U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu
vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 120 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 248/2012,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016,
č. j. 29 Co 261/2016-75, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 5. 2016,
č. j. 52 C 248/2012-66, rozhodl o žádosti žalobce o přiznání osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. 29 Co 277/2015-38, tak, že
žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal (výrok I), a nevyhověl ani
žádosti žalobce o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů v této věci (výrok
II). Soud prvního stupně konstatoval, že celé řízení je ve smyslu § 11 odst. 1
písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozeno od placení
soudních poplatků a toto osvobození se vztahuje i na řízení před dovolacím
soudem. Není tedy možné žalobce osvobodit od soudního poplatku za podání
dovolání, neboť není povinen jej platit. Soud dále vyzval žalobce k doložení
osobních, majetkových a výdělkových poměrů prostřednictvím příslušného
formuláře, který mu k tomu účelu zaslal k vyplnění. Žalobce však ve stanovené
lhůtě soudu vyplněný formulář nepředložil. Vzhledem k tomu, že žalobce ani ve
své žádosti neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o své finanční situaci, ani
nedoložil žádné podklady, na základě nichž by bylo možné jeho finanční situaci
posoudit, žalobce soudu nijak nedoložil svá tvrzení, která by prokazovala, že
jsou u něho dány předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, což je ve
smyslu § 30 odst. 1 občanského soudního řádu zákonnou podmínkou pro ustanovení
zástupce účastníkovi řízení. Soud prvního stupně měl dále za to, že nebyla
splněna ani druhá podmínka § 30 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť
ustanovení zástupce není v tomto případě nezbytné k ochraně zájmů žalobce,
neboť soudu je z jeho činnosti známo množství sporů, které žalobce proti
žalované vede, z nichž některé jsou již předmětem dovolacích řízení, ve kterých
je žalobce zastoupen advokátem i bez toho, aby mu musel být ustanoven soudem. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 28. 7. 2016,
č. j. 29 Co 261/2016-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud
uvedl, že žalobce je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat své poměry,
které jsou rozhodné pro posouzení důvodů jeho žádosti. Odvolací soud přisvědčil
žalobci v tom, že výzva soudu prvního stupně k vyplnění formuláře k doložení
poměrů žalobce nebyla žalobci ve smyslu § 49 odst. 4 věta první občanského
soudního řádu řádně doručena. Uvedený procesní nedostatek však nepředstavuje
takovou vadu řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí, neboť
splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků není třeba prokazovat
pouze vyplněným formulářem Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, ale jakýmkoliv způsobem, jenž sám žalobce uzná za vhodný. V daném
případě vycházel závěr soudu prvního stupně o tom, že nejsou splněny podmínky
pro přiznání osvobození od soudních poplatků z prostého faktu, že žalobce soudu
nesdělil vůbec žádné informace o svých údajných nepříznivých poměrech, pro
které žádá osvobození od soudních poplatků.
Žalobce se ve své žádosti o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení
omezil na obecné tvrzení, že by pro něho „vzhledem k výdajům a žádaným
okamžitým disponibilním prostředkům v dostatečné výši“ mělo zaplacení soudního
poplatku z dovolání „navýsost negativní a neudržitelné důsledky“. Ani poté, co
se do žalobcovy dispozice skutečně dostala výzva soudu prvního stupně k
vyplnění příslušného formuláře, žalobce nijak nereagoval a ani v odvolání proti
usnesení, jímž jeho žádosti nebylo vyhověno, nezmínil, z jakých konkrétních
důvodů by měl být od soudních poplatků osvobozen. V situaci, kdy žalobci ve
vysvětlení, proč mu jeho poměry neumožňují nést náklady tohoto řízení,
nebránila žádná překážka, a kdy žalobce věděl o nutnosti takového vysvětlení a
přesto vysvětlení nepodal, odvolací soud pokládá za správný závěr, že v daném
případě nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků z
důvodu, pro který soud prvního stupně nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení
zástupce pro dovolací řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 79). Při jeho
podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající
právnické vzdělání. Podáním ze dne 22. 9. 2016 (č. l. 82) žalobce též požádal o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro předmětné dovolací
řízení. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a předložil
dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 1. 2017, č. j. 52 C 248/2012-85, které
bylo žalobci řádně doručeno dne 23. 1. 2017, byl žalobce vyzván, aby si pro
podání dovolání proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, č. j. 29 Co 261/2016-75, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li
do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná
moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací
řízení zastaví. Žalobce na danou výzvu soudu prvního stupně reagoval teprve podáním ze dne 10. 4. 2017, v němž mimo jiné vylíčil, že vlastní bytovou jednotku, která je však
exekučně obstavena a nelze s ní volně nakládat. Tuto nemovitost proto žalobce
nemůže pronajímat ani zpeněžit. Žalobce dále uvádí, že si nemůže najít práci,
neboť je odmítán zaměstnavateli z důvodu, že jsou o něm v různých registrech
vedeny nepravdivé údaje o tom, že dluží. Z uvedených důvodů si žalobce nemůže
obstarat prostředky k zaplacení soudního poplatku za dovolání a nákladů na
zastoupení advokátem v dovolacím řízení. V tomto podání žalobce také poukázal
na jiná rozhodnutí, jimiž byl osvobozen od placení soudních poplatků a byl mu
ustanoven zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odst. 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř.
může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám. Dospěl přitom k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle §
30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení,
neboť žalobce kompletně nevylíčil a nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové
poměry. K podání žalobce ze dne 10. 4. 2017 přitom nelze přihlížet, neboť bylo
podáno po uplynutí lhůty k doplnění dovolání. Pokud žalobce v zákonné lhůtě k
podání dovolání neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř., ba neučinil tak ani kdykoliv později, pak soudu neposkytl
dostatečné podklady pro zjištění poměrů žalobce, které by mohly svědčit pro
osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních
poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že
žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním
mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech
možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků,
aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze
pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu