U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2)
Okresnímu soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Ignáta Herrmanna
227/2, 3) Krajskému soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové,
Československé armády 218, o náhradu škody a zadostiučinění za psychickou a
zdravotní újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 51/2016,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2016,
č. j. 91 Co 159/2016-93, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhá zaplacení částky 300 000 Kč s
příslušenstvím jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou psychickou a
zdravotní újmu.
Okresní soud v Hradci Králové vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů doplnil své
podání tak, aby splňovalo náležitosti požadované občanským soudním řádem v § 79
odst. 1 pro návrh na zahájení řízení.
Žalobce v následném podání uvedl, že není schopen sám hájit svá práva a požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Vzhledem k tomu, že na straně žalované vystupoval jak Okresní soud v Hradci
Králové, tak Krajský soud v Hradci Králové, byl spis předložen Vrchnímu soudu v
Praze k rozhodnutí o přikázání věci podle § 12 odst. 1 o. s. ř. Usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. Ncd 124/2015-50, byla věc
vedená u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 229/2015 přikázána
Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzval žalobce, aby
ve lhůtě 15 dnů řádně odůvodnil svůj návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů a zejména věrohodným způsobem osvědčil své osobní, majetkové a
výdělkové poměry.
Žalobce na tuto výzvu reagoval doložením prohlášení o osobních, majetkových a
výdělkových poměrech, lékařské dokumentace a několika usnesení, jimiž bylo jeho
žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 26 C 51/2016-87, zamítl
návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, když
seznal, že ze strany žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když
žalobce i přes výzvu nedostatečně vylíčil skutečnosti, ze kterých by alespoň v
základních rozměrech vyplývalo, z jakých důvodů žalobní nárok uplatňuje. Nejsou
tak splněny procesní podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení právního
zástupce, když odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5.
2010, sp. zn. 30 Cdo 1502/2009.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém
zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 13. 9. 2016, č. j. 26 C 51/2016-97, doručeným žalobci dne 20. 9. 2016, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů pro podání
dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby
jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 29. 8. 2016, č. j. 91 Co 159/2016-93, s tím, že nebude-li
do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná
moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu toliko opětovně zopakoval svou žádost o ustanovení
advokáta, aniž by osvědčil nové skutečnosti svědčící pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Tato žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2016,
č. j. 26 C 51/2016-100. Odvolací soud usnesením ze dne 30. 12. 2016, č. j. 91 Co 275/2016-106, k
odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2016, č. j. 26 C 51/2016-100, tak, že se nevydává. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem,
jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele
nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání
dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného
zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k
závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani
nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o
ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-
li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v
řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to
důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2
o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem
78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Uvedené závěry jsou přiměřeně použitelné i v nyní projednávané věci. Pro
úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia došlo ke sjednocení do té doby nejednotné
rozhodovací praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle § 20
zákona o soudech a soudcích. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nejvyšší soud považuje za přiléhavý názor odvolacího soudu o zřejmě bezúspěšném
uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu
ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů
(tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné
úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku
účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí
v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení
vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
číslem 67/2014). Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil
nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2
a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu