30 Cdo 1374/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně L. M., proti žalovanému A. H., za účasti nezletilého P. M., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem města Pelhřimov, o určení otcovství a o výchově a výživě nezletilého dítěte, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 37 C 185/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2010, č.j. 16 Co 222/2010-184, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 7. 2008, č.j. 37 C 185/2007-47, prodloužil znalci PharmDr. R. H., Ph.D., se sídlem GENERI BIOTECH, s.r.o., Hradec Králové, Machkova 587, lhůtu k vypracování znaleckého posudku „dle usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 37 C 185/2007-29 ze dne 7.5.2008 na 3 měsíce od doručení tohoto usnesení“ (výrok I.), žalobkyni L. M. uložil pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč, kterou je povinna zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.) a žalovanému A. H. uložil pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč, kterou je povinen zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30.9.2010, č.j. 16 Co 222/2010-184 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o uložení pořádkové pokuty žalovanému. Proti usnesení odvolacího soudu si podal dovolání žalovaný. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 30.9.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009). Podle § 236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o uložení pořádkové pokuty (§ 53 odst. 1 o. s. ř.), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o uložení pořádkové pokuty není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 20 Cdo 1622/2003 a z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2002, pod číslem 139). Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu