30 Cdo 1715/2025-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce A. K., zastoupeného Mgr. Petrem Kupským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 5 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 79/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 4. 2024, č. j. 19 C 79/2022-171, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 9. 2024, č. j. 19 C 79/2022-186, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2025, č. j. 30 Co 300/2024-193,
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 4. 2024, č. j. 19 C 79/2022-171, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 9. 2024, č. j. 19 C 79/2022-186, se zastavuje.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 5 500 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu notářky Mgr. Jany Galkové, kterého se měla dopustit tím, že mezi žalobcem a společností METAL-WIN SE, IČO 24314854, sepsala dne 22. 6. 2015 notářský zápis sp. zn. NZ 18/2015, N 22/2015 se svolením k vykonatelnosti, který byl následně Nejvyšším soudem shledán jako nevykonatelný exekuční titul. Předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dle § 71b odst. 1 notářského řádu byla dohoda, na základě které se společnost METAL-WIN SE zavázala vymazat zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobce nejpozději do 22.
9. 2015 a pro případ prodlení se splněním této povinnosti byla společnosti METAL-WIN SE stanovena povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5 500 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 19 C 79/2022-99, žalobu nejprve zamítl z důvodu předčasnosti, neboť žalobce svoji pohledávku uplatnil v rámci insolvenčního řízení vůči primárnímu dlužníku s tím, že z důvodu trvajícího insolvenčního řízení škoda nevzniká, dokud nepominou účinky insolvenčního řízení, což se ke dni vyhlášení rozsudku nestalo.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 6. 2023, č. j. 30 Co 151/2023-119, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že nelze hovořit o předčasném uplatnění nároku s ohledem na skutečnost, že v průběhu insolvenčního řízení přímého dlužníka je zřejmé, že žalobce bude v jeho rámci uspokojen mizivě a zároveň z obsahu insolvenčního rejstříku nevyplývá, že by se v majetkové podstatě nacházel další hmotný majetek, nemá tedy smysl čekat na skončení insolvenčního řízení a uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval naplněním předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, č. j. 19 C 79/2022-171, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 9. 2024, č. j. 19 C 79/2022-186, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci
částku 5 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Obě tato rozhodnutí, a to rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek odvolacího soudu, napadl žalobce, zastoupený advokátem, dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“ Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). V části, která se týkala rozsudku odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud podané dovolání podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce předně není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v rozsudku soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud předesílá, že dovolací přezkum je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. věta první o.
s. ř.). Otázka prokázání vzniku (a případné výše) škody není otázkou právní ve smyslu § 237 o. s. ř. Posouzení vzniku (a případné výše) tvrzené škody je posouzením skutkových otázek, nikoliv právním hodnocením věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 777/2013).
Tvrdí-li žalobce v dovolání, že i vlastní dohodu, k jejíž vykonatelnosti notářský zápis se svolením k vykonatelnosti svoloval, zpracovala notářka, konstruuje nepřípustně svůj mimořádný opravný prostředek na odlišném skutkovém základu, než tak učinil odvolací soud, neboť sepis zmíněné dohody notářkou nebyl prokázán (bod 20 napadeného rozhodnutí). Přípustnost dovolání ve věci samé žalobce dále shledává v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, a to 1.
zda je dána odpovědnost státu za činnost notáře spočívající v navrhnutí a sepsání právního jednání vtěleného do notářského zápisu s přímou vykonatelností s tím, že právní jednání je následně shledáno neplatným a dále, že notář neodmítl sepsat (tedy, že sepsal) notářský zápis s přímou vykonatelností, který nelze pro neplatnost nároku vykonat, a 2. zda je škodou plnění (smluvní pokuta), které měla osoba získat z právního jednání uzavřeného současně se sepisem notářského zápisu s přímou vykonatelností s tím, že právní jednání je neplatné a notář neodmítl sepsat notářský zápis s přímou vykonatelností k tomuto neplatnému právnímu jednání.
První z právních otázek, které žalobce nastínil, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť na řešení této otázky napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí. Tato otázka se týká posouzení existence nesprávného úředního postupu, jakožto předpokladu odpovědnosti státu za škodu. Rozsudek odvolacího soudu, jak je výslovně uvedeno v jeho odůvodnění, spočívá ovšem na závěru o neexistenci dalšího z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, a to vzniku škody. Pakliže soud uzavřel, že žalobkyni tvrzená škoda nevznikla (respektive její vznik nebyl prokázán), nebylo nutné zabývat se otázkou, zda lze v postupu notáře spatřovat nesprávný úřední postup.
Touto otázkou se odvolací soud zabýval toliko okrajově. K tomuto patří zmínit, že Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 18. 2. 1998, sp. zn. 23 Cdo 280/98, že závisí-li uplatněný nárok na současném naplnění několika znaků skutkové podstaty právní normy, pak zamítnutí žaloby odůvodňuje již závěr, že není dán jeden z nich. Žalobcem položená druhá otázka se rovněž míjí s primárním a zároveň stěžejním důvodem, na němž odvolací soud své rozhodnutí postavil. Uzavřel-li odvolací soud, že žalobce neprokázal vznik škody způsobený tím, že exekuce byla zastavena, protože smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva (jež byla podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) byla neplatným hmotněprávním úkonem, pročež z této smlouvy nemohla vzniknout tvrzená pohledávka na zaplacení smluvní pokuty, je i tato otázka bezpředmětnou, neboť jejím prostřednictvím ve skutečnosti namítá, že škoda je generována tím, že notář sepsal notářský zápis s přímou vykonatelností, ačkoliv jej sepsat neměl.
Žalobce svoji argumentaci, že by v takovém případě zástavní smlouvu nepodepsal, opět nepřípustně staví na neprokázaném předpokladu, že smlouva o stanovení podmínek pro zřízení zástavního práva byla sepsána notářkou.
Míjejí-li se žalobcem položené otázky s odůvodněním dovoláním napadeného rozsudku, nezakládají přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.