30 Cdo 1662/2023-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a zaplacení částky 10 698 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 106/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2023, č. j. 23 Co 355/2022-40,
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 8. 2022, č. j. 8 C 106/2022-24, kterým soud prvního stupně odmítl podání žalobce ze dne 30. 3. 2022, doručené Okresnímu soudu v Chrudimi dne 1. 4. 2022, jímž se žalobce domáhal náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a zaplacení částky 10 698 000 Kč s příslušenstvím, a kterým soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I).
Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., a to i přesto, že byl vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. 4. 2023, č. j. 8 C 106/2022-47. Žalobce následně požádal o ustanovení zástupce. K tomuto návrhu však soud prvního stupně nepřihlížel, neboť je mu z úřední činnosti známo, že ze strany žalobce jde o obstrukční, opakovaný a sudičský úkon.
Skutečnost, že žalobce vede velké množství obsahově obdobných řízení u různých soudů, přičemž sudičským způsobem využívá všech řádných i mimořádných opravných prostředků, je taktéž známa i dovolacímu soudu. Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobce podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.). Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1997/2021, nebo ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2306/2021). Nejvyšší soud nepřihlížel k neurčitě formulované námitce podjatosti. Z obsahu spisu vyplývá a z jiné úřední činnosti je Nejvyššímu soudu k osobě žalobce známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř.
celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání je třeba opět kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Nejvyšší soud proto k takto uplatněné, a navíc neurčité námitce podjatosti nepřihlížel. Žalobce byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř.) zcela bezúspěšně vyzýván k upřesnění námitky podjatosti [namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 3181/2019 a mnohých dalších].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 6. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu