30 Cdo 2854/2024-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobceJ. M., zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 - Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 144/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 28 Co 104/2024-177, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 46 C 144/2023-158, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 999,38 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 272 000,62 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 100 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání podanému toliko žalovanou a směřujícím proti vyhovující části rozsudku soudu prvního stupně, tedy ohledně její platební povinnosti v částce 22 999,38 Kč s příslušenstvím v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) změnil tak, že žalobu v této části zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobci uložil žalované nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce, coby tzv. konkurzní věřitel, domáhal zaplacení částky 295 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudů spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 7/2002, jehož celková délka činila více než 20 let a 8 měsíců.
Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V předmětné věci proto dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč a nejde o žádnou z taxativně uvedených výjimek, kdy je výše plnění nerozhodná.
Za situace, kdy předmětem odvolacího přezkumu byla jen částka 22 999,38 Kč s příslušenstvím (neboť žalobce nevyužil svého dispozičního oprávnění a rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části odpovídající jeho výroku II nenapadl odvoláním a ten tak separátně nabyl právní moci [§ 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř.]), nejde o případ, kdy by až v odvolacím řízení bez zavinění účastníka došlo k tzv. štěpení nároku. Lze uzavřít, že v době rozhodování odvolacího soudu byla předmětem řízení na jistině částka nižší než 50 000 Kč, tudíž z pohledu řízení dovolacího šlo o tzv. bagatelní spor, v němž zákon podání dovolání nepřipouští.
Nesprávné poučení odvolacího soudu o
tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2024
JUDr. David Vláčil předseda senátu