3 Tz 87/2017-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2017 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 13 T 147/2015, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 1 písm. c) trestního řádu se stížnost zamítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 13 T 147/2015, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 trestního zákoníku, spáchané formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl obviněný podle § 205 odst. 3, § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Dalšími výroky bylo podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o náhradě škody. Trest obecně prospěšných prací nebyl v intencích § 336 odst. 2 trestního řádu soudem do současné doby nařízen k výkonu.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2016 bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl nesprávně vyhlášen. Soud u obviněného vyhlásil chybný rok narození, kdy místo správného roku 1980 byl nesprávně uveden rok 1990. Stejná chyba je i v písemném vyhotovení rozsudku. Označení obviněného v pravomocném rozsudku je součástí výrokové části rozsudku, a to zejména výroku o vině, ale i ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Správná identifikace obviněného, který skutek spáchal, má přímý vztah nejen na výkon uloženého trestu, ale má i význam ve vztahu k náhradě škody. Pokud by nedošlo k zákonné nápravě vadného rozhodnutí, mohlo by dojít k zásadním potížím při výkonu takového rozhodnutí podle příslušných ustanovení trestního řádu a občanského soudního řádu. Uvedenou nesprávnost podle ministra spravedlnosti přitom nelze odstranit aplikací § 131 odst. 1 trestního řádu, neboť ze strany soudu již došlo k chybnému vyhlášení rozsudku v rámci konaného hlavního líčení. V důsledku vadného postupu soudu byl podle ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v § 2 odst. 6 a § 120 odst. 2 trestního řádu, a to ve vztahu ke skutkovým zjištěním ohledně data narození obviněného.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 13 T 147/2015, byl porušen zákon v § 2 odst. 6 a § 120 odst. 2 trestního řádu v neprospěch obviněného J. H., aby podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. H., dále zrušil všechna rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud s ohledem na důvod zrušení pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 trestního řádu, event. podle § 271 odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Podle § 120 odst. 2 věta první trestního řádu musí být obžalovaný v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.
Podle § 131 odst. 1 trestního řádu předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
Oprava vyhotovení (prvopisu, originálu) nebo opisu rozsudku se může týkat kterékoli jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodujícím kritériem je soulad s rozsudkem, tak jak byl vyhlášen. Nelze proto opravou odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozsudku, ani nesoulad mezi rozsudkem, jak byl usnesen v poradě senátu, a jeho vyhlášením. Opravit lze kterýkoli rozsudek pravomocný i nepravomocný, a to kdykoli po zjištění písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností.
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný J. H. je v písemném vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. 13 T 147/2015, i v protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2016 (v části týkající se vyhlášení rozsudku) skutečně identifikován chybným rokem narození.
Jak dále Nejvyšší soud zjistil, v rámci přípravy hlavního líčení (při předvolání obviněného k hlavnímu líčení, při komunikaci soudu s Probační a mediační službou i s Rejstříkem trestů ČR) byl obviněný ze strany soudu označován správným datem narození. V průběhu hlavního líčení ze dne 12. 9. 2016 byla ověřena totožnost obviněného podle občanského průkazu a v rámci jeho výslechu bylo odkázáno na správné generálie obviněného z protokolu o výslechu obviněného v přípravném řízení dne 27. 5. 2015. Především však přehráním zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení ze dne 12. 9. 2016 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudce při vyhlašování rozsudku uvedl k identifikaci obviněného pouze jeho jméno a příjmení bez data narození. Z uvedeného je zřejmé, že vyhlášení rozsudku se týkalo obviněného J. H., nar. 1980, nikoliv J. H., nar. 1990. Lze uzavřít, že chybný rok narození obviněného vznikl až při vyhotovování rozsudku a protokolu o hlavním líčení. Jedná se tedy o zjevnou písařskou chybu, kterou lze zhojit opravným usnesením podle § 131 odst. 1 trestního řádu. V postupu okresního soudu nelze shledat stížností namítané porušení zákona v § 2 odst. 6 trestního řádu a v § 120 odst. 2 trestního řádu.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 1 písm. c) trestního řádu stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu