30 Cdo 1138/2019-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem
Vláčilem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované
České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 113/2017, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2018, č. j. 91 Co 324/2018-68,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21.
9. 2018, č. j. 11 C 113/2017-59, zastavil řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II
rozhodnutí odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž zaplatil
soudní poplatek za dovolání. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 3. 4. 2019, č. j. 30 Cdo 1138/2019-79,
vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení
uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval pouze žádostí o osvobození od soudních
poplatků ze dne 15. 4. 2019, s níž spojil námitku podjatosti „Nejvyššího soudu“. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podáním dovolání ze dne 6. 11. 2018 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní
poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích], který činí podle položky 23 odst. 2 sazebníku poplatků 4
000 Kč. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl
vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, č. j. 30 Cdo 805/2019-54,
které mu bylo doručeno dne 18. 4. 2019, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce
proti napadenému usnesení podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, zastavil. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani žádost žalobce o osvobození od
soudních poplatků, neboť podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona platí, že nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud
určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K
zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Patnáctidenní lhůta
stanovená Nejvyšším soudem žalobci k dodatečné úhradě soudního poplatku marně
uplynula v pátek dne 3. 5. 2019, žalobce však o osvobození od soudních poplatků
požádal až v podání doručeném osobně Nejvyššímu soudu v pondělí dne 6. 5. 2019,
tedy zřetelně po uplynutí stanovené lhůty. Dodatečně stanovená lhůta, poskytnutá soudem poplatníkovi k zaplacení soudního
poplatku podle § 9 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích, je zcela
nepochybně lhůtou propadnou (prekluzivní). Nemůže-li soud v souladu s
jednoznačnou zákonnou úpravou přihlížet k poplatku zaplacenému po uplynutí této
lhůty, použitím argumentu a fortiori (a maiori ad minus) lze dovodit, že po
uplynutí této lhůty nemůže přihlížet ani k podanému návrhu na osvobození od
soudních poplatků (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2017,
sp. zn. 3 As 321/2017 ). Žalobce v podání ze dne 15. 4. 2019 uplatnil námitku podjatosti „proti
Nejvyššímu soudu v Brně“, který „chrání lidské, zlodějské hyeny a bez milosti
likviduje hodné, nevinné, těžce nemocné lidi“. Žalobce současně „navrhuje
Okresní soud v Olomouci“ (čímž je zřejmě míněno, aby o dovolání rozhodl takto
označený okresní soud).
S ohledem na způsob, jakým je námitka podjatosti
formulována, jakož i s ohledem na to, že jediným (byť obtížně) srozumitelným
důvodem, pro který žalobce namítá podjatost vyjmenovaných soudců, je jejich
postup v jiných řízeních (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud považuje
vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu;
proto i k této námitce nepřihlížel (§ 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu