30 Cdo 1091/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. C., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví bytové jednotky a o zaplacení částky 74.258,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 105/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107, a dále proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2007, č.j. 69 Co 94/2007-165, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. listopadu 2007, č.j. 69 Co 94/2007-184, takto:
Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107, se zastavuje.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
1. srpna 2007, č.j. 69 Co 94/2007-165, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. listopadu 2007, č.j. 69 Co 94/2007-184, se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 10.192,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti v záhlaví citovanému rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta dovolání.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl především k závěru, že není funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 odst. 1 o.s.ř.). Shora specifikovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 není v této věci rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 10a o.s.ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. srpna 2006, č.j. 42 C 105/2005-107, zastavil (srov. § 104 odst. 1 o.s.ř.).
Směřovalo-li pak dovolání žalovaného též proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba vůči žalovanému zčásti zamítnuta, není dovolání v tomto rozsahu subjektivně přípustné, neboť žalovaný v dovolacím řízení příznivějšího výsledku (objektivně) již dosáhnout nemůže.
Jinak dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 928/2003, in www.nsoud.cz).
Uplatňuje-li žalovaný ve svém dovolání také dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přehlíží, že tento dovolací důvod lze použít v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a), tedy v případě diformních, resp. skrytě diformních rozhodnutí, o kterýžto případ zde nejde.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím její advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 10.192,50 Kč (§ 3 odst. 1 bod 4, § 5 písm. b/, § 17 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a z paušální částky náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu