30 Cdo 1529/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci
žalobkyně V. Ch., zastoupené JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem se sídlem v
Ostravě, Porážková č. 1424/20, proti žalované České spořitelně, a.s., IČ.:
45244782, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, o zaplacení částky
2,800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.
zn. 39 C 11/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 26. června 2008, č.j. 25 Co 231/2008-58, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.)
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 6. prosince 2007, č.j. 39 C
11/2007-31, zamítl žalobu na zaplacení částky výši 2,800.000,- Kč s
příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §
451 násl. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Městský soud v Praze, rozsudkem ze dne 26. června 2008, č.j. 25
Co 231/2008-58, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen
„o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že smlouva ze dne 13. října 1997, jejímiž
účastníky byli žalobkyně a pan Ing. M. H., je absolutně neplatná. Žalovaná
nebyla účastníkem smlouvy, ale zástupcem prodávajícího. Majetkový prospěch
získaný plněním z neplatného právního úkonu jako bezdůvodné obohacení musí být
ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 o.z. vydán, přičemž podle ustanovení § 457
o.z. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit vše, co podle ní dostali. Odvolací soud uvedl, že tato zásada platí i v případě, že kupní cena byla
žalobkyní zaplacena nikoliv přímo prodávajícímu, ale třetí osobě. Plnění, které
účastník neplatné smlouvy v souladu s ujednáním obsaženým ve smlouvě poskytl
věřiteli druhé smluvní strany, je povinna mu vrátit druhá smluvní strana. Povinnost stanovená v § 451 odst. 1 o.z. vydat bezdůvodné obohacení se pak váže
k osobě, která se plněním obohatila (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR
ve věci sp. zn. 29 Cdo 2631/2001, resp. 33 Odo 2558/2003). Pasivně
legitimovaným k vydání bezdůvodného obohacení získaného zaplacením kupní ceny
na základě neplatné kupní smlouvy je proto v daném případě prodávající, bez
ohledu na to, jak bylo s kupní cenou naloženo. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni
(jejímu zástupci) doručeno dne 12. srpna 2008 a právní moci nabylo téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání,
podané k poštovní přepravě poslední den lhůty, tj. v pondělí dne 13. října 2008
(k důvodům jdoucím nad rámec tohoto dovolání, pokud jsou obsaženy v jeho
pozdějším doplňku, nebylo možno přihlížet - § 242 odst. 4 o.s.ř.). Má za to, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený
v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Zejména zdůrazňuje závěr
odvolacího soudu, podle něhož nebylo podstatné, jak bylo naloženo s majetkovým
prospěchem z neplatného právního úkonu, když jej ve skutečnosti získal někdo
jiný, než účastník neplatné smlouvy. Připomíná, že v souzeném případě
prodávající nedostal ničeho. Konstatuje, že o obohacení na straně druhého
účastníka neplatné smlouvy může jít jen tehdy, jestliže se plnění majetkové
hodnoty podle smlouvy projeví zvýšením jeho majetku. V daném řízení však bylo
prokázáno , že plnění podle neplatné smlouvy získala třetí osoba, tj. žalovaná,
jejíž majetek se zvýšil o částku 2,800.000,- Kč. Navrhuje, aby byl napadený
rozsudek dovolacím soudem zrušen, a aby byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení. K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, a zdůraznila, že není ve
sporu pasivně legitimována. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a
konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po
právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. V
souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř. dovolací soud dovozuje, že napadené rozhodnutí nemá po právní
stránce zásadní význam, neboť otázku výkladu ustanovení § 451 o.z., resp. § 457
o.z. téhož zákona, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou
dovolacího soudu, pokud vychází z toho, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v
plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její
účastníci. Aktivní nebo pasivní věcná legitimace je proto dána pouze na straně
účastníků smlouvy. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z
neplatné smlouvy mají pouze účastníci smlouvy; prodávající byl příjemcem plnění
(kupní ceny) ze smlouvy, přičemž je irelevantní skutečnost, že pokud žalobkyně
měla plnit kupní cenu Ing. M. H., byla žalovaná pouze platebním místem tohoto
plnění. Stejně tak je nevýznamné, jakým způsobem bylo plnění, které bylo druhou
smluvní stranou poskytnuto, konzumováno, konkrétně že žalovaná byla povolána k
tomu, aby inkasovanou kupní cenu použila na úhradu dluhů prodávajícího. Majetkový prospěch tak vznikl prodávajícímu, neboť kupní cena byla užita na
úhradu jeho dluhů, v důsledku čehož došlo k jeho odbřemenění (analogicky
srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. srpna 2008, sp.zn. 33
Odo 1129/2006). Jestliže dovolatelka v dovolání naznačuje, že uplatněný nárok
mohl být eventuálně posuzován z hlediska případné odpovědnosti žalované za
způsobenou škodu, nebylo možno k této argumentaci přihlížet s ohledem na
ustanovení § 241a odst. 4 o.s.ř. Pokud žalovaná ve svém dovolání uplatňuje
dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce
existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího
soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132
v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze
dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise
Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle §
243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §
243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, a § 151 o.s.ř., když
žalobkyně s ohledem na jeho výsledek nemá na náhradu těchto nákladů nárok,
přičemž však žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.