30 Cdo 1086/2025-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce L. Z., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 30 C 287/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2024, č. j. 84 Co 436/2024-99, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal po žalované zaplacení částky 150 000 Kč, jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, v jehož důsledku byl nezákonně trestně stíhán, a to pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu, tedy pro trestný čin, za který bylo možno uložit trest odnětí svobody v trvání až tří let. Usnesení Policie České republiky o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne 20. 10. 2017, trestní řízení bylo ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 1. 2023, č. j. 2 T 45/2019-1335, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 odst. 1 písm. c) trestního řádu, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 30. 1. 2023, trestní řízení tak bylo proti žalobci vedeno 5 let, 3 měsíce a 10 dnů.
Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, č. j. 30 C 287/2023-44, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 19. 10. 2023
do 20. 10. 2023 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I změnil tak, že žalobu zamítl i co do požadavku na zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 10. 2023 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v plném rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Dovolání žalobce směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba i co do částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení, není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztah. Z hlediska přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není významnou ani otázka, zda v řízení byla uplatněna pouze část nároku, jehož celková výše přesahuje limit 50 000 Kč, nebo zda mezi účastníky jsou či se vedou další spory o peněžité plnění ze stejného či obdobného právního důvodu, nýbrž rozhodující je výše peněžitého plnění, o níž bylo odvolacím soudem rozhodnuto a do níž směřuje dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1286/98). Tak je tomu i ve zde souzené věci, kdy odvolací soud změnou rozsudku soudu prvního stupně nepřiznal žalobci peněžité plnění ve výši 50 000 Kč. Dovolání žalobce není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné ani v části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, neboť v tomto rozsahu bylo tímto výrokem rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu