30 Cdo 1273/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců a)
J. K.,, a b) V. K., zastoupených advokátem, proti žalované Č. p. a.s., o
zaplacení 701.936,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1,
pod sp. zn. 25 C 268/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 19. ledna 2006, č.j. 20 Co 427/2005-175, takto:
Dovolání žalobců se zamítá.
Žalobci se domáhali žalobou po žalované zaplacení částky 701.936,- Kč s
příslušenstvím z titulu pojistného plnění. Uvedli, že dne 12.8.2002 v 10.15
hodin uzavřela žalobkyně a) s žalovanou pojistnou smlouvu o pojištění své
domácnosti na adrese P. 5 – Z., mimo jiné též pro pojistné nebezpečí povodně a
záplavy. Dne 13.8.2002 a v následujících dnech došlo v důsledku povodně ke
zničení veškerého zařízení a vybavení pojištěné domácnosti. Žalobci dne
7.9.2002 uvedenou pojistnou událost oznámili žalované. Dopisem ze dne 2.10.2002
však žalovaná odmítla pojistné plnění s odůvodněním, že v daném případě chybí
prvek nahodilosti, když v době uzavření pojistné smlouvy bylo již obecně známo,
že místo pojištění bylo prokazatelně ohroženo povodní.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. dubna 2004, č.j. 25 C
268/2003-55, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí založil na závěru, že pojistná událost
nesplňuje znak nahodilosti, neboť pojistná smlouva byla uzavřena v době, kdy
probíhala v P. tzv. druhá povodňová vlna, a účastníci pojistné smlouvy tedy
věděli, že pojistná událost již nastala, respektive, že dojde k enormním
záplavám rozsáhlého území města, včetně místa pojištění.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. prosince 2004, č.j.
20 Co 452/2004-107, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Vyslovil názor, že v projednávané věci je třeba postavit
najisto, že žalobcům v době sjednání pojištění muselo být známo, že k pojistné
události, z níž nárokují pojistné plnění, dojde. Soudu prvního stupně vytkl, že
se povodňovou situací v P. v rozhodné době zabýval pouze v obecné rovině bez
vztahu ke konkrétnímu místu pojištění. V uvedeném směru uložil soudu prvního
stupně doplnit dokazování.
V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 28.
července 2005, č.j. 25 C 268/2003-149, rozhodl, že nárok žalobců z pojistné
události, ke které došlo v ranních hodinách dne 13.8.2002, je důvodný, s tím,
že o výši uplatňovaného nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným
rozsudkem. Soud prvního stupně vycházel zejména ze zjištění, že účastníci
uzavřeli smlouvu o pojišťění domácnosti na adrese P. 5 – Z., dne 12.8.2002 v
10.15 hodin. Podle zápisu z prohlídky škod ze dne 7.9.2002 došlo k zaplavení
bytu žalobců v přízemí a prvním patře obytného domu na uvedené adrese dne
13.8.2002 v 8.00 hodin ráno, dne 12.8.2002 v 19.30 hodin byla oznámena evakuace
a věci byly přeneseny do prvního podlaží. Přízemí bylo zaplaveno po strop,
první patro do výše 60-70 cm. Dopisem ze dne 2.10.2002 žalovaná odmítla
poskytnout pojistné plnění s odůvodněním, že událost zaplavení pojištěné
domácnosti postrádá prvek nahodilosti. Soud prvního stupně dále zjistil, že dne
8.8.2002 v 15.00 hodin byl v P. vyhlášen I. stupeň povodňové aktivity, téhož
dne ve 20.00 hodin byl vyhlášen II. stupeň povodňové aktivity (tzv.
pohotovost), dne 12.8.2002 v 11.00 hodin byl vyhlášen III. stupeň povodňové
aktivity (stav ohrožení) a téhož dne v 18.00 hodin vyhlásil předseda Vlády ČR
pro Prahu nouzový stav do 24.00 hodin dne 22.8.2002. Evakuace pro ohrožená
území (včetně bydliště žalobců) byla vyhlášena centrálně dne 12.8.2002,
počínaje 22.00 hodinou. Podle hromadného zápisu o kalamitních škodách vzniklých
na území ČR ze dne 26.8.2002 došlo k prvním majetkovým škodám v lokalitě Z. dne
12.8.2002 v 8.00 hodin, vyvrcholení kalamitních škod došlo dne 14.8. v 11.00
hodin. Původní informace byly na dvaceti až padesátiletou vodu, až 13.8. ve
4.00 hodin ráno přišly informace o stoleté vodě. Dne 12. 8. okolo 12.00 hodiny
bylo rozhodnuto o přípravě evakuace týkající se ulice S. s tím, že se jedná o
padesátiletou vodu. Varování ohledně evakuace probíhalo po poledni 12.8.2002, v
odpoledních hodinách byly téměř všechny objekty v této ulici vyklizeny, okolo
22.00 hodiny zde byl 1 metr vody.
Na základě uvedeného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že v
předmětné věci je dán prvek nahodilosti ve smyslu Čl. 6 odst. 1 Všeobecných
podmínek žalované pro pojištění majetku (VPPM), jakož i doplňkových podmínek
žalovaného pro pojištění domácnosti (DPPD). Konstatoval, že dle Čl. 2 DPPD bylo
pojištění sjednáno mimo jiné též pro pojistné nebezpečí povodně a záplavy,
přičemž podle Čl. 13 odst. 6 DPPD se povodní rozumí zaplavení větších či
menších územních celků vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo nádrží,
nebo tyto břehy a hráze protrhla anebo byla způsobena náhlým a neočekávaným
zmenšením průtočného profilu odtoku. Pojistnou událostí z důvodu pojistného
nebezpečí povodně je pak takové poškození nebo zničení věci, které bylo
způsobeno mimo jiné přímým působením vody z povodně. Soud prvního stupně
poukázal na to, že pojistná smlouva byla mezi účastníky uzavřena 12.8.2002 v
10.15 hodin, informaci o evakuaci obdrželi žalobci až tohoto dne v 19.30 hodin
a jejich byt byl zaplaven v ranních hodinách dne 13.8.2002. Žalobci po
vyhlášení evakuace zabezpečili svůj majetek před případným zničením tím, že
cennější věci odnesli do prvního patra, neboť se domnívali dle obdržených
informací, že se bude jednat o dvacetiletou, případně padesátiletou vodu.
Následně ve 4 hodiny ráno dne 13.8.2002 obdržela Městská část P. 5 informace,
že se na P. valí velká voda. Je tedy zřejmé, že prvek nahodilosti byl prokázán
a dokonce je pro povodeň v roce 2002 všeobecně znám. Pokud tedy k pojistné
události poškození majetku žalobců v jejich bytě v obytném domě došlo až po
účinnosti smlouvy, tj. v ranních hodinách dne 13.8.2002, žalobci řádně tuto
pojistnou událost nahlásili a po právu se domáhají pojistného plnění podle
ustanovení § 806 obč. zák.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna
2006, č.j. 20 Co 427/2005-175, mezitímní rozsudek Obvodního soud pro Prahu 1 ze
dne 28. července 2005, č.j. 25 C 268/2003-149, změnil jen tak, že nárok žalobců
je důvodný co do základu, jinak jej potvrdil. Z odůvodnění potvrzujícího
rozsudku vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. K odvolací námitce žalované
zdůraznil, že ze samotné okolnosti, že v P. jako v jednom územním celku byl
vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity, pak nelze učinit závěr o probíhající
povodni v konkrétním místě pojištění žalobců. Soud prvního stupně se proto
správně v intencích uvedeného právního názoru, vysloveného v předchozím
zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze, soustředil na zjištění povodňové
situace v okolí domu žalobců v městské části Z., což bylo pro posouzení věci
rozhodující. Z tohoto hlediska učinil skutkový závěr, ze kterého je zřejmé, že
v době uzavření smlouvy dne 12.8.2002 v 10.15 hodin povodeň v místě bydliště
žalobců neprobíhala, ani nebylo zřejmé, že k zaplavení jejich bytu s určitostí
dojde. Odvolací soud rovněž odmítl odvolací námitku žalované o neplatnosti
pojistné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy jako neopodstatněnou. Žalobci
neměli v době jejího sjednání konkrétní informace, z nichž by mohli dovodit, že
dojde k zaplavení jejich domu, a nemohli tudíž předvídat, že se tak s určitostí
stane. Smlouvu tedy uzavřeli v dobré víře a nejde z jejich strany o zneužití
práva.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z
důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení dle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam spatřuje ve
skutečnosti, že napadeným rozhodnutím byla řešena právní otázka výkladu
legálního termínu „nahodilá událost“ uvedeného v ustanovení § 788 odst. 1 obč.
zák. ve znění platném do 31.12.2004. Posouzení této otázky je přitom určující
nejen pro konečné rozhodnutí ve věci samé, ale může mít zásadní význam i pro
další případná řízení, jejichž předmětem bude výklad zákonného termínu
„nahodilost“, ať už dle ustanovení § 788 odst. 1 obč. zák. či dle ustanovení §
2 zák č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v platném znění. Namítá, že za
nahodilost již nelze považovat takový stav, kdy míra jistoty, že dojde k určité
události, je vyšší než za normálního klidového stavu (za „klidu živlů“). Za
počátek narušení klidového stavu lze nepochybně označit vznik pojistného
nebezpečí, tj. nově vzniklou, reálně existující situaci, která může být
způsobilá v průběhu svého dalšího vývoje vyvolat pojistnou událost. Nahodilost
tedy existuje jako objektivní kategorie nezávislá na vůli účastníků pojistného
vztahu. O nahodilosti ve smyslu právním nelze hovořit, pokud již v době
sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí. V takovém případě
nastává kvalitativně zcela jiná situace, než která existovala předtím, než ke
vzniku pojistného nebezpečí došlo. Prvek nahodilosti v tomto případě zcela
absentuje, ale především je třeba nahodilost ve smyslu právním vykládat zcela
jinak. „Nahodilost“ nelze zaměňovat s „pravděpodobností,“ která samozřejmě
stejně jako nahodilost neznamená jistotu, ale z hlediska významu znamená něco
zcela odlišného. Musí se jednat o objektivně zjistitelnou kategorii, nikoliv o
subjektivní pocit vnímání míry ohrožení (rizika). Z uvedených důvodů je
žalovaná přesvědčena, že odvolací soud věc po právní stránce neposoudil správně
a v důsledku tohoto pochybení rozhodl ve věci nesprávně. Žalovaná navrhla
zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního
stupně a vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Žalobci se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili se závěry odvolacího soudu
a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl a zavázal žalovanou k
náhradě nákladů všech soudních řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že
přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je založena ustanovením §
237 odst.1 písm.b) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§
243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není
opodstatněné.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů
uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu
v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1,
§ 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Při posuzování dovolacího důvodu
přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).
Žalovaná v dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení
věci odvolacím soudem v závěrech o výkladu pojmu „nahodilé události“ označené v
pojistné smlouvě podle ustanovení § 788 odst. 1 obč. zák. ve znění platném do
31.12.2004.
Výklad této právní otázky byl v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již řešen.
Byl přijat názor, že nahodilou událostí je skutečnost určená pojistnými
podmínkami, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat,
v době vzniku pojištění však nevědí, zda nastane, popřípadě kdy nastane.
Nahodilou není událost, o níž se v době vzniku pojištění ví, že už nastala, ani
událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život nebo na jehož
odpovědnost za škody se pojištění vztahuje, popř. ten, komu v případě pojistné
události vznikne právo na plnění. Nahodilou událostí může být i skutečnost
nastalá v době, kdy hrozí vysoký stupeň vzniku pojistného nebezpečí; není však
správný názor, že obecně nelze hovořit o nahodilosti, pokud již v době sjednání
pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí na jiných místech, než na
kterých se nachází pojištěný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 28.11.2006, sp. zn. 30 Cdo 427/2006, uveřejněné v časopise
Soudní rozhledy, číslo sešitu 4, ročník 2007, str. 140 – 142).
Z uvedeného právního názoru - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku -
odvolací soud v projednávané věci vycházel.
Protože odvolací soud věc rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu,
přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit, dospěl k
závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího
důvodu správný. Jelikož nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl
postižen některou z vad uvedených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., a protože zjištěna nebyla ani jiná vada
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. části
věty před středníkem zamítl.
Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť dovolání
směřovalo proti mezitímnímu rozsudku odvolacího soudu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2007
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu