U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu
vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 120 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 248/2012,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015,
č. j. 29 Co 277/2015-38, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 29
Co 277/2015-38, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 jako soudu
prvního stupně ze dne 4. 3. 2015, č. j. 52 C 248/2012-16, kterým byla zamítnuta
žaloba o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodnuto,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Odvolací
soud též rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů
odvolacího řízení částku 600 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 55), doplněné
podáním ze dne 10. 4. 2017. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen
advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Podáním
doručeným soudu prvního stupně dne 29. 2. 2016 (č. l. 61) žalobce též požádal o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro předmětné dovolací
řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 23. 5. 2016, č. j.
52 C 248/2012-66, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků
(výrok I) a nevyhověl ani návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací
řízení (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. 7.
2016, č. j. 29 Co 261/2016-75, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K
žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze
dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1086/2017.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 1. 2017, č. j. 52 C 248/2012-85, které
bylo žalobci řádně doručeno dne 23. 1. 2017, byl žalobce vyzván, aby si pro
podání dovolání proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12.
2015, č. j. 29 Co 277/2015-38, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li
do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná
moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací
řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně reagoval pouze další
žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací
řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.
2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal
ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z
uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného
zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před
středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu