30 Cdo 2112/2017-85
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně EKO Logistics s.r.o., IČO: 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 272 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 117/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 13 Co 316/2016-57, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 18 C 117/2015-38, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 272 000 Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody spočívající v nákladech, které vynaložila na své právní zastoupení v daňovém řízení prováděném formou postupu k odstranění pochybností ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2012 na základě výzvy Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územního pracoviště Kolín, ze dne 17. 12. 2012.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku o věci samé včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uvedl, že pokud odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen.
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jednak z důvodu, že odpovědnost státu za škodu nelze posuzovat podle obecných občanskoprávních předpisů, nýbrž podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Dále odvolací soud dovodil, že na náhradu nákladů zastoupení v daňovém řízení nemá žalobkyně nárok, neboť podle § 107 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, si takové náklady řízení jako osoba zúčastněná na správě daní nese sama i v případě nezákonného zásahu správce daně. Konečně mezi nezákonným postupem správce daně a vzniklými náklady žalobkyně není dána příčinná souvislost, jelikož žalobkyně by takové náklady v daňovém řízení vynaložila stejně, „toliko však v jiné jeho procesní fázi“.
Žalobkyně ve svém dovolání napadá právní posouzení odvolacího soudu ohledně závěru, že nezákonný zásah správce daně se odškodňuje podle § 31 OdpŠk. Nebrojí ale proti ostatním dvěma důvodům, na nichž postavil odvolací soud své rozhodnutí. Pokud žalobkyně namítá, že odvolací soud z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 45 Af 28/2013-181, nesprávně zjistil důvody, pro něž byl postup správce daně určen za nezákonný, pak se nejedná o námitku proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale o polemiku s tím, jaký skutkový závěr odvolací soud učinil z konkrétního listinného důkazu. Námitka proti skutkovým zjištěním není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. za pomoci argumentu a contrario). Jestliže tedy žalobkyně svým dovoláním napadá pouze jeden z více důvodů, které vedly odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon předseda senátu