USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Poláškové Wincorové a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 93 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 158/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 58 Co 25/2025-119, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 26 C 158/2023-86, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 63 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 29 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 359,56 Kč (výrok III).
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem k odvolání žalobce i žalované změnil vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl i ohledně částky 12 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2024 do zaplacení, jinak tento výrok a dále zamítavý výrok II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 30 359,56 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 960,92 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Částky ve výši 93 600 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 99/2018 (dále jen „posuzované řízení“).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I včasným dovoláním. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
5. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl částečně potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k vyhovění žalobě co do částky 51 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2024 do zaplacení není subjektivně přípustné, neboť oprávnění podat dovolání (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Nejvyšší soud tedy dovolání v této části jako subjektivně nepřípustné dle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
6. Pokud jde o dovolání v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu změny výroku I rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby ohledně částky 12 750 Kč s příslušenstvím a v rozsahu potvrzení výroku II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně částky 29 850 Kč s příslušenstvím, kterými tedy byla zamítnuta žaloba co do celkové částky 42 600 Kč (tj. 12 750 Kč + 29 850 Kč) s příslušenstvím, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ani v tomto směru není dovolání objektivně přípustné, a to dle § 238 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., neboť v tomto rozsahu bylo napadeným výrokem rozhodnuto o nároku nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztahy ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztahy. Přípustnost dovolání v této části nemůže založit skutečnost, že žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu i v dalším, pro něj již subjektivně nepřípustném rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp zn. 32 Cdo 3219/2020, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15.
3. 2021, sp. zn. II. ÚS 403/21, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2169/2017).
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 10. 2025
JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu