30 Cdo 2306/2025-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice - Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, o zaplacení 22 935 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 99/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, č. j. 91 Co 203/2025-166,
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, č. j. 91 Co 203/2025-166, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 5. 2025, č. j. 11 C 99/2024-155, ve výroku III, jímž bylo zastaveno dovolací řízení, zastavuje; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 22 935 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 5. 2025, č. j. 11 C 99/2024-155, zastavil řízení o návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I), zastavil řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II), zastavil dovolací řízení (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání před soudem prvního stupně (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za řízení, který byl splatný podáním dovolání dne 20. 11. 2024 ve smyslu § 7 odst. 1 věty první a § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to ani v opakovaně dodatečně stanovené lhůtě 15 dnů, tj. do 22.
4. 2025, ani nedoložil soudu, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Ve vztahu k novému projednání návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ze dne 11. 4. 2025 přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně o existenci překážky věci pravomocně rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Usneseními ze dne 21. 7. 2025, č. j. 11 C 99/2024-173, a č. j. 11 C 99/2024-174, doručenými žalobci dne 28. 7. 2025, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno, a aby si pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 25. 8. 2025 předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tyto výzvy reagoval žádostmi o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, o nichž soudy opětovně nerozhodovaly.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h), písm. i) a písm. j) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o zastavení řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením
založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1775/13). Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení v uvedeném rozsahu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 10. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu