30 Cdo 1754/2021-832
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. B., nar. XY, se sídlem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Slimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 121/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 58 Co 7/2021-802, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 18 C 121/2019-728, zamítl žalobu o zaplacení částky 24 761 598 Kč, částky 32 086 740 Kč a částky 25 000 000 Kč (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 400 Kč (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 25 000 000 Kč, změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok III rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nezákonného trestního stíhání. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Při řešení právní otázky existence odpovědnostního titulu v období před zahájením trestního stíhání a současně nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a zahájením trestního stíhání a škodou představovanou ušlým výdělkem, tedy argumentací žalobce, že na trestní stíhání mělo být v jeho případě pohlíženo jako na jeden celek již od zahájení přípravné fáze, se ve smyslu § 237 o. s. ř. odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, neboť odvolací soud postupoval ve smyslu závěrů učiněných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4684/2017, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 265/2012. Uvedené závěry o neexistenci odpovědnostního titulu před samotným zahájením trestního stíhání platí i na žalobcem namítané nesprávné posouzení otázky ušlého výdělku do budoucna. Jeho polemika se způsobem stanovení výše škody nemůže založit přípustnost dovolání, jestliže obstál primární důvod zamítnutí žaloby spočívající v nedostatku příčinné souvislosti.
Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby uvedenou otázky vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Argumentace obsažená v dovolání, že v žalobcově případě je třeba zohlednit fakt, že se jedná o pracovní poměr člena představenstva banky, nemá potenciál vést k tomu, aby daná otázka byla (postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, tedy cestou velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) posouzena jinak.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2021
Mgr. Vít Bičák předseda senátu