3 Tz 78/2021-171
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a
JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně
spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. H., nar. XY, trvale
bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1.
2021, sp. zn. 6 T 117/2020, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst.
1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 6 T
117/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v
neprospěch obviněného V. H.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 6 T 117/2020, byl
obviněný V. H. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jehož se dopustil tím, že:
dne 22. 3. 2020 v době od 12.00 hodin do 16.00 hodin v XY, ul. XY, do bytu v
přízemí, kde bydlí se svými rodiči, pozval na návštěvu poškozenou M. V.,
narozenou XY, přičemž během návštěvy v nestřeženém okamžiku jí z volně odložené
kabelky, kterou měla ve své blízkosti, odcizil peněženku, ze které vzal
finanční hotovost ve výši 1.700 Kč, peněženku ji posléze vrátil, avšak bez
finanční hotovosti, a když se domáhala vrácení peněz, z bytu ji násilím
vytlačil na chodbu, čímž jí způsobil zhmoždění levého ramene a paže a zhmoždění
hrudníku, pro kteréžto zranění následně vyhledala lékařské ošetření na
chirurgické ambulanci nemocnice v Mostě a následně navštívila svého obvodního
lékaře, aniž by se však dále léčila a byla práce neschopná,
když se uvedeného jednání dopustil v době, kdy v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního
zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, byl usnesením vlády
České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České
republiky v době od 14. 3. 2020 na dobu 30 dnů,
a byl již rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 7 T
90/2015, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b),
odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně,
který vykonal dne 22. 11. 2017, rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 1 T 67/2019, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2020, byl
odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí
svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, přičemž výrok o trestu byl následně
zrušen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 5 T
43/2019, který nabyl právní moci dne 17. 6. 2020, kterým mu byl uložen i za
sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest
odnětí svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně, a trestním příkazem Okresního
soudu v Mostě ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 1 T 13/2020, který nabyl právní moci
dne 28. 2. 2020, byl odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Za uvedené jednání mu byl uložen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí
svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku nebylo podáno odvolání a rozsudek nabyl právní moci dne 19. 1. 2021. Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti ČR k Nejvyššímu
soudu ve prospěch obviněného V. H. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku
Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 6 T 117/2020. Podle jejího
názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Stěžovatelka namítla, že okresní soud uznal obviněného V. H. vinným zločinem
krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, a to pouze na základě
skutečnosti, že obviněný spáchal čin v době nouzového stavu vyhlášeného
usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020. Odkázala na rozsudek
velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, s tím, že z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že pouhá
existence nouzového stavu nemůže sama o sobě zakládat naplnění kritérií
obsažených v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V daném případě se obviněný dopustil trestné činnosti dne 22. 3. 2020, tedy „za
jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí” ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako
SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně
věcná souvislost spáchané krádeže s touto událostí absentuje. S ohledem na
způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizení finanční hotovosti –
nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či
zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření
spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak
trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické
situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. V předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť
naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být
kvalifikováno pouze jako přečin podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a trest měl
být obviněnému ukládán podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní
sazbu v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený trest
odnětí svobody v trvání 30 měsíců trestem excesivním, který svou výměrou sice
odpovídá zákonné trestní sazbě stanovené pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2
tr. zákoníku, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno jako zločin
krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest byl ukládán podle §
205 odst. 4 tr. zákoníku. Závěrem ministryně spravedlnosti ČR navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268
odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. H., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil
rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 6 T 117/2020, a to
včetně dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále
postupoval podle § 270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal věc Okresnímu soudu v
Mostě k novému projednání a rozhodnutí, případně postupoval podle § 271 odst. 1
tr. ř. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřili státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství a obhájce obviněného s tím, že se s podanou
stížnosti pro porušení zákona v plném rozsahu ztotožňují, neboť tato je
přípustná a důvodná. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř.
zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v
rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný V. H. byl rozsudkem
Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 6 T 117/2020, uznán vinným
zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a byl mu
uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Jak bylo uvedeno shora trestného jednání, se obviněný V. H. podle zjištění
soudu dopustil v době, kdy v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998
Sb., o bezpečnosti České republiky, byl usnesením vlády České republiky č. 194
ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky v době od
14. 3. 2020 na dobu 30 dnů a jednání se dopustil přesto, že byl za majetkovou
trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody, který vykonal. Podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní,
a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou
bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo
propadnutím věci. Podle odst. 2 kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový
čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím
svobody na šest měsíců až tři léta. Podle odst. 4 odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. Pokud stěžovatelka namítala, že jednání kladené za vinu obviněnému bylo soudem
nesprávně kvalifikováno podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze
na základě skutečnosti, že obviněný čin spáchal v době nouzového stavu
vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 dne 12. 3. 2020 (s odkazem
na závěry uvedené v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021), Nejvyšší soud se s tímto názorem plně ztotožnil. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, která podmiňuje
použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu
nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s
naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech
případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v
podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu),
byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou
podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která
existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). U znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívajícího ve
spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek na rozdíl od stavu ohrožení
státu nebo válečného stavu není výčet uzavřený (taxativní), ale formulace
umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty
celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou
srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném
ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je
bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém
rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto
událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020
č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6
ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění
ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a
poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy
obviněný V. H. spáchal trestný čin krádeže jednáním ze dne 5. 4. 2020, stalo se
tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani
válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou
událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí,
ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje
naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj
odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne
16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná
skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí“ (např.
i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru
označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém
rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i
tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou
Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující
je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z
formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků
a informací. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí konstatoval,
že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen
časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně
přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově
závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se neztotožnil s těmi závěry soudů nižších
stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší
trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl
čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem
na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15
Tdo 110/2021, je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží,
které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny
jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody
(se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané
krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v
tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu
existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání
trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či
opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná
činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je
pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo
proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit
či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Ve výše uvedeném rozhodnutí dospěl velký senát trestního kolegia Nejvyššího
soudu k závěru, z něhož je nutno v nyní projednávaném případě vycházet, tj. že
možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a
místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy
tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu
jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná
událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání
trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch,
anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní
důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i
trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické
potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). V trestní věci obviněného V. H. rozhodoval okresní soud dne 19. 1. 2021, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší
praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným
spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího
onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedl, v čem se vůbec tato
událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Faktem zůstává, že
obviněný se trestného jednání dopustil v bytě, kam pozval na návštěvu svoji
známou a zde ji odcizil finanční hotovost ve výši 1.700 Kč. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu
nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové
podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení, pokud u
obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného
činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to pouze z důvodu
časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2
tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 1. 2021, sp.
zn. 6 T 117/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. H. v ustanovení
§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený
rozsudek v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Mostě s tím, aby ji v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém hlavním líčení se okresní
soud bude důsledně zabývat nejen existencí časové a místní souvislosti s
takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, zda se určitým
konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu a své konečné právní
závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu
učiněných v tomto rozhodnutí, při respektování ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř.
Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke
změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu