USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně D. Š., zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 539/23e, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 63 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 180/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 18 Co 195/2023-109, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001. Posuzované dědické řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2001 a žalobkyně jako věřitelka v něm dne 7. 1. 2002 a dne 10. 5. 2002 uplatnila pohledávku v celkové výši 372 440 Kč. Dne 7. 3. 2011, s právní mocí ke dni 2. 4. 2011, bylo v řízení rozhodnuto o likvidaci dědictví, v rámci které byla žalobkyni vyplacena částka 12 976 Kč. Žalobkyně byla již před podáním žaloby za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení odškodněna, a to za období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011 částkou 40 500 Kč a za období od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021 částkou 107 550 Kč. Podanou žalobou se nyní domáhala zadostiučinění ve výši 63 900 Kč s příslušenstvím za období od 7. 1. 2002 do 26. 7. 2012. Výši finančního zadostiučinění odvozuje od výše zadostiučinění přiznaného jinému věřiteli zůstavitele. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 1 800 Kč s příslušenstvím. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila s tím, že již dříve poskytnuté zadostiučinění je dostačující.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 20 C 180/2022-71, řízení částečně, co do zaplacení částky 1 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 10. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 62 100 Kč od 21. 10. 2022 do 22. 10. 2022, zastavil (výrok I), dále žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 62 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 10. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ve věci samé a v nákladovém výroku III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné pro otázku, zda má věřitel zůstavitele právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení již od okamžiku, kdy v rámci něj oznámí svou pohledávku, nebo až od okamžiku nařízení likvidace dědictví, neboť danou otázku posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dovodil, že se věřitel zůstavitele nestává účastníkem dědického řízení jen proto, že oznámí svou pohledávku za zůstavitelem dědickému soudu, ale až okamžikem, kdy se stane účastníkem řízení o likvidaci dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4163/2015). Za dobu, kdy není účastníkem dědického řízení, mu nemůže ani svědčit právo na jeho přiměřenou délku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015), a to zejména proto, že oznámení pohledávky za zůstavitelem je čistě procesním úkonem bez hmotněprávních účinků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4163/2015), a předmětem dědického řízení v dané fázi proto žádná práva a povinnosti věřitele zůstavitele nejsou.
Není tedy důvod, aby měl věřitel zůstavitele jakoukoli obavu o výsledek dědického řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Pokud žalobkyně z dovoláním citované judikatury vyvozuje závěr, že náhrady újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení se může bez ohledu na účastenství v posuzovaném řízení domáhat každý, kdo je takovým nesprávným úředním postupem přímo zasažen, je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, bodu 25, dospěl dovolací soud k závěru, že právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nesvědčí ani vedlejšímu účastníkovi, tím méně pak svědčí tzv. třetím osobám, které se řízení přímo neúčastní.
V rozsudku ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019, bodu 27, pak bylo vysvětleno, že nároky z nesprávného úředního postupu může uplatnit i jiná osoba než účastník řízení, nejde-li však o nároky z nepřiměřené délky řízení.
6. Otázka, zda nárok věřitele zůstavitele na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení je co do maximální výše limitován částkou, které se věřiteli v dědickém řízení (či v rámci likvidace dědictví) dostalo, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího a nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., pokud odvolací soud na základě skutkových zjištění uzavřel, že není důvodné, aby zadostiučinění za nemajetkovou újmu přesahovalo peněžité plnění, které se žalobkyni dostalo na uspokojení pohledávky v posuzovaném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4962/2016, body 39 a 40, a ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, uveřejněný pod č. 132/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud shodně se soudem odvolacím naopak zdůrazňuje, že žalovanou již poskytnuté zadostiučinění (žalobkyni bylo vyplaceno v souvislosti s nepřiměřenou délkou dědického řízení za dobu od právní moci rozhodnutí o likvidaci dědictví dne 2. 4. 2011 do 30. 6. 2011, tedy za pouhé tři měsíce, zadostiučinění ve výši 40 500 Kč) je násobně vyšší než částka, které se žalobkyni dostalo v rámci likvidace dědictví v posuzovaném řízení, a výrazně převyšuje i obvyklou výši poskytovaných náhrad nemajetkové újmy (srov. část VI stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku I, kterým odvolacím soud potvrdil nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II o nákladech odvolacího řízení, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.
8. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 3. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu