USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované a) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, žalované b) České republice – Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 10/2, žalované c) M. R., žalované d) J. F., žalovanému e) T. L., o náhradu škody a o nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 193/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2021, č. j. 23 Co 90/2021-96, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 8. 7. 2019, podanou k Okresnímu soudu v Prachaticích dne 1. 8. 2019, domáhal po žalované náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 469 600 Kč. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne16. 10. 2019, č. j. 6 C 164/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2019, č. j. 8 Co 1666/2019-19, byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Prachaticích a po právní moci byla věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 2. 2021, č. j. 45 C
193/2020-90, byla žaloba odmítnuta (výrok I.), dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2021, č. j. 23 Co 90/2021-96, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., ačkoli si je žalobce této povinnosti vědom. Nejvyššímu soudu je z úřední povinnosti známo, že žalobce vede stovky obsahově obdobných řízení u různých soudů, přičemž sudičským způsobem využívá všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Skutečností, že v tomto řízení žalobce nebyl vyzván, aby splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., proto nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť je žalobce ke splnění této podmínky opakovaně vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.) a předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení nezastavil ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o zastavení dovolacího řízení dle § 243c odst. 3 třetí věta o. s. ř. dovolací soud. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. František Ištvánek předseda senátu