30 Cdo 2629/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve
věci žalobce B. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému označenému:
„Český stát, Česká republika, M. s. Č. r., za 1) tehdejší generální
prokuraturu-ČR, 2) Ministerstvo vnitra, 3) Ministerstvo spravedlnosti-ČR,“ o
ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 155/2003,
o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2004,
č.j. 1 Co 124/2004-26, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č.j. 1 Co 124/2004-26,
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2004, č.j. 37 C
155/2003-20,
se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2004, č.j. 37 C
155/2003-20, odmítl návrh žalobce ze dne 11. 12. 2003. Rozhodl podle ustanovení
§ 43 odst. 2 o.s.ř. poté, co žalobce přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě, která
mu byla k jeho žádosti prodloužena do 30. 3. 2004, kdy pouze sdělil, že znění
žaloby doloží později, neodstranil vady žaloby.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že v
dané věci žaloba ze dne 11. 12. 2003 neobsahuje náležitosti vyžadované
ustanovením § 79 odst. 1 o.s.ř. Považoval za správný postup soudu prvního
stupně, když usnesením ze dne 24. února 2003 (správně 24.2.2004), č.j. 37 C
155/2003-16, vyzval žalobce, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady žaloby, a
žalobce poučil, jak je třeba tyto vady odstranit, a poučil ho i o důsledcích,
nebude-li výzvě vyhověno. Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 15. 3.
2004, v němž žádal o prodloužení lhůty o 30 dnů a následně pak podáním ze dne
30. 3. 2004, v němž uvedl, že žalobu doplní nejpozději do 22. 4. 2004. Odvolací
soud uzavřel, že žalobce neodstranil vady žaloby v odvolání ani do dne
rozhodování odvolacího soudu a proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost
dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podává je zřejmě z
důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Namítá, že
ačkoli požádal o ustanovení právního zástupce, soudy obou stupňů se tímto
požadavkem vůbec nezabývaly. Soud prvního stupně mu měl s ohledem na jeho
písemné podání ustanovit k ochraně jeho zájmů právního zástupce z řad advokátů
již pro podání jeho návrhu, když následně shledal tento požadavek oprávněným.
Odvolací soud měl ve svém rozhodnutí uvedené pochybení soudu prvního stupně
napravit. Žalobce navrhl zrušení dovoláním napadeného usnesení, jakož i
usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první
Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád
(zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném
podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.
března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde
o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání
přípustné, přezkoumal napadené usnesení z hlediska dovolatelem uplatněného
důvodu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož jsou
předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudního poplatků (§ 138), předseda
senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho
zájmů.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v podání doručeném soudu prvního stupně dne
11. 12. 2003 uvedl za nadpisem „požadavek dle § 30 a § 138 o.s.ř.,“ že „s
ohledem na svoji sociální situaci požaduje přiznat plné osvobození od soudních
poplatků a s tím souvisící,“ a následně dne 17. 2. 2004 předložil soudu
potvrzení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce ve věci.
Soud prvního stupně, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce podle
ustanovení § 30 o.s.ř., vyzval žalobce k opravě a doplnění jeho podání a
následně výše citovaným usnesením návrh na zahájení řízení odmítl.
Jestliže účastník řízení podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce
ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní
další úkony v řízení. Protože soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení
zástupce pominul a pro nedostatky žaloby, jež ani přes výzvu doručenou žalobci
nebyly odstraněny, jeho žalobu odmítl, zatížil tak řízení vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst.
2 písm. a) o.s.ř., a odvolací soud tuto vadu přehlédl (srov. též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2004, sp. zn. 25 Cdo 63/2004, uveřejněné v Souboru
civilních rozhodnutí
a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem C 2319, ročník 2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. a) o.s. ř. je naplněn. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem o.s.ř.). Protože dovolací
důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc
vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá
o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2008
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu