30 Cdo 1989/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. S., a b) Ing. L. S., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 25, proti žalovaným 1) I. K., zastoupenému Mgr. et. Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39 a 2) R. N., dříve K., o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 131/2006, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. 55 Co 182/2008-75, takto:
I. Dovolání prvního žalovaného se odmítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.080,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Novotného, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 25.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 19. října 2007, č. j. 18 C 131/2006-46, zamítl návrh žalovaných, aby soud povolil obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 174/97 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2008, č.j. 55 Co 182/2008-75, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobě na obnovu řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 15 C 174/97, nelze vyhovět, neboť usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. května 2006, sp.zn. 5 C 239/2001, o pokračování v řízení dříve přerušeného do pravomocného skončení řízení sp. zn. 15 C 174/97, je procesním usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.
Nejde tedy o rozhodnutí podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle odvolacího soudu za způsobilý důvod obnovy řízení nelze považovat ani odstoupení žalovaných od kupní smlouvy, k němuž došlo dne 15. června 2004, tj. až po pravomocném skončení předmětného řízení ve věci sp. zn. 15 C 174/97. Nadto odvolací soud připomněl, že pokud jde o poslední důvod obnovy, ani žalobu nelze považovat za včasnou. Žalovaní tento důvod poprvé uplatnili až po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty stanovené v § 233 o.s.ř.
podáním ze dne 27. srpna 2007, doručeným žalobcům a soudu při ústním jednání dne 29. srpna 2007. Usnesení Městského soudu v Praze bylo doručeno prvnímu žalovanému 5. listopadu 2008, přičemž právní moci nabylo dne 7. listopadu 2008. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal dne 5. ledna 2009 vlastnoručně sepsané dovolání první žalovaný, ke kterému se připojil jeho zástupce podáním ze dne 18. února 2009. Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přičemž jako důvod dovolání uvádí, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu otázky odstoupení od kupní smlouvy. Domnívá se, že se jedná o novou skutečnost, kterou v původním řízení bez své viny uplatnit nemohl, vzhledem k tomu, že k této skutečnosti došlo až po pravomocném skončení řízení, jehož obnovy se žalovaní domáhali. Navíc odstoupení od kupní smlouvy má účinky ex tunc; jedná se tak o skutečnost, která by mohla založit pro žalované příznivější rozhodnutí ve věci. Stejně tak se domnívá, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18.
května 2006, sp. zn. 5 C 239/2001, které bylo vydáno až po skončení původního řízení, je jednoznačně novou skutečností. Dále má za to, že návrh na obnovu řízení podal včas ve stanovené tříměsíční lhůtě, jelikož důvodem pro podání návrhu bylo vydání výše citovaného usnesení obvodního soudu. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřili žalobci, navrhli jeho odmítnutí a požadovali, aby jim dovolací soud přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné, neboť není splněna podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o.s.ř., protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku, zda jsou naplněny předpoklady úspěšnosti žaloby na obnovu řízení odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.
září 2004, sp.zn. 26 Cdo 333/2008). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle
§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobcům vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.275,- Kč /srov. § 2 odst. 1, § 10 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 2.575,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, představována částkou 3.080,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.