30 Cdo 3590/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci
žalobkyně K. P., zastoupené advokátem, proti žalované T., a.s., zastoupené
advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního
soudu ve Frýdku–Místku pod sp. zn. 15 C 238/2008, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2009, č.j. 57 Co
150/2009-29, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2009, č.j. 57 Co
150/2009-29, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se podanou žalobou proti žalované domáhala vydání rozsudku ve znění:
„Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí objektu bydlení čísla popisného
176 na pozemku parcela číslo 2294 zastavěná plocha a nádvoří, zemědělské stavby
bez čp/čp na pozemku parcela číslo 2295 zastavěná plocha a nádvoří a pozemků
parcela číslo 2294 zastavěná plocha a nádvoří, 2295 zastavěná plocha a nádvoří,
2296, zahrada zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro M. k.,
Katastrální pracoviště T. pro katastrální území a obec V.“
V záhlaví citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též „odvolací
soud“) potvrdil (s výrokem: „Usnesení okresního soudu se potvrzuje“) usnesení
Okresního soudu ve Frýdku–Místku ze dne 2. února 2009, č.j. 15 C 238/2008-18,
který výrokem I. rozhodl: „Řízení se zastavuje“ a výrokem II. dále rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti shora označenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně
prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod
ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., (tj. že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci). Žalobkyně konkrétně namítá, že podle jejího
právního názoru rozhodovací pravomoc o žalobě na určení vlastnického práva je
dána toliko obecným soudům. Dále namítá, že dovolává-li se neplatnosti samotné
kupní smlouvy ze dne 24. října 2007, pak se dovolává rovněž neplatnosti
ujednání o rozhodčí doložce, nehledě na to, že v rámci trestního řízení
vedeného Okresním soudem ve Frýdku–Místku pod sp. zn. 1 T 97/2008 vyšlo najevo
propojení zástupkyně strany žalované se Sdružením rozhodců, s.r., se sídlem
Příkop (budova IBC), 604 10 Brno v jiných podobných kauzách, což pro
nestrannost případného řízení je nepřípustné.
Podle čl. II. bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.
červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 29. dubna 2009, Nejvyšší soud České
republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
7/2009 Sb. (dále opět „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným
advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.). Zabýval se proto nejprve jeho
přípustností.
K podmínkám řízení, jejichž absence má za následek zastavení řízení podle § 104
odst. 1 o.s.ř., patří i nedostatek pravomoci soudu. Pravomoc soudu k projednání
věci není dána jak tam, kde v případech stanovených zákonem nepatří určitá věc
do pravomoci soudu dříve, než skončí řízení u jiného orgánu, tak i v případech,
kdy věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodcem za
podmínek stanovených v § 106 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř. se
od obecné úpravy nedostatku podmínek řízení obsažené v § 104 o.s.ř. odchyluje
zásadně jen v tom, že soud tuto překážku postupu řízení nezkoumá z úřední
povinnosti, nýbrž jen na základě včasné námitky žalovaného. Dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně o zastavení řízení podle § 106 odst.1 o. s. ř., je tedy přípustné podle
§ 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud přitom vycházel ze závěrů
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1051/2004 ze dne 28.4.2005 (R 37/2006,
též in www.nsoud.cz), od nichž nemá důvodů se odchýlit.
Dovolací soud se následně zabýval dovolacími námitkami, když do úvahy přichází
pouze možnost posouzení existence dovolacího důvodu nesprávného právního
posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvedené ustanovení míří na
případ omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud
použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval
správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. K tomu nutno uvést, že
otázka vady řízení může představovat coby dovolací důvod ve smyslu ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. otázku zásadního významu po právní stránce,
jelikož se jedná o otázku ve sféře procesního práva, pokud ovšem taková vada
vskutku zahrnuje podmínku existence procesněprávní otázky zásadního významu ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. (k tomu srov. např. nález Ústavního
soudu České republiky ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06).
Podle § 242 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Je výrazem ustálené rozhodovací praxe, že formulace výroku vydaného soudního
rozhodnutí musí být určitá a srozumitelná, tedy že obsah vydaného rozhodnutí
musí být z meritorního či nemeritorního výroku seznatelný. Poněvadž ustanovení
§ 167 odst. 2 o.s.ř. uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na
usnesení přiměřeně ustanovení rozsudku, a protože právní úprava rozhodnutí ve
formě usnesení obsahové náležitosti výroku usnesení neobsahuje, uplatní se
přiměřeně režim ustanovení § 155 odst. 1 o.s.ř., upravující formu rozsudku, i
na obsahové náležitosti výrokové části usnesení. Posledně uvedené ustanovení ve
své první větě stanoví, že obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku
rozsudku.
K výkladu § 155 odst. 1 o.s.ř. uvedl Nejvyšší soud ČSSR již ve své směrnici z
23. listopadu 1968 publikované pod R V/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, od které není důvod se odchylovat, že „nezbytnou náležitostí
jednotlivých výroků soudního rozhodnutí musí být určitost stanovení jimi
ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění
výroku bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Nemá tedy být výrok rozsudku
formulován odkazem na obsah žalobního návrhu slovy »návrhu se vyhovuje« nebo
»návrh se zamítá«.“ V rozsudku ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo
640/2003, Nejvyšší soud České republiky vyložil, že za vadu řízení, jež mohla
mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, je třeba považovat též
formulaci výroku jeho rozhodnutí. Nezbytnou náležitostí výroku totiž musí být
určitost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či
práva, aby tak z jeho znění bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Tento
požadavek platí nejen pro výroky, jimiž bylo žalobě vyhověno (u nichž je nutno
na něm trvat především z důvodu jejich materiální vykonatelnosti), ale i pro
zamítavé výroky, neboť není-li patrno, jaký návrh (jaký žalobní petit) je
zamítán, chybí zde podklad pro zkoumání, zda projednání jiné věci týchž
účastníků nebrání tzv. překážka věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř.
Obdobně je třeba klást požadavky na precizaci výroku usnesení, která v případě
rozhodnutí soudu prvního stupně v dané věci nebyla splněna, neboť výrok I. cit.
usnesení s formulačním vyjádřením „Řízení se zastavuje“, nelze považovat za
náležité vyjádření obsahu vydaného rozhodnutí, a to s přihlédnutím k obsahu
shora citovaného žalobního petitu na č.l. 2. Jestliže tento zjevný nedostatek
výrokové části usnesení soudu prvního stupně odvolací soud při rozhodování o
odvolání neodstranil, resp. nezhojil (např. s formulačním vyjádřením: „Usnesení
okresního soudu se potvrzuje v tom správném znění, že se řízení o....
zastavuje.“), je pak třeba uzavřít, že v dovolacím řízení byla zjištěna jiná
vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž
dovolací soud z úřední povinnosti musel ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř.
přihlédnout (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 31. srpna 2009, sp. zn. 30 Cdo 4812/2008, in www.nsoud.cz).
Je třeba si také uvědomit, že byla-li na základě podané žaloby v katastru
nemovitostí zapsána ve smyslu § 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů, poznámka informující o napadnutí žaloby, resp. o soudním řízení ve
vztahu k příslušné nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, pak takovou
poznámku zruší katastrální úřad mj. na základě doručeného soudního rozhodnutí
(srov. § 10 cit. zák.), z jehož výrokové části (z povahy věci) musí vyplývat
obsah vydaného rozhodnutí o zastavení řízení tak, aby bylo zřejmé v jakém
rozsahu, resp. ke kterým nemovitostem se předmětné řízení zastavilo a že
poznámka coby informační instrument pro uživatele Katastru nemovitostí České
republiky, resp. úkon katastrálního úřadu k vyznačení příslušné skutečnosti
nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo osobě, již ztratila své
opodstatnění a musí být katastrálním úřadem způsobem předvídaným zákonem a jeho
prováděcí vyhláškou zrušena. Není-li z výrokové části soudního rozhodnutí v
případné spojitosti s odůvodněním jeho písemného vyhotovení zřejmé, v jakém
rozsahu se zastavení řízení dotýká poměrů k nemovitostem zapsaným v katastru
nemovitostí, není zde přirozeně právně relevantního podkladu ke zrušení
předmětné poznámky (srov. § 10 ve vztahu k § 9 odst. 2 a § 8 odst. 2 zákona č.
265/1992 Sb.).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky, aniž se musel zabývat
dovolacími námitkami týkajícími se právního posouzení věci, podle § 243b odst.
3 věty prvé o.s.ř. dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil
věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu