USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované a) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, žalované b) České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 1, Hybernská 18, o náhradu škody, zadostiučinění a vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 11 000 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 60/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 14 Co 90/2021-56, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 16. 12. 2019, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 30. 12. 2019, domáhal po žalované náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a 11 000 100 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 1. 2020, č. j. 10 C 90/2019-8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, č. j. 58 Co 61/2020-15, byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 a po právní moci byla věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 2. 2021, č. j. 45 C
60/2020-42, byla žaloba odmítnuta (výrok I.), dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 14 Co 90/2021-50, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., ačkoli si je žalobce této povinnosti vědom. Nejvyššímu soudu je z úřední povinnosti známo, že žalobce vede stovky obsahově obdobných řízení u různých soudů, přičemž sudičským způsobem využívá všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Skutečností, že v tomto řízení žalobce nebyl vyzván, aby splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., proto nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť je žalobce ke splnění této podmínky opakovaně vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.) a předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení nezastavil ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o zastavení dovolacího řízení dle § 243c odst. 3 třetí věta o. s. ř. dovolací soud. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. František Ištvánek předseda senátu