30 Cdo 1375/2019-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Michaelem Nippertem ve věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nejasném podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 201/2017, o dovolání žalobce a K.V., narozené dne XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 Co 146/2018-182,
I. Dovolací řízení se ve vztahu k žalobci zastavuje.
II. Dovolání K. V. se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 24. 3. 2018, č. j. 31 C 201/2017-138, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 2. 11. 2016, včetně jejích doplněních ze dne 13. 4. 2017, 30. 11. 2017 a 13. 12. 2017 (výrok I); dále byl zamítnut žalobcův návrh na vstup K. V., narozené XY, do řízení (výrok II); současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Současně s podáním dovolání žalobce navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro řízení. Usnesením ze dne 30. 11. 2018, č. j. 31 C 201/2017-254, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2019, soud prvního stupně K. V., narozené XY, nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a neustanovil jí zástupce pro dovolací řízení (výrok II), současně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok III) a neustanovil mu zástupce pro dovolací řízení (výrok IV).
Soud prvního stupně ve vztahu ke K. V. vzal za relevantní, že usnesením ze dne 20. 3. 2018, č. j. 31 C 201/2017-138, byl zamítnut žalobcův návrh na její vstup jako účastnice do řízení, proti kterému podal odvolání pouze žalobce a o jeho odvolání bylo rozhodnuto dovoláním napadaným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 Co 146/2018-182. Soud prvního stupně pak dovodil, že K. V. není oprávněna ve smyslu § 241 o. s. ř. podat proti napadenému usnesení dovolání, a proto se z její strany jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Ve vztahu k žalobci soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze mít za reálný obraz o žalobcově finanční situaci, neboť žalobce ani přes podrobnou výzvu řádně a úplně nevyplnil potvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, kdy nijak nespecifikoval své běžné měsíční výdaje, ani jeho dcery K. V., přičemž jen opakovaně a obecně odkazoval na trestnou činnost soudců, v důsledku které údajně přišel o veškerý svůj majetek. Současně soud prvního stupně uzavřel, že se ze strany žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce brojí proti rozhodnutí soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba, jež doposud trpí takovými vadami, že je neprojednatelná, pokud v ní neuvedl, čeho se domáhá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 1. 2019, č. j. 17 Co 18/2019-322, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 11. 2018, č. 31 C 201/2017-254. Odvolací soud dospěl k závěru, že K. V. nebyla a není účastníkem řízení, tudíž nemůže být v dovolacím řízení úspěšnou, respektive se z její strany jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Ohledně žalobce odvolací soud uzavřel, že se soud prvního stupně správně zabýval nejen žalobcovými poměry, ale že také dospěl ke správnému závěru o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva z žalobcovy strany.
V tomto ohledu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která jsou dostupná na http://www.nsoud.cz, a to na usnesení ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4146/2015, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, jakož i na rozsudek ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013, s tím, že se z obsahu spisu podává, že se přes poměrně dlouze vedené řízení a snahu soudu nepodařilo odstranit vady žaloby, takže není zřejmé, čeho se vlastně žalobce domáhá. Usnesením ze dne 15. 3. 2019, č. j.
31 C 201/2017-404, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 26. 3. 2019, ve kterém opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů, jakož i o osvobození od soudních poplatků. Ve svém podání, které svým obsahem je pokračováním jeho předešlých podání, snášel argumenty, pro které nemůže zaplatit ani on, ani jeho dcera K.
V. soudní poplatek z dovolán. Pokud se týká ustanovení zástupce pro dovolací řízení, uvedl, že v případě zastavení dovolacího řízení bude podáno trestní oznámení proti soudcům prvního stupně a soudu odvolacího, jakož i soudu dovolacího. Přitom zopakoval důvody, jež jej vedly k podání žaloby. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. IV bod 1 zákona č. 307/2018 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Vzhledem k tomu, že i přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o.
s. ř., řízení o dovolání zastavil. Podle § 240 odst. 1, věta první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Podle § 243c odst. 3 věta první o. s. ř. ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Jelikož dovolání podala K. V., jež není účastníkem řízení, a proto je osobou, která není k dovolání oprávněna, Nejvyšší soud její dovolání podle § 243c odst. 3 věta první ve spojení s § 218 písm. b) o .
s. ř. odmítl. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
Mgr. Michael Nippert pověřený člen senátu