I.
JUDIKÁTY
Správní řízení: plná moc zástupce k § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu (č . 500/2004 Sb .) ství o uložení pokuty .
Dne 23 . 10 . 2013 zahájil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (správní orgán I . stupně) podle zákona č . 552/1991 Sb ., o státní kontrole, u žalobkyně kontrolu .
Oznámení o tom doručil žalobkyni a advokátu JUDr . Pavlu Brachovi . Dne 6 . 10 . 2014 vydal správní orgán I . stupně oznámení o zahájení správního řízení, které doručil dne 9 . 10 .
2014 pouze jmenovanému advokátovi .
Žalobkyně reagovala na oznámení o zahájení správního řízení vyjádřením ze dne 16 . 10 . 2014, ve kterém argumentovala, že oznámení o zahájení řízení bylo doručeno toliko JUDr . Pavlu Brachovi, kterého však žalobkyně zplnomocnila k zastupování ve správním řízení až dne 10 . 10 . 2014 . Žalobkyni přitom nebylo oznámení o zahájení řízení doručeno vůbec . Žalobkyně se tudíž domnívala, že nedošlo k zahájení správního řízení, neboť k doručení oznámení došlo v rozporu s § 46 odst . 1 správního řádu .
Správní orgán I . stupně následně vydal rozhodnutí ze dne 16 . 12 . 2014, kterým žalobkyni uložil pokutu ve výši 50 000 Kč za správní delikt podle § 79g odst . 1 písm . n) zákona č . 326/2004 Sb ., o rostlinolékařské péči, pro nedodržení čl . 28 odst . 1 nařízení Evrop- SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016 ského parlamentu a Rady (ES) č . 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že uvedla na trh nepovolený přípravek .
Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 9 . 4 . 2015 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I . stupně potvrdil . V odůvodnění ve shodě se závěry správního orgánu I . stupně uvedl, že z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že dne 29 . 10 . 2013 byl při nahlížení do správního spisu sepsán za účasti jednatele žalobkyně protokol, v němž je zachyceno výslovné prohlášení tohoto jednatele, že „generální plná moc ze dne 10. 12. 2012 udělená JUDr. Pavlu Brachovi pro další komunikaci s úřadem nadále trvá“ .
Žalovaný dovodil, že plná moc pro tohoto advokáta ze dne 10 . 12 . 2012 splňuje náležitosti plné moci udělené dle § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu, neboť už před začátkem samotného správního řízení byla tato úředně ověřená plná moc uložena u správního orgánu, jak je zřejmé z uvedeného protokolu . Žalovaný se neztotožnil ani s námitkou žalobkyně ohledně uplynutí prekluzivní lhůty k zahájení
správního řízení . Žalovaný posoudil běh této lhůty v návaznosti na § 40 odst . 1 písm . b) správního řádu, dle kterého konec lhůty nastane toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, v němž nastala skutečnost, která má za následek počátek plynutí běhu lhůty . Vzhledem k tomu, že o porušení zákona se správní orgán dozvěděl dne 9 . 10 . 2013, započala subjektivní prekluzivní lhůta k zahájení řízení běžet dne 9 . 10 . 2013 . Poslední den této lhůty tedy nastal dne 9 . 10 . 2014, kdy také došlo k zahájení řízení o správním deliktu .
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobky- ně žalobu u Krajského soudu v Brně .
Žalobkyně namítala, že správní orgán I . stupně vydal rozhodnutí ve správním řízení, které nebylo zahájeno správně . Žalobkyně přitom poukázala na znění § 46 odst . 1 správního řádu . Dle jejího názoru z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že oznámení o zahájení správního řízení je nezbytné doručit účastníku řízení . V daném případě přitom správní orgán I . stupně vyňal z jiného správního spisu či z kontrolního spisu plnou moc ve prospěch advokáta JUDr . Pavla Bracha, z níž vyplývá zastoupení generální povahy, a fyzicky ji založil do správního spisu předmětného správního řízení . Od této chvíle pak žalovaný považoval za zřejmé, že žalobkyně je zastoupena na základě plné moci i pro účely předmětného správního řízení .
S tímto postupem však žalobkyně nesouhlasila a uvedla, že její právní zástupce nikdy nebyl zmocněncem ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu . Dle § 46 odst . 1 správního řádu je nezbytné oznámení o zahájení správního řízení doručit účastníku řízení, a nikoli zástupci, nemá-li správní orgán postaveno najisto, že jej advokát v tom kterém řízení zastupuje . To však nemá na počátku správního řízení nikdy, pokud účastník řízení není zastoupen dle § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu; to se však v tomto případě nestalo . Dále žalobkyně uvedla, že pro dané řízení neustanovila ani opatrovníka pro doručování . Správní orgán I . stupně měl proto oznámení o zahájení správního řízení poslat k rukám samotné žalobkyně . To však neučinil, a tedy k doručení oznámení o zahájení správního řízení dle žalobkyně došlo až dnem 10 . 10 .
2014, kdy JUDr . Pavel Brach předal oznámení o zahájení řízení žalobci .
Dle žalobkyně pak správní orgány nikdy nezjišťovaly, zda byla předmětná plná moc u správního orgánu I . stupně uložena ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu .
V této souvislosti žalobkyně namítala, že její zástupce nikdy nebyl a nadále není žalobkyní zmocněn ve smyslu citovaného ustanovení, nikdy žalobkyni nezastupoval v rozsahu „neurčitého počtu řízení s určitým předmětem“ a takové zmocnění ani jeden z nich správnímu orgánu neoznamoval oficiální cestou s konkrétní žádostí o uložení takové plné moci . Na tomto závěru pak nic nemění ani skutečnost, že v daném případě byla vydána generální plná moc . Ta totiž neznamená nic jiného, než že ji lze použít ve vztahu k třetím osobám jen tehdy, stanoví- -li tak konkrétní dohoda o plné moci .
Proto fakt, že správní orgán I . stupně doslova vytáhl z jiného správního spisu plnou moc, nadto vedeného v rámci kontrolní činnosti, a nikoli činnosti správně rozhodovací, nemůže znamenat, že tato osoba je zástupcem účastníka v dalším správním řízení, není-li deklarován jasný projev vůle, dle kterého je zástupce účastníka řízení oprávněn přijímat veškerou korespondenci v tom kterém správním řízení, a to včetně oznámení jeho zahájení . Pokud tedy správní orgány dopředu ani nezjistily stanovisko zástupce žalobkyně k tomu, zda tvrzení žalobkyně učiněné dne 29 .
10 . 2013 do protokolu o nahlížení do spisu dopadalo i na předmětné správní řízení, nemohlo dojít k řádnému oznámení zahájení správního řízení, neboť toto nebylo ve smyslu § 46 odst . 1 správního řádu doručeno přímo k rukám žalobkyně, ale pouze jejímu advokátovi .
Žalobkyně rovněž připomněla, že v daném případě došlo k zániku její odpovědnosti za porušení zákona o rostlinolékařské péči, neboť nebylo zahájeno ve lhůtě dle § 79i odst . 4 zákona o rostlinolékařské péči .
Žalovaný ve svém vyjádření odkázal zejména na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního or- SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
gánu I . stupně . Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2 . 5 . 2007, čj . 2 As 74/2006-134, z ně hož vyplývá, že „[p]ředložil-li účastník v některém z předcházejících správních řízení správnímu orgánu tzv. generální plnou moc udělenou zástupci, v dalším samostatném správním řízení na ni musí alespoň upozornit“, není však povinen ji znovu předkládat . Dle žalovaného přitom v projednávaném případě správní orgán I . stupně o generální plné moci, jejíž existenci a platnost potvrdila žalobkyně již před zahájením správního řízení, věděl, a proto od počátku doručoval písemnosti právnímu zástupci žalobkyně . Pokud žalobkyně chtěla zprostit zvoleného zástupce zastupování, musela by takový projev vůle správnímu orgánu dát jasně najevo, což vyplývá též z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26 . 3 . 2014, čj . 58 A 52/2011-40 .
Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj . 2 As 74/2006- -134 na nyní projednávanou věc vůbec nedopadá . Navíc odkazem na toto rozhodnutí žalovaný popřel celé své odůvodnění napadeného rozhodnutí . Z tohoto rozhodnutí dle žalobkyně vyplynulo, že plnou moc založenou v jednom správním spisu nelze použít v jiném správním řízení, pokud na to žalobkyně výslovně správní orgán neupozorní . Správní orgán I . stupně se pokusil za každou cenu zahájit správní řízení, aniž by jakkoli zjišťoval, zda avizovaný zástupce skutečně zástupcem žalobkyně byl .
Proti tomu žalovaný namítl, že žalobkyně vůbec nezpochybnila, že zvolený právní zástupce jednal v jejím zájmu ani že by písemnosti doručované právnímu zástupci nedorazily do sféry její působnosti . Naopak se nechala týmž advokátem zastupovat i nadále, z čehož je zjevné, že tato námitka měla čistě formální povahu a nebyla spojena s žádnou reálnou újmou na procesních právech žalobkyně .
Krajský soud v Brně rozhodnutí žalované- ho zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016
Z odůvodnění:
VI.
Posouzení věci krajským soudem
( . . .) Na úvod krajský soud připomíná, že v projednávané věci není mezi účastníky řízení spor ohledně otázek týkajících se samotného spáchání správního deliktu, ale pozornost je věnována otázkám procesního charakteru, a to konkrétně účinnému zahájení správního řízení ze strany správního orgánu I . stupně a dále s tím související otázce zániku odpovědnosti žalobkyně v důsledku uplynutí jednoroční subjektivní prekluzivní lhůty pro zahájení řízení o správním deliktu . (…)
Dle § 46 odst . 1 správního řádu je řízení z moci úřední „zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi.
Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby .“
Zastoupení na základě zmocnění (plné moci) správní řád upravuje v § 33 . Podle odstavce 1 tohoto ustanovení platí, že účastník si v řízení může zvolit zmocněnce . „Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce .“ Ustanovení § 33 odst . 2 správního řádu dále upravuje čtyři základní typy zmocnění z hlediska rozsahu, v jakém plná moc opravňuje zmocněnce, aby za zmocnitele ve správním řízení jednal . Zmocnění tak může být uděleno
„a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřena a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštní- ho zákona“ .
V duchu tradičního pojmosloví se tak pod písmenem a) skrývá prostá plná moc, pod písmenem b) procesní plná moc a pod písmenem c) tzv . plná moc prezidiální . Dle § 34 odst . 2 správního řádu pak platí, že „[s] výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci “ .
Jak již bylo uvedeno výše, v posuzované věci žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že plná moc ze dne 10 . 12 . 2012, založená ve správním spisu, je plnou mocí ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu, neboť už před začátkem samotného správního řízení byla tato úředně ověřená plná moc uložena u správního orgánu, jak je zřejmé z protokolu ze dne 29 . 10 . 2013 .
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem není vůbec patrné, jaké důvody vedly žalovaného k vyslovení tohoto závěru, jakými úvahami byl v této souvislosti veden a o které konkrétní důkazy (mimo protokol ze dne 29 . 10 . 2013) žalovaný tyto své závěry opírá .
Žalovaný tak bez jakýchkoli úvah a hodnocení, která by mohla být podrobena soudnímu přezkumu, přistoupil přímo k vyslovení závěru, že předmětná plná moc je plnou mocí ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu .
Zcela přitom pominul požadavky kladené citovaným ustanovením zákona na plnou moc tohoto typu, nezabýval se jejich naplněním, ale pouze konstatoval, že předmětná plná moc tyto požadavky splňuje . Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí tak vůbec nevyplývá, z čeho konkrétně a o jakou část správního spisu žalovaný opírá svá zjištění, že by žalobkyně u správního orgánu uložila plnou moc splňující požadavky stanovené § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu, tj . že by z této plné moci bylo patrné, že byla advokátu JUDr .
Pavlu Brachovi udělena pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem a že pod- pis žalobkyně na této plné moci byl též úředně ověřen . V této části je proto nutno odůvodnění napadeného rozhodnutí považovat za zcela nedostatečné, až za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů . Poukazuje-li pak žalovaný v této souvislosti na obsah protokolu ze dne 29 . 10 . 2013, pak je nutno konstatovat, že ani z vyjádření jednatele žalobkyně citovaného výše není možno jakkoli dovodit, že by se v případě plné moci ze dne 10 .
12 . 2012 mělo jednat o zastoupení na základě § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu . Jmenovaný do protokolu v průběhu kontroly (s ohledem na skutečnost, že se sám dostavil k nahlížení do spisu) toliko správnímu orgánu potvrdil, že zastoupení JUDr . Pavlem Brachem a plná moc nadále trvá pro další komunikaci s úřadem . Nelze tedy ani dovodit, že by snad plná moc prezidiálního typu měla být tímto prohlášením udělena žalobkyní do protokolu .
Případné pak nejsou v této souvislosti ani poukazy žalovaného na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu čj . 2 As 74/2006- -134, obsažené ve vyjádření k podané žalobě, neboť jak žalobkyně správně poukázala ve své replice, toto rozhodnutí a závěry v něm obsažené vůbec nedopadají na daný případ a řeší odlišné skutkové okolnosti . Konkrétně použití tzv . generální plné moci předložené v jednom správním řízení v dalším samostatném správním řízení, a to pouze při splnění podmínky, že na ni účastník řízení správní orgán upozorní . O takový případ se ovšem v posuzované věci vůbec nejednalo .
Nad rámec výše uvedeného pak krajský soud (i s ohledem na obsah v žalobě uplatněných námitek) pokládá na nutné vyjádřit se k charakteru plné moci ze dne 10 . 12 . 2012 .
Krajský soud v této souvislosti opětovně připomíná požadavky kladené správním řádem na plnou moc ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) tohoto zákona . Prezidiální plná moc má pro správní proces explicitní úpravu a její po- užití je uvedeným ustanovením výrazně omezeno . Pro plnou moc ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) stanoví správní řád vyšší formální požadavky . Takové zmocnění může být uděleno pro neurčitý počet řízení, která se však vždy musí vztahovat k určitému předmětu řízení, SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
Pro posouzení toho, zda byla ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu zachována lhůta k podání odvolání, je v případě podání odvolání prostřednictvím držitele poštovní licence za pomoci elektronické služby DopisOnline rozhodující okamžik žádosti o poštovní službu, který byl držitelem poštovní licence podateli potvrzen jako den podání doporučené zásilky na poštovní stvrzence. Akceptace elektronické objednávky služeb pošty ze strany držitele poštovní licence totiž bez dalšího implikuje podání zásilky do poštovní sítě k přepravě, a tedy uzavření poštovní smlouvy. (Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 14. 7. 2016, čj. 60 A 4/2016-109)
Prejudikatura: č . 791/2006 Sb . NSS; nálezy Ústavního soudu č . 153/1997 Sb . ÚS (sp . zn . IV . ÚS
Věc: Petr S . proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o řízení o přestupku .
to znamená k určité věci nebo činnosti konkrétní osoby . Tato skutečnost přitom musí být z obsahu plné moci jasně patrná . Podpis na prezidiální plné moci pak musí být úředně ověřen a plná moc musí být uložena u věcně a místně příslušného správního orgánu do zahájení správního řízení . Žádnému z těchto zákonných požadavků však plná moc ze dne 10 . 12 . 2012 nevyhovuje, neboť nemá ani přesně definovaný předmět řízení, ani formální náležitosti správním řádem předpokládané, ani nebyla zákonem předpokládaným způsobem uložena u věcně a místně příslušného správního orgánu, resp . z obsahu správního spisu není patrné, že by žalobkyně či jím zpl- 3465
Správní řízení: lhůta k podání odvolání k § 40 odst . 1 písm . d) správního řádu (č . 500/2004 Sb .) 325/96) a č . 202/2006 Sb . ÚS (sp . zn . IV . ÚS 110/06) . Magistrát města Jablonec nad Nisou, správní odbor, oddělení přestupků (správní orgán I . stupně), vydal dne 30 . 9 . 2015 rozhodnutí, kterým byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst . 1 písm . f) bodu 3 zákona č . 361/2000 Sb ., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) .
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl jako opožděné . Dle žalovaného bylo rozhodnutí orgánu I . stupně doručeno žalobci prostřednictvím datové schránky jeho zmocněnce dne 2 . 10 . 2015 . Od tohoto dne SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016 nomocněný zástupce projevili jakoukoli vůli předmětnou plnou moc takto u správního orgánu uložit . Předmětná plná moc je svým obsahem obecnou generální plnou mocí, která vyjadřuje vůli žalobkyně (shodně jako např . v řízení soudním) nechat se zastupovat v plné moci uvedeným zplnomocněným zástupcem .
Krajský soud se tedy ztotožnil s uplatněnými žalobními námitkami, dle kterých žalovaný postupoval chybně, pokud plnou moc v nyní souzené věci posoudil jako plnou moc ve smyslu § 33 odst . 2 písm . c) správního řádu, ačkoliv k tomu vůbec nebyly splněny zákonné podmínky a aniž by těmto závěrům skýtal oporu obsah předloženého správního spisu . (…) počala běžet 15denní lhůta pro odvolání, která skončila dne 19 . 10 . 2015 . Ve lhůtě nebylo správnímu orgánu I . stupně odvolání doručeno, žádné odvolání adresované tomuto správnímu orgánu nebylo podáno ani k poštovní přepravě, proto rozhodnutí orgánu I . stupně nabylo dne 20 . 10 . 2015 právní moci . Žalovaný konstatoval, že odvolání proti rozhodnutí orgánu I . stupně bylo k poštovní přepravě podáno až dne 20 . 10 .
2015 a správnímu orgánu I . stupně bylo doručeno dne 22 . 10 . 2015, tedy opožděně .
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci . Žalobce nesouhlasil se závěrem o opožděnosti odvolání, neboť odvolání k poštovní přepravě podal dne 19 . 10 . 2015, tedy včas, v souladu s § 40 odst . 1 písm . c) správního řádu . Držiteli poštovní licence odvolání předal dne 19 . 10 . 2015 . K podpoře svého tvrzení navrhoval provést důkaz podacím lístkem vyhotoveným společností Česká pošta, s . p ., v němž je jako datum podání uveden den 19 . 10 . 2015 .
Žalobce uvedl, že dle aplikace pošty Track & Trace dostupné na internetových stránkách pošty byla zásilka podána dne 20 . 10 . 2015, tento údaj však podle žalobce není relevantní . Žalobce nemůže ovlivnit případnou chybu držitele poštovní licence ani okamžik, kdy je předaná zásilka zpracována . Podle žalobce je podstatné, že zásilku držiteli poštovní licence předal dne 19 . 10 . 2015 a týž den mu držitel poštovní licence potvrdil jako datum podání zásilky . Z uvedených důvodů bylo odvolání podáno v zákonné lhůtě a napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné .
V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že k podacímu lístku se nemůže vyjádřit, neboť jej nemá k dispozici . Z dostupných informací zjištěných z vlastní zásilky, kterou bylo správnímu orgánu I . stupně odvolání doručeno, lze učinit závěry, které byly uvedeny v napadeném rozhodnutí . Na razítku na obálce je jako datum podání uvedena číslice začínající 2 . Dle čísla zásilky bylo možné na internetových stránkách České pošty zjistit, že zásilka s odvoláním byla podána dne 20 . 10 . 2015, tedy opožděně .
Doklad o tomto zjištění je součástí spisové dokumentace . Dne 19 . 10 . 2015 žalobce podal pouze elektronický dokument, ze kterého je následně službou Postservis vytvořena poštovní zásilka, která byla předána k poštovní přepravě . Dne 19 . 10 . 2015 tedy žalobce držiteli poštovní licence nepodal poštovní zásilku adresovanou správnímu orgánu I . stupně, ale učinil pouze elektronické podání, ze kterého byla vytvořena poštovní zásilka až následně, a tato byla předána k doručení . Den elektronického podání žalobce vůči držiteli poštovní licence nelze považovat za den podání poštovní zásilky ve smyslu § 40 odst .
1
písm . d) správního řádu . Z běžně dostupných informací z internetové stránky lze zjistit, že základem služeb Postservis je elektronické podání zásilek, tisk dokumentů, jejich vkládání do obálek a průběžné předávání hotových zásilek do poštovní přepravy . Poštovní zásilka je podána až v den, který je uveden v informačním systému pošty pro sledování zásilek . V den, kdy žalobce učinil elektronické podání držiteli poštovní licence, nepodal žádnou poštovní zásilku, ale elektronický dokument, ze kterého byla následně vytvořena poštovní zásilka .
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
( . . .) K projednání žaloby nařídil krajský soud ústní jednání . Při něm oba účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích . Krajský soud podle § 77 s . ř . s . provedl dokazování podacím lístkem předloženým žalobcem k podání zásilky, dále vyžádaným vyjádřením České pošty ze dne 21 . 6 . 2016 k předloženému podacímu lístku a podání předmětné zásilky a také výpisem podpůrného programu služby DopisOnline HP provoz, který pošta ke svému vyjádření připojila . Krajský soud dále provedl dokazování Obchodními podmínkami pro poskytování služby Dopis Online, zejména čl . 1–5 a 9, a také částí Poštovních podmínek České pošty, s . p ., Základní poštovní služby, platných od 1 . 10 . 2015, které si pro účely posouzení věci vyžádal u regionální pošty v Liberci . Z nich pak konkrétně citoval články 6 a 8, které se týkají uzavření smlouvy o poskytnutí poštovní služby a uzavření smlouvy, jestliže podnik podání stvrzuje, a článek 13, který se vztahuje k doporučené zásilce .
Po provedeném dokazování žalobce vyjádřil přesvědčení, že provedené důkazy podporují jeho argumentaci . Rozhodné je, že den 19 . 10 . 2015 mu byl poštou potvrzen jako den podání zásilky obsahující odvolání . V tento den se zásilka ocitla v systému pošty, nikoli jiného subjektu, přičemž pošta byla povinna jako jediný držitel úplné poštovní licence SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
podání doručit . I když smluvní podmínky hovoří o zpracování zásilky po 16:00 hod ., je možné, že zásilka je do přepravy podána dříve . Podle žalobce není rozhodné, kdy pošta soubor vytiskne a předá do sítě k přepravě .
Žalobce jako účastník řízení legitimně očekával, že den na podacím lístku je dnem podání, a očekával, že podání bude řádně doručeno .
Žalobce na soud apeloval, že je třeba zohlednit moderní formy možnosti podání, které Ing . J . vystupující jako zmocněnec ve více případech využívá . Tento postup šetří i náklady na činnost pošty a přináší oběma stranám ulehčení . I správní řád preferuje elektronické podání, a proto by judikatura soudů měla zohlednit tyto moderní možnosti podání .
Žalobce se dovolával principu vstřícnosti a spolupráce správního orgánu vůči účastníkům řízení, a proto by měla být elektronická forma podání akceptována . Dodal, že argumentoval-li by správní orgán tím, že za využití webového rozhraní nelze spolehlivě identifikovat odesílatele podání, taková skutečnost není závadou . Pokud by měl správní orgán o podání pochybnosti, mohl by je odstranit obvyklou výzvou k odstranění vad podání, včetně absence podpisu .
Na předestřenou argumentaci žalovaný reagoval tak, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, když správní orgán mohl vycházet pouze ze skutečností, které měl k dispozici . K dispozici přitom měl podané odvolání žalobce, nečitelné razítko pošty začínající číslicí 2, a proto si správní orgán vyhotovil záznam o sledování zásilky, ze kterého vyplynulo datum podání 20 . 10 . 2015 . Bylo tedy legitimně rozhodnuto o tom, že odvolání bylo podáno dne 20 . 10 . 2015, tedy opožděně . Není správné správnímu orgánu podsouvat, že by si měl zjišťovat další skutečnosti .
Toto by šlo zcela nad možnosti jeho činnosti, proto je třeba trvat na tom, že za dané situace správní orgán nepochybil . Dále žalovaný zdůraznil, že účastník řízení může podání podat elektronicky, potom je takové podání podáno dnem, kdy je doručeno do datové schránky . U zmíněného hybridního způsobu podání, který žalobce využil, musí vzít i odvolatel v potaz obchodní podmínky, kterým se SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016 musí přizpůsobit . Musí počítat s tím, že později učiněné podání bude zpracováno později .
Z obchodních podmínek lze dovodit, že dne 19 . 10 . 2015 odvolatel objednal poslání zásilky, ale tu mohla pošta přijmout až 20 . 10 .
2015 . Nelze dospět k závěru, že podání bylo učiněno už dne 19 . 10 . 2015, neboť pošta také musí ověřit, zda je podání kompletní a zda je např . zaslaná listina konvertibilní .
Po provedeném ústním jednání dospěl soud k následujícím závěrům .
Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu, jímž bylo zamítnuto jako opožděné žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I . stupně . Při přezkumu takového svou povahou procesního rozhodnutí soud pouze zkoumá, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání jako opožděného podle § 92 odst . 1 správního řádu .
Lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I . stupně je dle § 83 odst . 1 správního řádu 15denní a začíná běžet ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak . Podle § 40 odst . 1 písm . d) správního řádu je odvolací lhůta zachována, „je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě “ .
V souzeném případu není mezi účastníky řízení sporu o tom, že rozhodnutí správního orgánu I . stupně bylo žalobci doručeno prostřednictvím jeho zmocněnce Ing . M . J . do datové schránky dne 2 . 10 . 2015 . Od tohoto dne počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, poslední den lhůty připadl na pondělí 19 . 10 . 2015 . Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I . stupně žalobce podal prostřednictvím svého zmocněnce Ing . J . písemně, odvolání bylo správnímu orgánu I . stupně doručeno v písemné podobě jako doporučená zásilka dne 22 .
10 . 2015 . Dle informace z internetových stránek České pošty o sledování zásilek (Track & Trace), pořízené správním orgánem I . stupně dne 22 . 10 . 2015 a založené do správního spisu, byl jako datum podání zásilky uveden den 20 . 10 . 2015 . Podací razítko pošty otištěné na obálce zásilky, ve které bylo odvolání žalobce doručeno, není zcela čitelné, ovšem vyplývá z něj alespoň, že datum uvedené uprostřed začíná číslicí 2, jak uváděl žalovaný .
Z podacího lístku předloženého žalobcem ve spojení s vyjádřením České pošty ze dne 21 . 6 .
2016 a výpisu podpůrného programu služby DopisOnline má krajský soud za prokázané, že žalobce odvolání podal České poště jako doporučenou zásilku prostřednictvím elektronického systému služby DopisOnline na serveru www .postservis .cz, a to dne 19 . 10 .
2015 v 18:56 hod . Jako datum podání zásilky bylo žalobci potvrzeno datum 19 . 10 . 2015 .
Vlastní zásilka byla vyrobena a předána do poštovního provozu dne 20 . 10 . 2015 .
Podstatou sporu je výklad § 40 odst . 1 písm . d) správního řádu a v něm užitého termínu „lhůta je zachována“, je-li „v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence“ a otázka, který den je třeba považovat za den podání poštovní zásilky při využití elektronického systému služby DopisOnline na serveru www .postservis .cz držitele poštovní licence Česká pošta .
Při zodpovězení shora nastolené otázky a výkladu § 40 odst . 1 písm . d) správního řádu soud vycházel ze závěrů Ústavního soudu prezentovaných v nálezu ze dne 1 . 11 .
2006, sp . zn . IV . ÚS 110/06, č . 202/2006 Sb . ÚS . V tomto nálezu se Ústavní soud vyslovil k výkladu slovního spojení „lhůta je zachována, je-li […] podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit“ ve smyslu § 57 odst . 3 o . s . ř . a posuzoval okamžik odevzdání zásilky České poště jako držiteli poštovní licence . Ústavní soud vyslovil, že je třeba při výkladu daného slovního spojení postupovat nikoli formálně, že je namístě vzít v potaz moment uzavření poštovní služby neformálním úkonem podáním – s tím, že den podání je třeba posoudit v intencích schválených poštovních podmínek a že tento
den je osvědčován držitelem poštovní licence na podací stvrzence (k tomu srov . i nález Ústavního soudu ze dne 8 . 12 . 1997, sp . zn . IV . ÚS 325/96, č . 153/1997 Sb . ÚS) . Ústavní soud přitom vycházel z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu týkající se odevzdání zásilky poště a charakteru údajů v podacím lístku (srov . např . rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27 . 9 . 1994, sp . zn . 50 Cm 13/94, podle něhož: „Pro posouzení toho, zda byla odvolací lhůta zachována, je v případě podání odvolání pomocí pošty rozhodující okamžik odevzdání tohoto podání poště, a není tedy např. rozhodující to, kdy pošta začne přepravu zásilky skutečně provádět.
Okamžik odevzdání zásilky poště vyplývá např. z potvrzení pošty na podacím lístku, jde-li o doporučenou zásilku, nebo z potvrzení pošty v knize odeslané pošty apod. Datum uvedené poštou na obálce zásilky se obvykle shoduje s okamžikem odevzdání zásilky poště, ale není vyloučeno, že je zde uvedeno datum pozdější, zpravidla následující den po převzetí zásilky, kdy je zásilka expedována z podací pošty. Pro posouzení zachování odvolací lhůty není proto datum uvedené na obálce určující.“) . Přestože se vyslovené závěry týkají zachování lhůty k podání dovolání, resp .
odvolání podle relevantních ustanovení občanského soudního řádu, jsou podle přesvědčení soudu použitelné i na projednávanou věc . Instituty zachování zákonem stanovené lhůty, v níž je účastník řízení povinen učinit určitý procesní úkon, v návaznosti na podání zásilky obsahující podání účastníka řízení držiteli poštovní licence, totiž musí být vykládány v zájmu zachování jednoty právního řádu shodně, ať jsou zakotveny pro účely soudního, či správního řízení (srov . např . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26 .
10 . 2006, čj . 2 Afs 81/2004-54, č . 791/2006 Sb . NSS) .
V návaznosti na právě uvedené soud konstatuje, že rámec právní úpravy doručování podání správním orgánům (stejně jako soudům) vytváří zákon č . 29/2000 Sb ., o poštovních službách, a z něj vycházející poštovní podmínky (§ 6 zákona o poštovních službách) . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
Vlastní pravidla podávání a doručování poštovních zásilek [mezi jinými i doporučených ve smyslu 3 odst . 1 písm . d) zákona o poštovních službách] jsou upravena v poštovních podmínkách, jejichž vyhlášením nabízí osoba poskytující poštovní služby – provozovatel podle § 2 písm . c) zákona o poštovních službách – každému uzavření poštovní smlouvy podle těchto poštovních podmínek . Je třeba zdůraznit, že provozovatel je podle § 4 odst . 1 a 2 zákona o poštovních službách povinen uzavřít poštovní smlouvu s každým, kdo mu její uzavření v mezích poštovních podmínek a způsobem v nich stanoveným navrhne, tento postup musí poštovní podmínky obsahovat, přičemž dle § 33 odst .
1 písm . b) zákona o poštovních službách je jeho povinností nabízet poštovní služby podle poštovních podmínek . Uzavřením poštovní smlouvy vznikají provozovateli povinnosti stanovené zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami, popř . stanovené dalšími ujednáními mezi odesílatelem a provozovatelem . Mezi tyto povinnosti dle § 5 odst . 1 zákona o poštovních službách patří povinnost provozovatele dodat poštovní zásilku příjemci .
Podle článku 6 poštovních podmínek České pošty platných od 1 . 10 . 2015 je smlouva o poskytnutí poštovní služby uzavřena poštovním podáním . Podle čl . 8 odst . 1 poštovních podmínek se za den podání (pro případ uzavření poštovní smlouvy, jestliže je podání podnikem – provozovatelem – stvrzeno) považuje den, v němž byl podnik o poštovní službu požádán . O poskytnutí poštovní služby lze v době k tomu určené žádat způsobem a v místě stanoveném v čl . 6 odst . 4 poštovních podmínek . V souladu s čl . 6 odst . 1 poštovních podmínek je smlouva o poskytnutí poštovní služby uzavřena poštovním podáním, tedy převzetím poštovní zásilky dle § 2 písm . m) zákona o poštovních službách . Podání provozovatel podle čl . 8 odst . 2 poštovních podmínek stvrzuje na podací stvrzence, která má stanovenou formu . Na podací stvrzence pošta podle čl . 8 odst . 3 písm . d) poštovních podmínek SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 11 /2016
stvrzuje den podání . Dokladem o dni podání zásilky je tedy podací stvrzenka, na které držitel poštovní licence odesílateli stvrzuje den podání zásilky . Lze dodat, že podací stvrzenka je dokladem, který je oprávněná osoba – odesílatel – povinna předložit i při dalších úkonech, které s přepravou zásilky souvisejí . Oproti povinnému osvědčení dne podání zásilky na podací stvrzence dle čl . 8 odst . 3 písm . d) poštovních podmínek, je ve smyslu čl . 8 odst . 7 poštovních podmínek údaj o dni, kdy k podání došlo, obsažený v razítku na poštovní zásilce fakultativní .
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že dnem podání zásilky je den, v němž byl provozovatel – držitel poštovní licence – o poštovní službu požádán a dokladem o dni podání zásilky je zásadně podací stvrzenka . Z těchto postulátů ostatně vychází shora citovaná judikatura .
Článek 6 odst . 4 poštovních podmínek výslovně nepočítá s elektronicky podanou žádostí o poskytnutí poštovní služby . Nicméně prostřednictvím služby DopisOnline poskytované na serveru www .postservis . cz Česká pošta jako držitel poštovní licence nad rámec uvedeného článku umožnil oprávněným osobám – svým zákazníkům – objednat podání zásilek elektronicky . Vztah mezi zákazníkem a Česku poštou při poskytování této služby upravují již zmíněné obchodní podmínky, k nimž je třeba v projednávaném případu také přihlédnout, neboť se rovněž vztahují k uzavření smlouvy s Českou poštou .
Podle článku 2 .3 obchodních podmínek umožňuje služba DopisOnline zákazníkovi objednat zpracování (tisk a kompletace – balení a potisk obálky) a podání uvedených poštovních zásilek (mj . doporučených do určité hmotnosti) do poštovní sítě . Objednávka se činí prostřednictvím elektronického formuláře po registraci zákazníka, za pomoci zaslání datového souboru (článek 3 obchodních podmínek) . Podle článku 4 .2 je smlouva mezi zákazníkem a poštou, uzavřena okamžikem, kdy pošta akceptuje řádně vyplněnou a potvrzenou elektronickou objednávku odeslanou přes https://online .
postservis .cz . Podáním zásilky do poštovní přepravy je uzavřena poštovní smlouva podle zákona o poštovních smlouvách, jejíž obsah určují poštovní podmínky platné v den podání zásilky . Podle článku 5 obchodních podmínek je povinností pošty tisknout a kompletovat dokumenty dle objednávky a zásilky zpracovat a předat k poštovní přepravě, a to zásilky přijaté do 16:00 hod . týž den . Podle článku 9 .1 obchodních podmínek se smluvní vztah mezi zákazníkem a poštou řídí do okamžiku poštovního podání občanským zákoníkem z roku 2012 a končí poštovním podáním elektronicky objednané zásilky . Od okamžiku podání ve smyslu poštovních podmínek se vztah mezi zákazníkem a poštou řídí zákonem o poštovních službách a poštovními pod mínkami .
Protože lze službu DopisOnline k elektronickému objednání zpracování a podání zásilky využít nepřetržitě, ovšem týž den je Česká pošta povinna zpracovat a k poštovní přepravě do poštovní sítě předat jen zásilky přijaté do 16:00 hod ., dochází u zásilek přijatých po uvedeném čase k tomu, že okamžik objednání poskytovaných služeb (včetně poštovních dle zákona o poštovních službách) a okamžik uzavření poštovní smlouvy [podáním poštovní zásilky, tedy zásilky vytištěné a kompletované zásilky ve smyslu § 2 písm . a), m) zákona o poštovních službách] do poštovní přepravy se neshodují .
Za takové situace je však třeba přihlédnout k tomu, že poštovní služby musí být Českou poštou jako držitelem poštovní licence zásadně poskytovány podle zákona o poštovních službách za podmínek stanovených poštovními podmínkami . Podle nich platí, jak již bylo rozvedeno shora, že za den podání, který také držitel poštovní licence oprávněné osobě potvrzuje stanovenou formou – podací stvrzenkou, se považuje den, v němž byla pošta o poštovní službu požádána .
Žalobce prokazatelně o poskytnutí poštovních služeb, konkrétně o doporučené
dodání zásilky obsahující jeho odvolání adresované správnímu orgánu I . stupně, držitele poštovní licence požádal již dne 19 . 10 . 2015 . Tento den mu byl držitelem poštovní licence v souladu s poštovními podmínkami osvědčen na podacím lístku jako den podání zásilky . Den 20 . 10 . 2015, který byl jako den podání označen na razítku, jímž byla zásilka opatřena, stejně jako den, který byl jako den podání uveden v elektronickém systému pošty Track & Trace, jenž umožňuje sledování přepravy zásilky, není podstatný . Pro posouzení toho, zda byla ve smyslu § 40 odst . 1 písm . d) správního řádu zachována lhůta k podání odvolání, je v případě podání odvolání prostřednictvím držitele poštovní licence za pomoci elektronické služby Dopis Online rozhodující okamžik žádosti o poštovní službu, který byl držitelem poštovní licence podateli potvrzen jako den podání doporučené zásilky na poštovní stvrzence .
Akceptace elektronické objednávky služeb pošty ze strany držitele poštovní licence totiž bez dalšího implikuje podání zásilky do poštovní sítě k přepravě, a tedy uzavření poštovní smlouvy .
Z uvedeného tedy krajský soud dovozuje, že v zákonné odvolací lhůtě žalobce podal zásilku adresovanou správnímu orgánu I . stupně, která obsahovala jeho odvolání, držiteli poštovní licence ve smyslu § 40 odst . 1 písm . d) správního řádu . Lhůta k podání odvolání byla zachována . Žalovaný rozhodl o podaném odvolání v rozporu se zákonem, pokud jej podle § 92 odst . 1 správního řádu zamítnul jako opožděné .
Obiter dictum si krajský soud dovolí poznamenat, že by bylo více než vhodné, aby Česká pošta jako držitel poštovní licence v systému, kterým veřejně dálkovým přístupem (na http://www .postaonline .cz/ trackandtrace/) subjektu, který zná podací číslo doručované zásilky, umožňuje sledovat průběh doručování zásilky, a to nejen její dodání, ale i podání, jako den podání zásilky uváděla den, který jako den podání v souladu s poštovními podmínkami osvědčí stanoveným způsobem jejímu odesílateli . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 11/2 016
Společnost s ručením omezeným AgriStar – agrochemicals proti Ministerstvu zeměděl-