30 Cdo 121/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně E. P., proti žalovanému P. P., zastoupenému JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Turnově, Husova č. 602, o zaplacení částky 1,802.959,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 992/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2006, č.j. 24 Co 210/2006-223, takto:
I. Dovolaní žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č.j. 3 C 992/2005-194, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,802.959,30 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní popletek. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. září 2006, č.j. 24 Co 210/2006-223, rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve výroku ve věci samé a ve výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek potvrdil; výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil.
Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z úvahy, že mezi účastníky existuje vztah z bezdůvodného obohacení (§ 451 občanského zákoníku - dále jen „o.z.“), přičemž toto právo se promlčuje (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 a 2 o.z.). Dospěl pak k závěru, že námitka promlčení tohoto nároku uplatněná žalovaným je (v daném případě) výrazem zneužití práva na újmu žalobkyně, takže odporuje dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 o.z. Obrana žalovaného touto námitkou proto nebyla účinná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolací důvody shledává v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatel poukazuje na skutkové okolnosti případu a současně vytýká, že se soudy obou stupňů nezabývaly detailním rozborem situace mezi účastníky jako rodinnými příslušníky. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se žalobkyně nevyjádřila. Dovolací soud přihlédl k čl.
II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 3 o.z., § 451 o.z., § 107 odst. 1 a 2 a § 100 odst. 1 o.z.
odvolací soud posoudil zákonu konformním způsobem (přičemž dovolání se upíná převážně ke skutkovým okolnostem kauzy). Napadený rozsudek je současně v souladu s právními závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. I ÚS 643/04, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů. Pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.
(§ 41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č.
130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle
§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný nemá nárok na jejich náhradu, přičemž však žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.