30 Cdo 2313/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilého D. R., zastoupeného Magistrátem města Jihlavy jako kolizním opatrovníkem, syna M. R., a Mgr. O. H., zastoupeného Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 36, o žalobě otce na povolení obnovy řízení proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, č.j. 6 P 65/98-363, ze dne 18. ledna 2010, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 6 P 65/98, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 31. ledna 2011, č.j. 54 Co 21/2011-455, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 31. ledna 2011, č.j. 54 Co 21/2011-455, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8.10.2010, č.j. 6 P 65/98-438, kterým Okresní soud v Jihlavě zamítl žalobu otce na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. 6 P 65/98. V řízení dotčeném žalobou na obnovu řízení bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č.j. 6 P 65/98-369 ze dne 18.1.2010 tak, že otec je povinen platit na výživném pro nezl. D. s účinností od 1.4.2008 měsíčně částku 2.800,- Kč. Současně bylo rozhodnuto, že nedoplatek na výživném pro nezletilého D.
ve výši 19.800,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky jednorázově nejpozději do osmi měsíců od právní moci rozsudku. Proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě podal dovolání otec. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, že řízení je zatíženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a zásadní právní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst. 2, § 237 odst. 3 o.s.ř., je dán rovněž tehdy, jestliže v řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (usnesení Krajského soud v Brně – pobočka v Jihlavě bylo vydáno dne 31.1.2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.
7. 2009) se nejdříve zabýval přípustností podaného dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle § 238 odst. 1 o.s.ř. ustanovení § 237 platí obdobně. Podle § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 12.7.2005, sp.zn. 22 Cdo 1303/2005 (jehož závěry se použijí i po novele o.s.ř. účinné od 1.7.2009) vyslovil, že ve věcech uvedených v § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesení ve věci samé ustanovení § 237, a to včetně omezení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 2 o.s.ř. Z výše uvedeného plyne závěr, že směřuje-li žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č.j.
6 P 65/98-369 ze dne 18.1.2010, jímž bylo rozhodnuto ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č.
94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., pak dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání otce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.