30 Cdo 1502/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr.Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní
věci žalobce
S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku,
náměstí Míru č. 9, proti žalované České republice - Okresnímu státnímu
zastupitelství v Bruntále, se sídlem v Bruntále, Partyzánská 11, o ochranu
osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 47/1999, o
dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2008,
č.j. 1 Co 190/2008-64, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. srpna 2008, č.j. 1 Co 190/2008-64,
a usnesení Krajského soudu v Ostravě z 13. 5. 2008, č.j. 23 C 47/1999-54, se
zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobou z 31. 3. 1999 doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 6.4.1999 se
žalobce domáhal ochrany svých osobnostních práv jako poškozeného v trestním
řízení, do nichž žalovaná zasáhla porušením trestního řádu, Ústavy a Listiny
základních práv a svobod, a uplatnil vůči ní právo na náhradu nemajetkové újmy
a škody. Uvedl, že své nároky odůvodní a výši požadovaných náhrad vymezí před
soudem při nařízeném jednání. Současně požádal o osvobození od soudních
poplatků. Usnesením z 14. 4. 1999, č.j. 23 C 47/99-3, Krajský soud v Ostravě řízení
přerušil s odůvodněním, že u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. P 335/88 je
vedeno řízení ve věci návrhu na změnu omezení způsobilosti žalobce k právním
úkonům, případně na jeho zbavení způsobilosti k právním úkonům. Usnesení o
přerušení řízení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 30. 6. 1999, č.j. 1 Co 98/99-11. Usnesením ze dne 30.října 2007, č.j. 23 C 47/1999-23,
Krajský soud v Ostravě rozhodl o pokračování v řízení. Současně přiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků a zástupcem v tomto řízení mu ustanovil Mgr. Pavlu Frodlovou, advokátku se sídlem v Šumperku, Slovanská č.7. K odvolání žalobce, v němž nesouhlasil s ustanovením této advokátky a žádal,
aby mu byl ustanoven jako zástupce JUDr.Tomáš Sokol, advokát se sídlem v Praze,
Sokolská 60, Vrchní soud v Olomouci usnesením z 29. 1. 2008, č.j. 1 Co
317/2007-34, usnesení soudu prvního stupně v napadené části týkající se
ustanovení zástupce zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Současně tento soud zavázal, aby v dalším řízení nejprve
postupem podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval
žalobce k odstranění vad žaloby spočívajících v nedostatečných skutkových
tvrzeních a v nedostatcích žalobního petitu tak, aby bylo možno posoudit, zda
je ustanovení zástupce žalobci zapotřebí k ochraně jeho práv a zda by zástupcem
měl být advokát. Pokud žalobce vytýkané vady žaloby zhojí, vyzve ho soud, pokud
to žalobce sám dobrovolně neučiní, k doplnění skutkových tvrzení o jeho
majetkových a osobních poměrech a k jejich doložení, aby posoudil, zda nedošlo
k jejich změně, která by mohla vést k (částečnému) odnětí osvobození od
soudních poplatků. Teprve poté, budou-li splněny procesní podmínky, rozhodne o
žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce. Krajský soud v Ostravě potom usnesením ze dne 5. 3. 2008, č.j. 23 C 47/1999-39,
vyzval žalobce, aby ve lhůtě 14 dnů odstranil vady své žaloby tak, že ji doplní
o elementární skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, čeho a na
jakém základě se žalobou domáhá, a uvede zcela jednoznačně, zda žádá zaplacení
nemajetkové újmy, v jaké výši, a pokud požaduje i škodu, uvede, v jaké výši ji
po žalované požaduje, a poučil ho, že nevyhoví-li výzvě ve stanovené lhůtě,
žaloba bude odmítnuta. Žalobce reagoval na výzvu přípisem ze dne 26.3.2008, v
němž žádal, aby mu byl v tomto řízení ustanoven jako zástupce advokát JUDr. Tomáš Sokol a aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
podle § 43 odst.2 o.s..ř. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. srpna 2008, č.j. 1 Co 190/2008-64, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil a
rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Posoudil věc podle § 30 odst. 1 o.s.ř. a
připomněl, že při rozhodování o ustanovení zástupcem advokáta soud přihlíží
nejen k majetkovým a sociálním poměrům žadatele a k výši soudního poplatku, ale
i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o
svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení
žadatele, aniž by bylo třeba provádět dokazování, je nepochybné, že mu ve věci
nemůže být vyhověno. Za tímto účelem žalobce v návrhu musí uvést alespoň
elementární skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno zjistit, čeho a na jakém
základě se žalobce žalobou domáhá. Pokud takové minimální náležitosti žalobce v
podání neuvede, nejsou splněny procesní podmínky pro vyhovění návrhu na
ustanovení právního zástupce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně, že žalobce přes výzvu soudu ze dne 5. 3. 2008, č.j. 23 C
47/1999-39, neuvedl, čeho a na jakém konkrétním základě se domáhá, i když každý
žalobce obvykle nepochybně disponuje takovými schopnostmi, aby jeho žaloba
elementárním zákonným náležitostem vyhověla. Konstatoval, že žalobce bez
zjevných příčin takovou žalobu nepodal a soudu znemožnil posoudit, zda ve věci
jde či nejde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud, stejně jako
soud prvního stupně, uzavřel, že žádosti žalobce o ustanovení advokáta jako
zástupce nebylo možno vyhovět a že žaloba zůstala neprojednatelnou. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 28. 8. 2008 a téhož dne
nabylo právní moci. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dne 28. 8. 2008 dovolání
doplněné jeho zástupcem, který mu byl ustanoven soudem pro dovolací řízení, v
podání
z 23. 3. 2009. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 239 odst.3 o.s.ř. a
uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení 241a odst.2 písm. a) a b)
o.s.ř., neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Poukazuje na to, že mu v daném řízení bylo odňato právo
jednat před soudem, že soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal
účastníky, neprovedl dokazování a ve věci samé vůbec nerozhodl. Domnívá se
také, že k ochraně jeho zájmů mu měl být již od samého počátku řízení ustanoven
zástupce, o což opakované žádal. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu
12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že
dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle
ustanovení 241 odst.1 o.s.ř., dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené § 240
odst.1 o.s.ř., má všechny obsahové a formální náležitosti požadované
ustanovením § 241a odst.1 o.s.ř. a je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) potom přezkoumal usnesení
Vrchního soudu v Olomouci v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a
dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné. Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně
vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud
je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím
důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen
přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení
§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada
poznamenala předmětné řízení. Podle ustanovení § 30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož jsou
předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 téhož
zákona), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba
k ochraně jeho zájmů. Podle ustanovení § 138 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li
o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li
předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou
účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí
(odst. 1). Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se
do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst.2). Byl-li účastníku osvobozenému
od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v
jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje a na odměnu za zastupování (odst. 3). Ze spisu vyplývá, jak již bylo zmíněno výše, že žalobce požádal o přiznání
osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve věci. Soud prvního stupně poté, co jeho usnesení o ustanovení zástupce bylo odvolacím
soudem zrušeno a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, již o
této žádosti žalobce o ustanovení zástupce nerozhodl, stejně tak jako o jeho
další žádosti z 26. 3. 2008. Pouze vyzval žalobce k opravě a doplnění jeho
podání a posléze výše citovaným usnesením žalobu odmítl. Jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce podle §
30 o.s.ř., soud o ní musí rozhodnout před tím než učiní další úkony v řízení.
Protože soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce pominul a pro
nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu doručenou žalobci nebyly odstraněny, jeho
žalobu odmítl, byť v zásadě vycházel z právního názoru odvolacího soudu
obsaženého v citovaném zrušovacím rozhodnutí, zatížil řízení vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení
Vrchního soudu v Olomouci, odvolací soud tento nesprávný postup soudu prvního
stupně aproboval (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25. 2. 2004, sp.zn. 25
Cdo 63/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího
soudu pod číslem C 2319, ročník 2004, nebo obdobně usnesení téhož soudu ze 3. 6. 2008, sp.zn.30 Cdo 2629/2006). Zde dovolací soud vyslovuje přesvědčení, že
soudy obou stupňů takto zřejmě nepřiléhavě fakticky vyložily zásadu vyjádřenou
v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.května 2005, sp.zn. 25 Cdo 218/2005,
podle níž jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl vadné podání
účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy
předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě
bezúspěšného uplatňování či bránění práva (§ 138 o.s.ř.), nejde o vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. V posuzovaném případě však soudy obou stupňů, jak ostatně samy
konstatují, věc takto neposuzovaly s tím, že obsahová úroveň žaloby takovéto
zhodnocení vylučuje. Je tedy zcela zřejmé, že domnělou příčinou, proč soudy o
žádosti o ustanovení zástupce pro řízení nerozhodly, nebylo eventuální
zjištění, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování či
bránění práva, jak má na mysli ustanovení § 138 o.s.ř., ale důvod zcela jiný,
který proto bylo třeba posoudit v rámci samostatného rozhodnutí podle § 30
odst. 1 o.s.ř. Důvody uváděné soudy obou stupňů, proč podle jejich názoru
nebylo třeba o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení rozhodovat,
proto vybočily z rámce úpravy obsažené v § 30 a § 138 odst. 1 o.s.ř. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v daném případě byl naplněn dovolací důvod
podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud proto napadené
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Protože dovolací důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto
rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta druhá o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a
odst.1 o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem
dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1
téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.