419 trestního zákoníku rozhodnuto teprve dne 3.
2. 2023 pod č. j. 1 T 7/2008-201). Soud měl nicméně i bez tohoto rozhodnutí pro závěr o vině obviněného vyhodnotit jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 trestního řádu, zda v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 nadále existoval předmětný trest zákazu činnosti, jehož nerespektováním by obviněný naplnil zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, či bylo nutno uzavřít, že výkon předmětného trestu zákazu činnosti byl s ohledem na § 419 trestního zákoníku již v této době zcela vyloučen, a obviněný se tak nemohl svým jednáním dopustit jeho maření.
Krajský soud v Ústí nad Labem uvedené pochybení nenapravil, když nepostupoval důsledně v intencích § 254 odst. 1 trestního řádu a věc nepřezkoumal ze všech potřebných hledisek. Důsledkem tohoto pochybení byla i nesprávná aplikace § 256 trestního řádu.
5. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v § 254 odst. 1 a § 256 trestního řádu a v řízení, které mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, v § 9 odst. 1 trestního řádu, § 419 trestního zákoníku, § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu a § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil obě napadená rozhodnutí v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 trestního řádu.
6. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ke stížnosti uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle závěrečného návrhu ministra spravedlnosti s tím, že rozsudek soudu nalézacího může být zrušen jako součást řízení předcházejícího rozsudku soudu odvolacího.
8. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
9. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem obviněný tím, že řídil v době od 12. 4. 2015 do 15. 5. 2015 motorové vozidlo, porušil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 2. 2008 pod č. j. 1 T 7/2008-67, pravomocným dne 17. 7. 2008, a který v předmětné době vykonával. Tento trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel byl obviněnému uložen podle § 35 odst. 2 trestního zákona výlučně v návaznosti na sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 12. 2006, č. j. 4 T 209/2006-48, potažmo ještě předtím trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 7. 2006, č. j. 2 T 195/2006-21.
10. Podle § 419 trestního zákoníku trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.
11. Jestliže byl pachatel odsouzen za řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona, pak vzhledem k dekriminalizaci tohoto činu trestním zákoníkem je třeba postupovat podle § 419 trestního zákoníku, tj. rozhodnout o tom, že trest uložený za tento trestný čin, popř. jeho dosud nevykonaný zbytek, se nevykoná (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010).
12. Je zřejmé, že v nyní projednávané věci nalézací soud úpravu § 419 trestního zákoníku nebral v úvahu a okolností, že trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel byl obviněnému uložen za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona, se v rozporu se § 2 odst. 5, 6 trestního řádu vůbec nezabýval. Nic na tom nemění skutečnost, že o nevykonání tohoto trestu uloženého za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, resp. o jeho poměrném zkrácení, nerozhodl předtím ve vykonávacím řízení podle § 465 trestního řádu příslušný soud. Jak správně poukázal ministr spravedlnosti, tuto otázku si měl nalézací soud v takovém případě posoudit samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 trestního řádu. Pochybení nalézacího soudu nezjistil ani odvolací soud, který při projednávání této trestní věci nepostupoval v intencích § 254 odst. 1 trestního řádu a nesprávně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného ve smyslu § 256 trestního řádu. Nalézací i odvolací soud svým postupem porušily zákon v neprospěch obviněného R. H.
13. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 6 To 165/2017-564, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. H. v § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, § 419 trestního zákoníku, § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu, § 9 odst. 1 trestního řádu, § 254 odst. 1 trestního řádu a § 256 trestního řádu. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, a řízení, jež mu předcházelo, počínaje rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 1 T 131/2015-525, proto v celém rozsahu zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
15. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu