USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a
soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně
SBS DŘEVOSTAVBY, s.r.o., IČO 25721283, se sídlem v Praze 10, Francouzská 55/52,
zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské
náměstí 802/56, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve
věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení
částky 93 475 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.
zn. 50 C 33/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 21. 1. 2025, č. j. 30 Co 519/2024-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalované zaplacení částky 93 475
Kč s příslušenstvím odpovídající náhradě nemajetkové újmy, kterou utrpěla v
důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 14 C 118/2018.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
17. 10. 2024, č. j. 50 C 33/2023-174, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit
žalobkyni částku 52 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), přičemž ve vztahu ke
zbývající částce 40 975 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žalované
uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací, který ve věci rozhodoval na
podkladě odvolání podaných oběma stranami sporu, v záhlaví označeným rozsudkem
odmítl odvolání žalobkyně v části směřující proti vyhovujícímu výroku rozsudku
soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále rozsudek soudu
prvního stupně ve zmíněném výroku potvrdil s tím, že výše úroku z prodlení činí
15 % ročně (výrok II rozsudku odvolacího soudu), v zamítavém výroku o věci samé
tento rozsudek rovněž potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu), ve výroku
o nákladech řízení jej změnil jen co do výše v něm uvedené částky, jinak i v
tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok IV rozsudku
odvolacího soudu), a závěrem rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok V
rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu, a to v jeho výroku III, jímž byl rozsudek
soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci samé, napadla žalobkyně
včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a
XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s.
ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem
bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění
nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení,
ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
8. Předmět řízení, ve vztahu k němuž odvolací soud potvrdil zamítavý
výrok rozsudku soudu prvního stupně, je představován pouze částkou 40 975 Kč s
příslušenstvím. Dovolání směřující jen proti této části napadeného rozhodnutí
tedy není podle citovaného § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně
přípustné, neboť výše jí dotčeného nároku nepřesahuje částku 50 000 Kč, přičemž
se v daném případě nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv ani o
pracovněprávní vztah. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně
byla odvolacím soudem nesprávně poučena o přípustnosti dovolání, neboť soudní
praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovýmto nesprávným
poučením založena není (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5.
2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo
1486/2012).
9. Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 6. 2025
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu