30 Cdo 1341/2020-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem
Ištvánkem v právní věci žalobce P. B., narozeného dne XY, bytem XY, proti
žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 16, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 98/2017, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 25 Co 115/2018-29, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 10. 5. 2017 domáhá na
žalované náhrady škody, zadostiučinění, náhrady za vzniklou zdravotní a
psychickou újmu a zaplacení částky 1 500 000 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro
Prahu 2 ze dne 7. 12. 2017, č. j. 28 C 98/2017-21, byla žaloba odmítnuta. Proti
tomuto usnesení podal žalobce k soudu prvního stupně dne 28. 12. 2017 odvolání,
o kterém bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2018, č. j. 28 C 98/2017-24, tak, že se odvolání odmítá. Proti tomuto usnesení
podal žalobce k soudu prvního stupně dne 1. 2. 2018 odvolání, o kterém bylo
rozhodnuto dovoláním napadeným rozhodnutím tak, že se usnesení soudu prvního
stupně potvrzuje. Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku
povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2
ze dne 28. 11. 2018, č. j. 28 C 98/2017-33, byl žalobce vyzván k odstranění
nedostatku povinného zastoupení. Žalobce ve stanovené lhůtě k odstranění
nedostatku povinného zastoupení podal návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení. Dne 17. 7. 2019 bylo vydáno usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 2, č. j. 28 C 98/2017-41, kterým bylo rozhodnuto o návrhu
žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení tak, že se
žalobci zástupce pro dovolací řízení neustanovuje. Podáním ze dne 9. 10. 2019
žalobce opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
4. 11. 2019, č. j. 28 C 98/2017-47, tak, že se řízení o žádosti o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zastavuje. Proti tomuto usnesení
podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v
Praze ze dne 27. 1. 2020, č. j. 25 Co 14/2020-53, tak, že usnesení soudu
prvního stupně bylo potvrzeno. Podáním ze dne 25. 2. 2020 žalobce opětovně
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.". Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího
řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez
jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104
odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015). Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze
samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu
spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího
nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné
uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé,
že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je
vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr
vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné
žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení se nejedná o řádně
uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod číslem 67/2014). V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli
byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny
předpoklady, neboť ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že dovolatel pouze
opakovaně podává neúspěšné žádosti, včetně žádostí o ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním
mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech
možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků,
aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní
povinnosti podmiňující jejich věcné projednání, jako je tomu i v posuzovaném
případě. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných
či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti,
z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá, a jinak tomuto
není ani v posuzovaném případě. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a
sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS
480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům
dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016,
nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo
6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními
ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS
1887/18. Dovolacím soudem proto nebyly shledány důvody, aby pro toto dovolací
řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel
nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1
věty první a odst. 4 o. s. ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání zastavil (§
241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost
zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném
případě k zaplacení soudního poplatku dovolatel nebyl vyzván, neboť nebyly
splněny podmínky právního zastoupení a z postoje dovolatele v tomto i v dalších
řízeních je zřejmé, že dovolatel pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o
osvobození od soudních poplatků. Dovolacímu soudu je i v tomto směru z úřední
činnosti známo, že žalobce i tímto postupem dlouhodobě zneužívá svého práva na
soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v
nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných
opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a
respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; i takové
počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Z právě uvedených důvodů přistoupil dovolací soud k zastavení
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení dle výše uvedeného. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 7. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu