U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci péče
o nesvéprávnou A. W., pro řízení zastoupenou kolizním opatrovníkem Městem
Znojmem, zastoupenou opatrovníkem K. W., zastoupeným JUDr. Janou Piglovou,
advokátkou se sídlem ve Znojmě, Zahradní 9, o změně stálého opatrovníka, vedené
u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. P 283/75, o dovolání opatrovníka K. W.
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2010, č.j. 21 Co
150/2010-170, takto:
I. Dovolání opatrovníka K. W. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zprostil pana K. W., výkonu opatrovnictví nad nesvéprávnou A. W. a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Věc posoudil podle ustanovení § 27 odst. 2 občanského
zákoníku (dále jen obč. zák.), podle kterého je zákonným zástupcem fyzické
osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena či omezena ve způsobilosti k
právním úkonům, soudem ustanovený opatrovník. Opatrovník však může být své
funkce také zproštěn, mimo jiné ze zdravotního důvodu, neřádného výkonu jeho
funkce, pro jednání v rozporu se zájmy opatrovnice apod. Rozsudkem ze dne 19. února 2010 sp. zn. Nc 834/2009 byl K. W. nepravomocně zbaven způsobilosti k
právním úkonům. Z rozhodnutí soud zjistil, že stálý opatrovník sám trpí
závažnou duševní chorobou, pro kterou není schopen činit žádné právní úkony, a
že v důsledku této skutečnosti není schopen zajistit ani řádný výkon
opatrovnictví nad svojí matkou. Tento závěr je v souladu s ostatními
provedenými důkazy, kdy stálý opatrovník objektivně nezajišťuje řádný výkon
opatrovnictví, a proto soud rozhodl o jeho zproštění z výkonu opatrovníka. K odvolání stálého opatrovníka Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. května
2010, č.j. 21 Co 150/2010-170, výše zmíněné usnesení soudu prvního stupně podle
§ 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
bez ohledu na dosud nepravomocné rozhodnutí ve věci zbavení způsobilosti
stálého opatrovníka k právním úkonům uzavřel, že i když výkon opatrovnictví v
sobě nezahrnuje zajišťování osobní péče o nesvéprávného, nelze přehlédnout, že
K. W. pobírá příspěvek na péči na osobu, která takovouto péči potřebuje, a ta
jí není opatrovníkem náležitě zajišťována. Nelze tak mít podle soudu záruku, že
opatrovník za nesvéprávnou a v její prospěch bude řádně činit právní úkony. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal opatrovník dne 16. srpna 2010
včasné dovolání, doplněné podáním ustanovené zástupkyně ze dne 11. dubna 2011. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a napadá
je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť se domnívá, že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci a dále z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.,
neboť vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že soudy obou stupňů v řízení, které je ovládáno zásadou
vyšetřovací, podle ní nepostupovaly (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). Dále mu nebyl
přidělen v průběhu řízení – poté co bylo zahájeno řízení o zbavení jeho
svéprávnosti – právní zástupce k ochraně jeho zájmů a ani o této možnosti nebyl
soudem poučen. Navrhl proto, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného
rozhodnutí, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání nákladů dovolacího řízení právní zástupkyni. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není
v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo
shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm.
c) téhož zákona, neboť
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
jak to ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. vyžaduje toto ustanovení. Z dovolání
vyplývá (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), že dovolatel fakticky akcentuje především
okolnosti odpovídající uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř.,
k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu
ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v
časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze
dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise
Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolatelem označené právní otázky se pak
vztahují výlučně ke konkrétně posuzovanému případu, a jejich zodpovězení v
zásadě závisí na stavu daných skutkových zjištění, jejichž vyústěním byl závěr
učiněný odvolacím soudem. Pokud se týče výtky, že řízení před odvolacím soudem
bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (§
241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky
zásadního významu. Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218
písm. c) o.s.ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř. za situace, když v
dovolacím řízení dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, zatímco
ostatním v něm žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.