30 Cdo 2203/2018-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce D. Ch., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 35/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, č. j. 58 Co 473/2017-94, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce (dále také „dovolatel“) se domáhal zaplacení celkové částky 63 777 Kč s příslušenstvím jako náhrady tvrzených újem, které měl utrpět v souvislosti s nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 8. 2014, č. j. 3921/DS/2014, vydaným v řízení o přestupku. Žalobce požadoval jednotlivě zaplacení částky 900 Kč, představující náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s nápravou tvrzeného nesprávného úředního postupu (hotové výdaje zmocněnce za tři úkony), částky 6 397 Kč, představující náhradu nákladů vynaložených na cestovné zmocněnce (za účelem seznámení s obsahem spisu), částky 3 146 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení (dva úkony), částky 28 334 Kč jako náhrady škody vzniklé zaplacením práce osobního řidiče v souvislosti s přepravou žalobce po dobu zákazu řízení, a konečně také částky 25 000 Kč, která měla představovat zadostiučinění za nemajetkovou újmu utrpěnou žalobcem v předmětném přestupkovém řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 19 C 35/2017-65, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 146 Kč s tam definovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná uhradila žalobci částku 60 631 Kč s tam definovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši 8 519,16 Kč (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalobce v části týkající se zaplacení částky 900 Kč s příslušenstvím (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku II v části týkající se zaplacení částky 59 731 Kč s příslušenstvím, přičemž v jeho vyhovujícím výroku I jej změnil tak, že se žaloba se žádostí o zaplacení částky 3 146 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok II), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 200 Kč (výrok III) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok IV).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku II napadl dovolatel včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn.
32 Odo 747/2002, a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, schválené k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření.
V předmětné věci tedy dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť předmětem řízení bylo v době vydání napadeného rozhodnutí obsahujícího napadený výrok II peněžité plnění odvíjející se od více samostatných nároků nepřevyšujících jednotlivě částku 50 000 Kč, přičemž v těchto nárocích nešlo o vztahy ze spotřebitelské smlouvy ani o vztahy pracovněprávní. Jak je zřejmé nejen z rozsudků obou soudů, ale i ze specifikace jednotlivých nároků uvedených dovolatelem v dovolání, jednalo se o nároky 1) na „zaplacení částky 6 397 Kč s příslušenstvím, z titulu zaplacení nákladů cestovného zástupci žalobce za účelem nahlédnutí do správního spisu“, 2) na „zaplacení částky 3 146 Kč s příslušenstvím, z titulu zaplacení této částky žalobcem advokátovi za vypracování a podání žádosti o odklad výkonu nezákonného rozhodnutí ve správním řízení“, 3) na „zaplacení částky 28 334 Kč s příslušenstvím, z titulu zaplacení této částky panu P.
N. D., který žalobci poskytoval služby osobního řidiče v době, kdy vykonával správní trest zákazu činnosti“, 4) na „zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím, z titulu finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu“.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2, a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem ani nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2019
Mgr. Vít Bičák předseda senátu