30 Cdo 2148/2024-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 19 888 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 316/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 40/2024-80,
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 40/2024-80, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2024, č. j. 8 C 316/2022-72, ve výroku I, zastavuje; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 19 888 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 1. 2024, č. j. 8 C 316/2022-72, zastavil dovolací řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že pro pasivitu žalobce ohledně nezaplacení soudního poplatku z dovolání a též ohledně volby jeho zástupce pro dovolací řízení (za situace, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o nevyhovění jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků za podané dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení) nezbylo soudu než dovolací řízení a řízení o další žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení zastavit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) a písm. i) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není.
Nesprávné
poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť ze spisu je zřejmé, že žalobce byl již v předmětném řízení opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, přičemž usnesením ze dne 14.
8. 2023, č. j. 8 C 316/2022-56, soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 11. 2023, č. j. 19 Co 180/2023-65. Dle Nejvyššího soudu tak lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté výzvy byly objektivně způsobilé zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, proto se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení v uvedeném rozsahu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2024
Mgr. Vít Bičák předseda senátu