30 Cdo 1374/2017-94
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. M., zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově, Astronautů 859/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 322/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, č. j. 58 Co 205/2016-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. 23 C 322/2013-66, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 624 618 Kč od 23. 10. 2013 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 504 914 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok III). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal předmětné částky jako náhrady škody (ušlého zisku), jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 170/2003. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu výroků II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, jako nepřípustné. Otázka, zda v důsledku nepřiměřené délky původního řízení se žalobce nemohl účastnit řízení o zadávání veřejných zakázek v oboru pozemkových úprav, a ztratil tak šanci na zisk z podnikání, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud s přihlédnutím k tomu, že samotná účast ve výběrovém řízení nezaručovala zadání veřejných zakázek žalobci, dospěl k závěru, že nebylo postaveno na jisto, že nebýt nesprávného úředního postupu, tak by se zvýšil majetkový stav žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005). Otázka, zda nesprávným úředním postupem dochází k poškození dobrého jména a pověsti podnikatele a ke ztrátě jeho důvěryhodnosti, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo na jejím posouzení, nýbrž hodnotilo otázku naplnění příčinné souvislosti, která, jak bylo vyloženo výše, byla posouzena v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 13. 12. 2017
JUDr. František Ištvánek předseda senátu