USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní
věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o
zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 19 C 49/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 3. 1. 2018, č. j. 15 Co 627/2017-44, takto:
Dovolaní se odmítá.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne
1. 11. 2017, č. j. 19 C 49/2017-36, kterým bylo zastaveno řízení o ustanovení
zástupce pro dovolací řízení pro překážku věci rozhodnuté. Odvolací soud
odkázal na své předchozí rozhodnutí týkající se ustanovení zástupce žalobci pro
dovolací řízení, ve kterém konstatoval, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého
práva na soudní ochranu a že jeho počínání považuje za obstrukční a sudičské.
V souladu s poučením odvolacího soudu podal žalobce proti tomuto usnesení
dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl.
II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením,
kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti
dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým
nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že
dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura pod číslem 118/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; o náhradě nákladů
vzniklých v tomto dovolacím řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí
soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu