30 Cdo 134/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. O.,
zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. J., advokátovi, o ochranu
osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 18/2003, o dovolání
žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. června 2007, č.j. 1
Co 126/2007-52, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
18/2003-43, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výrok I.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil s postupem
soudu prvního stupně, když vyzval žalobce k odstranění vad žaloby ze dne
28.3.2003 postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř., neboť podání žalobce
postrádalo konkrétní skutková tvrzení k údajným zásahům do osobnostní složky
žalobce. Žalobce přes výzvu a poučení soudu prvního stupně ze dne 7.5.2003,
č.j. 24 C 18/2003-8, jež bylo žalobci doručeno dne 14.5.2003, ani v odvolání
vytýkané vady neodstranil a žaloba proto zůstala pro absenci skutkových tvrzení
nadále neprojednatelnou. Odvolací soud tudíž považoval za správný závěr soudu
prvního stupně, že podání žalobce vykazuje vady, které brání projednávání věci,
neboť není zřejmé, čeho konkrétně a na jakém základě se žalobce po žalovaném
domáhá.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho
přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., a podává je z
důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř. Žalobce zejména namítá, že vylíčil dostatečně a úplně
skutečnosti dle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. a z jeho podání vyplývá, o čem a
na jakém základě má soud rozhodnout. Konkrétní skutková tvrzení k zásahům do
jeho osobnostní složky měla být předmětem jednání, a pokud nevyplývala přímo z
podání, měl je soud zjišťovat v průběhu řízení. Žalovaný navrhl zrušení
napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první
Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád
(zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném
do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.
dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení z hlediska odvolatelem
uplatněného důvodu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných
náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat
označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob,
respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení rozhodujících
skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1
o. s. ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé
o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na
jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové
skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje
svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou
individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením
rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení,
uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v
žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu
žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň
takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové
stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě
jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně) [srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 209, ročník 2002].
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením
vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí
ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li
přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze
pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl
žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené dovolací soud shledal správným závěr odvolacího
soudu, že žalobce vytknuté vady návrhu na zahájení řízení, tkvící v absenci
rozhodujících konkrétních skutkových tvrzení k údajným zásahům do osobnostní
složky žalobce, neodstranil, takže žaloba zůstala nadále neprojednatelnou.
Nedůvodná je námitka, že uvedený nedostatek žaloby lze odstranit při jednání,
neboť dokud není žaloba projednatelná, bylo by v rozporu se zásadou rychlosti a
hospodárnosti řízení, aby soud nařizoval jednání. Je naopak povinností soudu po
zahájení řízení zkoumat, zda byly odstraněny případné vady žaloby (§ 114 odst.
1 o. s. ř.) a připravit jednání tak, aby bylo možno o věci rozhodnout při
jediném jednání (§ 114a odst. 1 o. s. ř.).
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správné s tím, že ze spisu se nepodávají dovolatelem tvrzené vady řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a protože nebylo ani
zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad
uvedených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229
odst. 3 o.s.ř., a nebyla zjištěna ani jiná vada řízení, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle
ustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s
ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. § 142 odst. 1, věta první
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu