I. Úkonem přerušujícím běh prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je i žádost správce daně o informace podle $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, pokud byl o ní daňový subjekt zpraven.
II. Je-li daňová kontrola zaměřena pouze na ověření údajů uvedených v dodateč- ném daňovém přiznání, které bylo podáno po skončení předchozí daňové kontroly, nejedná se o opakovanou daňovou kontrolu a nezákonný zásah ve smyslu $ 82 s. ř. s.
C.) Soud neshledal důvodným tvrzení ža- lobce, že provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací ob- dobí roku 2002 je nezákonným zásahem správního orgánu. C Podle $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., uvozeného slovy výměna informací na dožá- dání, příslušný orgán poskytne informace o jednotlivých případech týkajících se daní podle $ 2 odst. 1 (dále jen „informace“) na dožádání příslušného úřadu smluvního státu. » Publikovaný pod č. 1480/2008 Sb. NSS. 576 Podle $ 2 odst. 1 téhož zákona se mezi daně řadí daň z příjmů.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, čj. 8 Afs 7/2005-96 (dostupný na www.nssoud.cz)“, úkon přeru- šující běh prekluzivní lhůty (S 47 odst. 2 daňového řádu) musí směřovat k vyměření daně či jejímu dodatečnému stanovení a da- Řňový subjekt musí být o tomto úkonu zpra- ven. Zejména z druhé podmínky je zjevné, že se musí jednat o úkon učiněný vůči daňo- vému subjektu, tj. o úkon správce daně. Nej- vyšší správní soud dále uvedl, že přerušení prekluzivní lhůty nemůže způsobit jakýkoli úkon, nýbrž pouze takový, který směřuje k vy- měření daně nebo jejímu dodatečnému sta- novení.
Také obsah tohoto úkonu je nutno posuzovat podle hledisek stanovených záko- nem o správě daní a poplatků, zejména pak $ 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, podle něhož při uplatňování daňových záko- nů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrá- ní daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. Nejvyšší správní soud konstatoval, že úkonem, který směřuje k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení, může být i daňová kontrola, při- čemž ze základních zásad daňového řízení, zejména pak z ustanovení $ 2 odst 142 ve spojení s $ 16 odst. 1 větou druhou zákona o správě daní a poplatků, plyne, že správce daně musí při daňové kontrole postupovat účelně a tak, aby daňovou kontrolu skončil v přiměřené lhůtě; provádění daňové kontro- ly nemůže svévolně přerušit a odložit její po- kračování na pozdější dobu a jednotlivé kro- ky daňové kontroly musí po sobě následovat v přiměřených časových intervalech.
Ústní jednání, při kterém byla zahájena daňová kontrola, by nebylo možno považovat za za- hájení daňové kontroly (a tedy za úkon smě- řující k vyměření nebo doměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení), pokud by v přiměřené době po něm nenásledovaly dal- ší kroky správce daně, jimiž by byly prověřo- vány konkrétní daňově relevantní skutečnos- ti, V již zmíněném rozsudku ze dne 24. 8. 2005, čj. 5 Afs 187/2004-46*, Nejvyšší správ- ní soud uvedl, že ... zahájí-lí správce daně v souvislosti s tímto podáním vytýkací říze- ní, daňovou kontrolu, popř. učiní jiné úko- ny, vždy za předpokladu, že tyto úkony pro- vede v tříleté promlčecí lhůtě a v souvislosti s dotčenou daňovou povinností.
Pouze tento „následný“ úkon je úkonem přerušujícím běh tříleté prekluzivní lhůty. Ze závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem lze dovodit, že úkonem přerušujícím běh prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 2 záko- na č. 337/1992 Sb. může být toliko úkon správce daně před uplynutím lhůty pro vy- měření daně, který je faktický, nikoli pouze formální činěný jen za účelem přerušení běhu prekluzivní lhůty k vyměření, racionál- ní, resp. účelný ve smyslu $ 2 odst. 1 a 2 záko- na č. 337/1992 Sb., a musí jít o úkon, kterým jsou prověřovány konkrétní daňově relevant- ní skutečnosti.
Tímto úkonem je především faktické, nikoli pouze formální, zahájení vytý- kacího řízení nebo daňové kontroly, avšak i jakýkoli jiný úkon správce daně splňující shora uvedená kritéria. O jiném úkonu hovo- ří výslovně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2005, čj. 5 Afs 187/2004-46. Exis- tence jiného úkonu vyplývá i z rozsudku Nej- vyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, čj. 8 Afs 7/2005-96, neboť dojde-li k formální- mu zahájení daňové kontroly, může být úko- nem přerušujícím běh prekluzivní lhůty až první faktický úkon správce daně splňující kritéria $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Žalobce musí být o tomto úkonu zpraven.
V dané věci byla žádost žalovaného o in- formace podle $ 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb. úkonem přerušujícím běh prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Předně je nutné uvést, že se jednalo o úkon správce daně, který byl učiněn před uplynu- ——tím lhůty pro vyměření.daně, když bylučiněn.— dne 3. 4. 2006, žalobce byl o něm zpraven dne 14. 4. 2006, a lhůta k vyměření daně mě- la uplynout dne 31. 12. 2006, a žalobce byl o něm uvědomen. Šlo o úkon faktický, nikoli © Publikovaný pod č. 1073/2007 Sb. NSS.
pouze formální. Žalovaný skutečně dožádal zákonným postupem o informace podle $ 4 zákona č. 253/2000 Sb. finanční úřad v SRN. Úkon žalovaného splňoval také požadavky ra- cionality. Úkon správce daně byl vyvolán sa- motným žalobcem, který dodatečným daňo- vým přiznáním snížil daňový základ o výdaj, jenž opřel o fakturu vystavenou subjektem se sídlem v SRN. Žalobce byl výslovně vyrozu- měn o tom, že smyslem žádosti o poskytnutí informací podle $ 4 zákona č. 253/2000 Sb. je ověření faktury, na základě které žalobce po- dal dodatečné přiznání k dani z příjmů práv- nických osob a na základě které snížil svůj da- ňový základ.
Žalovaný žalobci sdělil, že pokud by na základě poskytnutých informa- cí z Německa byly zjištěny nové závažné skutečnosti, zpochybňující dodatečné uplat- nění daňových nákladů v letech 2001 - 2003, bude správce daně postupovat v soula- du se zákonem č. 337/1992 Sb. Žalovaný k ověření důvodnosti snížení daňového zá- kladu, ke kterému přistoupil žalobce podá- ním dodatečného daňového přiznání, volil nejprve prostředek, který žalobce nejméně zatěžoval, a to žádost o poskytnutí informace do zahraničí, čímž jednal zcela v souladu s $ 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Žalobce byl srozuměn s tím, že toliko v případě, že budou zjištěny nové závažné skutečnosti, zpochyb- ňující dodatečné uplatnění daňových nákla- dů, bude daňový základ dále ověřován.
Ná- sledný postup žalovaného tak byl pro žalobce zcela předvídatelný. Vzhledem k tomu, že se následně nepotvrdila bezproblémovost tvr- zení žalobce, zahájil žalovaný zcela oprávně- ně daňovou kontrolu, která je zaměřena striktně na ověření oprávněnosti dodatečně uplatněných nákladů na základě dodatečné- ho daňového přiznání. Úkonem žalovaného byly prověřovány konkrétní daňově relevant- „ní skutečnosti, a to oprávněnost snížení da- ňového základu opřeného o konkrétní faktu- ru. V tomto úzkém rozsahu byla také žádost o poskytnutí informací podle $ 4 zákona č. 253/2000 Sb. koncipována.
577 1594 Žádost o poskytnutí informací podle $ 4 zákona č. 253/2000 Sb. byla v dané věci úko- nem způsobilým přerušit běh prekluzivní lhůty pro vyměření daně podle $ 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., když byly splněny všechny podmínky úkonu správce daně po- dle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Žádost byla učiněna před uplynutím lhůty podle $ 47 odst. 1 téhož zákona a žalobce byl o tom- to úkonu zpraven. V dané věci byl tedy uči- něn úkon, který přerušil běh lhůty pro vymě- ření daně, a proto v souladu s $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. běží nová tříletá Ihůta od konce roku 2006, tj. do 31.
12. 2009. Po- kud jde o námitku žalobce, že rozhodnutí o nevyhovění jeho námitce je nesrozumitel- né, je nutné uvést, že uplatnění námitky v průběhu daňové kontroly je nutné k tomu, aby byly splněny podmínky pro projednání žaloby. Rozhodnutí o námitkách však není v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu předmětem řízení, a proto jeho případná zá- konnost či nezákonnost nemá žádný vliv na otázku posouzení důvodnosti žaloby. Soud ne- shledal důvodnou ani námitku žalobce, že úkon podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. musí být směřován a adresován přímo vůči žalobci.
Takový požadavek na úkon přerušující běh prekluzivní lhůty pro vyměření daně ne- vyplývá ani z $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., ani z judikatury Nejvyššího správního soudu. V průběhu daňového řízení jsou činěny roz- ličné úkony od přímých výzev a jiných úkonů směřovaných přímo proti daňovému subjek- tu, tak řada dalších úkonů, kde vztah k daňo- vému subjektu není bezprostřední, nýbrž zprostředkovaný. Zmínit je možné například výslech svědků, místní šetření u smluvních partnerů žalobce, kde úkon nesměřuje bez- prostředně vůči daňovému subjektu, nýbrž směřuje bezprostředně vůči někomu jinému, avšak se zprostředkovaným dopadem do práv žalobce.
V dané věci se žádost o poskytnutí in- formací podle $ 4 zákona č. 253/2000 Sb. v na- značeném zprostředkovaném směru týkala žalobce a především byly splněny všechny požadavky kladené na kvalitativní stránku úko- nu podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., jak podrobně zdůvodněno shora. Nedůvodná je i námitka žalobce o extenzivnosti výkladu 578 a dvojznačnosti právní normy. Ustanovení $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. je zcela jednoznačné, neboť stanoví kritéria, které musí úkon správce daně splňovat.
V pouhé skutečnosti, že předmětné ustanovení nevy- jmenovává všechny v úvahu přicházející úko- ny správce daně, neznamená, že je-li některý úkon správce daně označen za úkon podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., nelze spatřo- vat extenzivní výklad. Naopak je třeba zkou- mat a ze strany žalobce konkrétním způso- bem zpochybňovat, která z podmínek úkonu správce daně není v dané věci splněna. Ve skutečnosti, že judikatura konkrétní úkon pro- zatím neoznačila za úkon podle $ 47 odst. 2 zá- kona č. 337/1992 Sb., nebo že náležitosti úko- nu může splňovat neuzavřená řada úkonů správce daně, nelze spatřovat dvojznačnost právní normy, která by měla vést k tomu, že úko- nem podle $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. nemůže být úkon žádný.
Je věcí výkladu $ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. a posouzení okolností konkrétního případu, zda ten který úkon správce daně je, či není úkonem způso- bilým přerušit běh prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 2 téhož zákona. Žádost o poskytnu- tí informací podle $ 4 zákona č. 253/2000 Sb. jím v dané věci byla. C.. Soud neshledal důvodným ani tvrzení žalobce, že provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací ob- dobí roku 2003 je nezákonným zásahem správního orgánu. C.) Zákon však i za této situace, tj. za situ- ace relativně neměnného stavu založeného pravomocným rozhodnutím o vyměření da- ně, umožňuje daňovému subjektu podat do- datečné daňové přiznání, a to i na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší proti poslední známé daňové povinnosti.
Zá- kon tak žalobci umožňuje změnit své původ- ní tvrzení uvedené v daňovém přiznání. Po- dání dodatečného daňového přiznání na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrá- tu vyšší je vázáno na splnění zákonem stano- vených podmínek. Podle $ 41 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. je to možné pouze tehdy, ne- jsou-li splněny podmínky pro užití mimořád- ných opravných prostředků podle $ 54 a $ 55b, a to do lhůty stanovené v $ 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak.
Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl oprávněn za zdaňovací období roku 2003 podat dodatečné přiznání, resp. že byly splněny všechny podmínky pro podání daňového přiznání, což ovšem zna- mená i to, že v dané věci nebyly splněny pod- mínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle $ 54 a $ 55b zákona č. 337/1992 Sb. Názor žalobce o aplikovatel- nosti názoru Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2005, čj. 5 Afs 223/2004-89*, na skutkový stav týkající se žalobce by vedl ke zcela absurdním závěrům.
Pokud by žalobce podal účinné dodatečné daňové přiznání, muselo by být splněno $ 41 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., tj. že nebyly splněny podmín- ky pro užití mimořádných opravných pro- středků podle $ 54 a $ 55b téhož zákona. V ta- kovém případě by však již nebylo možné tvrzení uvedená v dodatečném daňovém při- znání ze strany správce daně vůbec ověřit, neboť podle názoru Nejvyššího správního soudu, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle $ 54 a $ 55b zákona č. 337/1992 Sb., nelze již daňový základ znovu ověřovat.
Daňový sub- jekt by tak mohl v dodatečném daňovém při- znání uplatnit v podstatě cokoli. V dané věci došlo ke změně tvrzení žalob- ce, změně původního daňového přiznání. Změna se navíc týkala snížení daňového zá- kladu o žalobcem tvrzené výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, tj. něčeho, k čemu v pů- vodní daňové kontrole správce daně ani ne- mohl přihlížet, když tyto výdaje žalobce v pů- vodním daňovém přiznání neuplatnil, resp. 9 Publikovaný pod č. 1411/2007 Sb. NSS.
netvrdil. Nelze však pominout ani tu skuteč- nost, že o jejich existenci neměl v době vy- měření daně za zdaňovací období roku 2003 zřejmě ponětí ani žalobce, když faktury, na základě kterých snížil svůj daňový základ, by- ly teprve z října a prosince roku 2005. Pokud žalobce změnil své původní tvrzení, musí mít správce daně možnost správnost změněného tvrzení žalobce ověřit. V rozsahu změny tvr- zení žalobce totiž dosud neproběhla daňová kontrola. Původní se týkala zcela jiného tvr- zení žalobce.
Vzhledem k tomu, že se daňová kontrola zahájená dne 14. 9. 2007 týkala pou- ze ověření správnosti údajů uvedených v do- datečném daňovém přiznání, konkrétně ově- ření oprávněnosti dodatečně uplatněných nákladů na základě specifikovaných faktur, resp. ověření toliko změněných tvrzení ža- lobce, jak vyplývá z protokolu o ústním jed- nání ze dne 14. 9. 2007 a výzvy žalovaného ze dne 6. 9. 2007, nedošlo k sebemenšímu prů- niku předmětů daňové kontroly zahájené dne 7. 4. 2005 s daňovou kontrolou zaháje- nou dne 14.
9. 2007. Nemůže se tedy v žád- ném případě jednat o daňovou kontrolu opa- kovanou, jak namítal žalobce. Právní jistotu spočívající v nezměnitelnosti jednou stano- vené daňové povinnosti nenarušil žalovaný, nýbrž žalobce využitím svého práva podat dodatečné daňové přiznání. Správce daně má za této situace zcela legitimní zákonné opráv- nění změněná tvrzení žalobce ověřit. Zahájil-li žalovaný dne 14. 9. 2007 daňo- vou kontrolu, která v rozsahu, ve kterém je vedena, není opakovanou daňovou kontro- lou, nejedná se o daňovou kontrolou bezdů- vodně opakovanou.
Nejedná se o nezákonný zásah ve smyslu $ 82 s. ř. s. (...) 579 1595 1595 Daň z příjmů právnických osob: daňové příjmy obce Daňové řízení: den platby daně; penále z dodatečně doměřené daně k $ 58, $ 61 odst. 1, $ 63 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zá- konů č. 35/1993 Sb., č. 302/1993 Sb., č. 315/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 323/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. k $ 4 odst. 1 písm. h) a $ 4 odst. 3 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů ně- kterých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o roz: počtovém určení daní)
I. U daně z příjmů právnických osob, jejímž poplatníkem je příslušná obec a kte- rá je současně daňovým příjmem rozpočtu obce, je dnem platby ($ 61 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků) den, kdy obec provede účetní operaci, při níž zaúčtuje platbu daně jako realizovaný daňový výdaj.
II. Penále vypočtené z dodatečně přiznané a doměřené daně z příjmů právnic- kých osob je však obec povinna zaplatit na účet správce daně, neboť toto penále ne- ní daňovým příjmem rozpočtu obce ve smyslu zákona o rozpočtovém určení daní ($ 4 odst. 3 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, a $ 58 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).
Komanditní společnost CELLOFLEX BOHEMIA proti Finančnímu úřadu v Domažlicích