3 Tz 99/2021-
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr.
Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně
spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. F., nar. XY, trvale
bytem XY, XY, okres Teplice, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 26.
6. 2020, sp. zn. 1 T 59/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr.
ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 6. 2020, sp.
zn. 1 T 59/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, v neprospěch obviněného D. F.
II. Rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T
59/2020, se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
III. Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T
59/2020, byl obviněný D. F. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2,
odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr.
zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 9. dubna 2020 v době kolem 11:45 hodin v XY, XY, v prodejně potravin využil
nestřeženého okamžiku a odcizil volně odloženou peněženku hnědé barvy značky
Lora, s finanční hotovostí ve výši 887 Kč a osobními doklady poškozeného V. M.,
který nakupoval před ním, a to tak, že uvedenou zapomenutou peněženku na pultě
u pokladny vzal levou rukou, vložil ji do své levé kapsy kalhot a z prodejny
odešel a tímto jednáním způsobil poškozenému V. M., narozenému XY, škodu ve
výši 887 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem
Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2015, který nabyl právní moci dne 22.
10. 2015, sp. zn. 6 T 54/2015, mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205
odstavec 1 písmeno b) trestního zákoníku a byl mu uložen podmíněný trest odnětí
svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků a
následně mu byl nařízen výkon tohoto trestu v trvání 8 měsíců, který vykonal
dne 29. 3. 2019,
trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2016, který nabyl
právní moci dne 10. 6. 2016, sp. zn. 4 T 77/2016, pro přečin krádeže podle §
205 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest
obecně prospěšných prací ve výměře 170 hodin, který mu byl následně přeměněn na
nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 141 dnů se zařazením do věznice s
ostrahou, který vykonal dne 29. 7. 2018,
rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 5. 2018, který nabyl právní
moci téhož dne, sp. zn. 5 T 57/2017, mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205
odstavec 2 trestního zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 28. 3.
2020,
a trestný čin spáchal v době pandemie koronaviru a vyhlášení nouzového stavu,
který byl na území České republiky počínaje dnem 12. 3. 2020 ve 14:00 hodin z
důvodu ohrožení zdraví obyvatel v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru
(SARS CoV-2) vyhlášen usnesením vlády České republiky č. 194, uveřejněným ve
Sbírce zákonů pod č. 69/2020, tedy přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil,
byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán a spáchal
takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 4 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 2 měsíců, pro jehož výkon
byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu
v okrese Most na dobu 1 roku. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byl poškozený V. M. odkázán se
svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Mostě nabyl právní moci dne 26.
6. 2020.
II.
Stížnost pro porušení zákona
4. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k
Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného D. F. stížnost pro porušení zákona
proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 6. 2020, sp.
zn. 1 T 59/2020.
5. Stěžovatelka má za to, že v předmětné věci se obviněný trestné
činnosti sice dopustil dne 9. 4. 2020 za jiné události vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v
době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění
COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s
danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na
způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení volně odložené
peněženky hnědé barvy značky Lora, s finanční hotovostí ve výši 887 Kč a
osobními doklady poškozeného V. M. – nelze podle stěžovatelky dospět k závěru,
že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání
trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného
činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost
nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly
zvýšenou ochranu.
6. Podle ministryně spravedlnosti tak došlo k nesprávnému právnímu
posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §
205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti
tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání
obviněného podle ní mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §
205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání 2 let a 2 měsíců trestem zjevně excesivním, a to právě proto,
že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě tak byl porušen zákon v ustanovení
§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, kterému byl v
důsledku tohoto pochybení uložen excesivní trest.
7. Vzhledem k uvedenému ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší
soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení
zákona přerušil výkon trestu odnětí svobody z rozsudku soudu prvního stupně,
neboť podle ní existuje riziko, že trest, který by mohl být obviněnému v
důsledku podané stížnosti pro porušení zákona vyměřen v rozmezí zákonné trestní
sazby, by nemusel dosáhnout délky již obviněným vykonaného trestu. Dále
navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch
obviněného D. F. porušen zákon v ustanoveních § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, aby napadený rozsudek zrušil a aby dále zrušil i všechna rozhodnutí
na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Mostě přikázal věc znovu
projednat a rozhodnout.
III.
Vyjádření procesních stran
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém
vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil.
9. Uvedl, že není pochyb o tom, že obviněný si přisvojil cizí věc tím,
že se jí zmocnil a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Takové
jednání bezesporu naplnilo znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr.
zákoníku.
10. Stran naplnění přisouzené okolnosti podmiňující použití vyšší
trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku poukázal, stejně jako
ministryně spravedlnosti, na závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Okresní soud
podle jeho názoru jednání obviněného nesprávně právně posoudil, pokud dovodil,
že uvedeným jednáním naplnil znak spáchání činu za jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí. Toto pochybení pak našlo svůj odraz i při
ukládání trestu, neboť obviněnému měl být uložen trest v rámci trestní sazby
podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, tzn. trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3
roky. Státní zástupce zastává názor, že je to právě nalézací soud, který by měl
znovu rozhodnout o vině a ve vazbě na přisouzení správné právní kvalifikace
zodpovědně zvážit všechny podstatné okolnosti ve smyslu § 39 a násl. tr.
zákoníku a uložit také odpovídající trest.
11. Ve shodě s ministryní spravedlnosti proto státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným
rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, aby tento rozsudek zrušil, aby zrušil také další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Mostě přikázal
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
12. Obhájce obviněného ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona
uvedl, že se s touto ztotožňuje a že má za to, že v posuzované věci absentuje
užší věcná souvislost s šířením onemocnění jakožto událostí vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí. Nelze podle něj dospět k závěru, že by obviněný při
spáchání trestného činu jakkoliv využil pandemické situace nebo že by mu
omezení s pandemickou situací související spáchání tohoto činu jakkoliv
umožnila nebo usnadnila. Trestná činnost obviněného podle obhájce nesměřovala
proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou
ochranu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud přerušil výkon trestu z napadeného
rozsudku, vyslovil, že jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon, tento
zrušil a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, popř.
aby sám rozhodl o vině a trestu pro obviněného.
IV.
Relevantní právní úprava
13. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku,
jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v
posledních třech letech odsouzen nebo potrestán (odst. 2),
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
V.
Důvodnost stížnosti pro porušená zákona
14. Nejvyšší soud na podkladě označeného mimořádného opravného
prostředku ministryně spravedlnost podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro
porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení
napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl
porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. ř.
15. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se
závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora citovaném rozsudku velkého
senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval
se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu
a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
16. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného
činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§ 14 odst. 2,
odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu
nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s
naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech
případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v
podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu),
byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou
podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která
existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí,
že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení
státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost
státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o
bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a
jednak válečný stav, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit
mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1
ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších
předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované
kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické
pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení § 205
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou
přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými
skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového
stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. § 247,
§ 372, § 384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění
posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak
spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od
předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale
formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný
zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které
vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi
výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí
vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a
zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a
způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu na území České
republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i
Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným
pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998
Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.),
nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících
a regulačních opatření.
17. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud spáchal obviněný trestný čin
krádeže dne 9. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního)
skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §
205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku, resp. ze skutkové
věty výroku o vině je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle
tohoto přísnějšího ustanovení § 205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě
toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Okresní soud při skutkovém vymezení znaku
kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. I
místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr
při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže
podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není
dostačující.
18. Pokud jde o nouzový stav, spáchání činu za tohoto stavu není znakem
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani
válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č.
110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č.
300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a
nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a
charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového
stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona.
Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména
neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu,
aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem
reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že
kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu
koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v
pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není
vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou
sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat
též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších
poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o
naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže
obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek
velkého senátu trestního kolegia).
19. Naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku
Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou
událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním
způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou
souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke
spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či
usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku
této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude
odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená
souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele
zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace,
bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se
spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost
pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem
(např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v
případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné
(ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen
formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové
podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s
konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
20. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní
názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná
skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části pravomocného
rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli
znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život
nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně a shodně upozornila ministryně
spravedlnosti. S přihlédnutím k tomu, jaké věci obviněný odcizil (volně
odložená peněženka s finanční hotovostí ve výši 887 Kč a osobními doklady) je
zjevné, že nejde o věci bezprostředně využitelné při zvládání pandemického
stavu. Pak je ale nutno namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi
jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí,
odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a
způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není. Nejvyšší
soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Mostě učinil nesprávné právní
posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže, pokud dovodil
naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm.
b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s
událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
VI.
Způsob rozhodnutí
21. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že Okresní soud v Mostě při
vyslovení viny porušil zákon, a to v neprospěch obviněného, v ustanovení § 205
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř.
vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 6. 2020,
sp. zn. 1 T 59/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku v neprospěch obviněného.
22. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T 59/2020, a současně
zrušil také další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
23. Nejvyšší soud následně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal soudu
prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
24. Na okresním soudě nyní je, aby o vině obviněného skutkem ze dne 9.
4. 2020 při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně
rozhodl a v návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní
odpovědnosti (tj. nově ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který
bude panovat v době jeho rozhodování (§ 270 odst. 4 tr. ř.).
25. Za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8.
12. 2021, učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář