30 Cdo 205/2021-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 883 333 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 6/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 35 Co 30/2020-96, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 22 C 6/2016-70, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 720 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,25 % ročně z této částky za období od 21. 12. 2015 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 35 Co 30/2020-96, připustil rozšíření žaloby o částku 163 333 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 12. 1. 2018 do zaplacení (výrok I), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 883 333 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. 6. 2020 dovolání (č. l. 103). Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání, a současně požádal o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 22 C 6/2016-126, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a rozhodl, že žalobci se k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neustanovuje (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. j. 35 Co 393/2020-137, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22.
12. 2020, č. j. 22 C 6/2016-140, které bylo žalobci řádně doručeno dne 29. 12. 2020, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na výzvu soudu prvního stupně reagoval pouze podáním nové žádosti „o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro celé řízení se zpětnou účinností včetně dovolání“ (č. l.
142). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Jde-li o další žádost dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro celé řízení včetně řízení dovolacího, z nálezu Ústavního soudu ze dne 20.
1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, vyplývá, že nová žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná po vydání rozhodnutí, jímž předchozí žádosti nebylo vyhověno, nesmí zůstat opomenuta, rozhodnout o ni je však soud povinen jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.
V opačném případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Též tyto závěry se obdobně uplatní i v případě opětovné žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (z
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. např. usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 246/2017, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 788/2017, a ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4589/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 3985/17). Žalobcova nová žádost přitom žádné nové skutečnosti neobsahovala.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Pavel Simon předseda senátu