U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci
žalobkyně Ing. M. A., zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v
Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 300 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 143/2012, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 13 Co
7/2015-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
900 Kč (výrok I), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V). Městský soud v Praze jako soud
odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil
tak, že žalobu o zaplacení 131 900 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výroky II a III).
Žalobkyně se v řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala náhrady škody ve
výši 300 000 Kč, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního
postupu soudního exekutora.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním,
které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II
bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen
„o. s. ř.“, odmítl.
Žalobkyně jako otázku procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí
závisí, a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe
dovolacího soudu, vymezila otázku, zda odvolací soud vydal tzv. překvapivé
(nepředvídatelné) rozhodnutí.
Uvedená otázka však nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.,
neboť odvolací soud se při vydání svého rozhodnutí neodchýlil od judikatury
Nejvyššího soudu, týkající se nepředvídatelného neboli překvapivého rozhodnutí,
jestliže věc posoudil jinak na základě námitky nesprávného právního posouzení
věci, již žalovaná uplatnila v odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
18. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, na který ostatně sama žalobkyně v
dovolání odkazuje, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2015,
sp. zn. 30 Cdo 3849/2014).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s.
ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu
pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 3. prosince 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu