30 Cdo 1896/2019-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P.
B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 321 000
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 174/2018, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 35 Co
72/2019-74, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 1 321 000 Kč na základě
tvrzení o „zločineckém režimu“ a „státních zločincích“, kteří mají „prioritní
cíl a to je ochrana bohatých zlodějů a zločinců“.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 10.
2018, č. j. 23 C 174/2018-68, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad
advokátů.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 28. 2. 2019,
č. j. 35 Co 72/2019-74, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §
243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce tak není přípustné. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením
odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje,
že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné
poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání
nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29
Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo
1486/2012).
Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, dovolací soud nezkoumal
splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a
dovolání odmítl.
O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně
v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu