30 Cdo 1385/2017-268
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyň a)
I. S., b) J. H., obou zastoupených JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se
sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovaným 1) P. M. (dříve K.), 2) E.
D., oběma zastoupeným Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně,
náměstí Starosty Pavla 40, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 25 C 50/2011, o dovolání žalobkyň proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co
25/2016-250, o návrhu žalobkyň na odklad právní moci usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co 25/2016-250, takto:
Právní moc usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21
Co 25/2016-250, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této
věci.
Okresní soud v Kladně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29.
července 2015, č. j. 25 C 50/2011-182, ve spojení s unesením téhož soudu ze dne
1. března 2016, č. j. 25 C 50/2011-213, určil, že „A. L., zemřelá dne 30. 4.
2013, byla ke dni úmrtí, tedy ke dni 30. 4. 2013 podílovým spoluvlastníkem v
rozsahu 13/16 k celku nemovitostí pozemku, jehož součástí je budova a pozemku v
katastrálním území U..“
K odvolání žalobkyň Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením
ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co 25/2016-250, zrušil předmětný rozsudek
okresního soudu, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně (dále též
„dovolatelky“) dovolání, které současně navrhly, aby Nejvyšší soud České
republiky (dále již „Nejvyšší soud“) vydaným rozhodnutím odložil právní moc
dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Návrh na odklad právní moci
dovoláním napadeného rozhodnutí dovolatelky odůvodnily tím, že „jsou závažně
ohroženy ve svých právech, neboť předložením pravomocného rozsudku Krajského
soudu v Praze Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj stranou žalovanou by
došlo k výmazu zápisu poznámky spornosti dle ustanovení § 27 zákona č. 256/2013
Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v platném znění. Smysl této
poznámky v katastru nemovitostí, tedy vyloučit působení materiální publicity v
určitých případech, by byl v dotčeném případně popřen. Odklad se nedotkne
právních poměrů jiné osoby nezúčastněné na řízení.“
Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez
návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí
nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých
právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud, s přihlédnutím k daným okolnostem případu, dospěl k
závěru, že dovolatelky jsou ohroženy na svých právech s ohledem na důsledky
spojené se změnou v katastru nemovitostí, k níž by mělo dojít v souvislosti s
výmazem poznámky ve smyslu § 27 ve vztahu k § 23 odst. 1 písm. o) zákona č.
256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
Vzhledem k tomu, že odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu se nedotkne poměrů jiných osob než účastníků, Nejvyšší soud
(aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání), rozhodl tak, jak vyplývá z
výrokové znělky tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustná opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 30 Cdo 1385/2017
Datum rozhodnutí: 14.09.2017
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Způsobilost být účastníkem řízení, Způsobilost k právním úkonům, Svéprávnost (o. z.), Zastavení řízení
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí: D
30 Cdo 1385/2017-270
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyň a)
I. S., b) J. H., obou zastoupených JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se
sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovaným 1) P. M., 2) E. D., oběma
zastoupeným Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, náměstí
Starosty Pavla 40, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 25 C 50/2011, o dovolání žalobkyň proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co
25/2016-250, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co
25/2016-250, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Kladně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29.
července 2015, č. j. 25 C 50/2011-182, ve spojení s usnesením ze dne 1. března
2016, č. j. 25 C 50/2011-213, určil, že „A. L., zemřelá dne 30. 4. 2013, byla
ke dni úmrtí, tedy ke dni 30. 4. 2013 podílovým spoluvlastníkem v rozsahu 13/16
k celku nemovitostí pozemku, jehož součástí je budova a pozemku v katastrálním
území U.“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením
ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co 25/2016-250, výrokem I. rozhodl:
„Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje“, a výroky II.
a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že jelikož A. L.
nebyla ke dni 16. listopadu 2010 způsobilá k právním úkonům, nebyla ani
způsobilá udělit dne 20. května 2011 JUDr. Lence Faltýnové plnou moc pro její
zastupování. Neodstranitelnou podmínkou je totiž procesní způsobilost
zastupované osoby k udělení plné moci pro podání žaloby, kterou nelze dodatečně
zhojit. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v
Kladně ze dne 14. května 2012, č. j. 14 Nc 803/2011-57, který nabyl právní moci
dne 14. června 2012, byl schválen právní úkon opatrovnice, tj. současné
žalobkyně a) k udělení plné moci JUDr. Lence Faltýnové a souhlas k podání
žaloby o určení vlastnictví. Odvolacímu soudu tak nezbylo za situace, kdy A. L.
neměla způsobilost být účastníkem řízení, než postupovat shora uvedeným
způsobem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně (dále též
„dovolatelky“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, v němž uplatňují
dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti
dovolání vymezují tím, že odvolací soud se při posuzování způsobilosti původní
žalobkyně A. L. být účastnicí řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací
soud“). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu jestliže účastník řízení
nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen,
nemůže být splněna podmínka, že neměl procesní způsobilost. Toto rozhodnutí o
zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům má konstitutivní účinky, jež
se vážou k právní moci a nepůsobí zpětně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, ze dne 28. února 2001, sp. zn.
20 Cdo 1358/99, nebo ze dne 19. září 2002, sp. zn. 20 Cdo 1/2002). Nebyla-li
tedy původní žalobkyně zbavena způsobilosti k právním úkonům ani v této
způsobilosti omezena, nemůže být splněna podmínka, že neměla procesní
způsobilost (natož způsobilost být účastníkem řízení, jak uvádí v napadeném
rozhodnutí odvolací soud). Konečně k jejímu založení nepostačí ani například
skutečnost, že řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům bylo toliko
zahájeno. Dovolatelky, s přihlédnutím k dále jimi rozvedené dovolací
argumentaci, navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení
odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalované se k podanému dovolání žalobkyň písemně nevyjádřily.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalobkyň je – jak bude vyloženo níže – ve smyslu § 237 o. s. ř.
přípustné a je i důvodné již z toho důvodu, že pro obsahovou neurčitost výroku
usnesení odvolacího soudu ve spojení se záhlavím tohoto rozhodnutí, nelze vůbec
posoudit dosah právně kvalifikačního posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud kupř. v rozsudku ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 30 Cdo
3590/2009 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti
přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz) vyložil
a odůvodnil následující právní závěry [které ve vztahu k předchozí právní
úpravě katastru nemovitostí je v nynějších právních poměrech nezbytné posuzovat
ve vztahu k právnímu institutu (zápisu, respektive výmazu) poznámky ve smyslu §
22 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon),
ve znění pozdějších předpisů]:
1. Nezbytnou náležitostí výroku rozsudku musí být určitost stanovení jím
ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak z jeho znění
bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Tento požadavek platí nejen pro
výroky, jimiž bylo žalobě vyhověno (u nichž je nutno na něm trvat především z
důvodu jejich materiální vykonatelnosti), ale i pro zamítavé výroky, neboť není-
li patrno, jaký návrh (jaký žalobní petit) je zamítán, chybí zde podklad pro
zkoumání, zda projednání jiné věci týchž účastníků nebrání tzv. překážka věci
rozhodnuté ve smyslu § 159 odst. 4 o. s. ř. (k tomu srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 640/2003).
2. Obdobně je třeba klást požadavky na precizaci výroku usnesení o zastavení
řízení. S přihlédnutím k výše uvedenému proto usnesení s formulačním vyjádřením
ve výroku: „Řízení se zastavuje", nelze považovat za náležité vyjádření obsahu
vydaného rozhodnutí, a to s přihlédnutím k obsahu žalobního petitu v dané věci,
jímž bylo určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem.
3. Nutno si také uvědomit, že byla-li na základě podané žaloby v katastru
nemovitostí zapsána ve smyslu § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů, poznámka informující o napadnutí žaloby, respektive o zahájeném
soudním řízení ve vztahu k příslušné nemovitosti zapsané v katastru, pak
takovou poznámku zruší katastrální úřad mj. na základě doručeného soudního
rozhodnutí (srov. § 10 cit. zák.), z jehož výrokové části (z povahy věci) musí
vyplývat obsah vydaného rozhodnutí o zastavení řízení tak, aby bylo zřejmé, v
jakém rozsahu, resp. ke kterým nemovitostem se předmětné řízení zastavilo a že
poznámka coby informační instrument pro uživatele katastru nemovitostí České
republiky, respektive úkon katastrálního úřadu k vyznačení příslušné
skutečnosti nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo osobě, již ztratila
své opodstatnění a musí být katastrálním úřadem způsobem předvídaným zákonem a
jeho prováděcí vyhláškou zrušena.
4. Není-li z výrokové části soudního rozhodnutí v případné spojitosti s
odůvodněním jeho písemného vyhotovení zřejmé, v jakém rozsahu se zastavení
řízení dotýká poměrů k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, není zde
přirozeně právně relevantního podkladu ke zrušení předmětné poznámky v katastru
nemovitostí.
V posuzované věci usnesení odvolacího soudu výše uvedené kritéria nesplňuje,
pročež již z tohoto důvodu dovolacímu soudu nezbylo, než přistoupit k vydání
kasačního rozhodnutí.
Pokud jde o důvody, jež vedly odvolací soud k zastavení řízení, je třeba uvést,
že odvolací soud sledoval pouze procesní stránku věci, aniž by pro svou
aplikační úvahu zohlednil konsekvence plynoucí z tehdy rozhodné hmotně právní
úpravy týkající se zbavení (omezení) způsobilosti k právním úkonům ve smyslu §
10 odst. 1, 2 obč. zák., a charakteru (konstitutivnosti) rozhodnutí o zbavení
či omezení takové způsobilosti (srov. např. R 14/77). Ustálen byl též právní
názor, že nebyl-li (zletilý) účastník řízení zbaven způsobilosti k právním
úkonům ani v této způsobilosti omezen, nemohla být splněna podmínka, že neměl
procesní způsobilost, když k jejímu založení nepostačovalo, že řízení o zbavení
způsobilosti k právním úkonům bylo toliko zahájeno (k tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejnění v
časopise Soudní judikatury pod č. 26/1998, nebo ze dne 28. února 2001, sp. zn.
20 Cdo 1358/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2001).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu
podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle druhého odstavce věty první
téhož par. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro (odvolací) soud závazný. O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§
243g věta druhá o. s. ř.).
Připomíná se, že právní moc dovoláním napadeného (a nyní zrušeného) usnesení
byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, č. j. 30 Cdo
1385/2017-268, odložena do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této
věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu