30 Cdo 2865/2025-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců
JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) L. K. a
b) J. K., obou zastoupených Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze
8, Křižíkova 52/48c, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
390/42, o zaplacení 1 875 843 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 124/2024, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č. j. 51 Co 83/2025-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podanou žalobou se každý ze žalobců domáhal po žalované zaplacení částky 937
921,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jim měla být způsobena
nesprávným úředním postupem spočívajícím v činnosti notáře při sepsání veřejné
listiny o právním úkonu. Mezi právním předchůdcem žalobců B. K., zemřelým dne
XY (dále jen „zůstavitel“) a A. P. (dále jen „dlužník“) byla uzavřena smlouva o
zápůjčce s předmětem zápůjčky – částkou 1 000 000 Kč. Z důvodu prodlení
dlužníka byl k utvrzení závazku dne 20. 2. 2013 sepsán notářem JUDr. Bohdanem
Halladou notářský zápis, sp. zn. NZ 758/2013, N 506/2013, který zůstaviteli
zaručoval přímou vykonatelnost závazku. K tomuto uznání závazku přistoupily
jako ručitelky i K. P. a M. P. Vadným notářským zápisem ze dne 2. 3. 2015, sp.
zn. NZ 245/2015, N 205/2015, notářky JUDr. Vladimíry Ostrožlíkové byla
dohodnuta přímá vykonatelnost tohoto závazku a M. Š. (původně P.) se za uvedený
závazek zaručila. Z důvodu prodlení dlužníka i ručitelky podal zůstavitel návrh
na exekuci podle notářského zápisu ze dne 2. 3. 2015. Soudní exekutor JUDr.
Igor Ivanko usnesením ze dne 30. 7. 2021, č. j. 167 Ex 907/21, ve znění
doplňujícího usnesení ze dne 13. 1. 2022, řízení zastavil pro materiální
nevykonatelnost notářského zápisu (toto rozhodnutí potvrdil Městský soud v
Praze usnesením ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 23 Co 314/2021). Pohledávka žalobců
se tak stala nevymahatelnou, dle žalobců pro pochybení notářky při sepisu
notářského zápisu. Proto uplatnili dne 7. 12. 2023 u žalované nárok na náhradu
škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona
České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), vůči státu ve výši 1 100
000 Kč spolu s úrokem z prodlení ke dni 1. 12. 2023 ve výši 775 843 Kč.
Žalovaná stanoviskem ze dne 27. 5. 2024 žalobcům sdělila, že jejich nárok
neuznává.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14.
3. 2025, č. j. 28 C 124/2024-56, zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal
zaplacení náhrady škody ve výši 937 921,50 Kč (výrok I), zamítl žalobu, jíž se
žalobce b) domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 937 921,50 Kč (výrok II), a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III a IV). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II, ve výrocích III a IV
jej změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 900 Kč, jinak
jej potvrdil a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované každému na náhradě
nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupení advokátem, v celém
rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobců není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v
rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech
řízení před soudy obou stupňů. Pokud se žalobci řídili nesprávným poučením
odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje,
že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze
dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012, citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu
jsou dostupná z www.nsoud.cz). Námitka dovolatelů, že závazek, který vznikl z notářského zápisu z roku 2015
plně nahrazuje závazek vzniklý z notářského zápisu z roku 2013, jelikož
závazkem vzniklým z notářského zápisu z roku 2015 došlo k privativní novaci
závazku, který vznikl z notářského zápisu z roku 2013, tj. otázka, která dle
názoru žalobců dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena,
přípustnost dovolání ve smyslu§ 237 o. s. ř. nezakládá. Závěr o nedůvodnosti
žaloby totiž odvolací soud založil na v dovolání kvalifikovaně nezpochybněném
závěru o tom, že nevykonatelný notářský zápis (z roku 2015) jako nesprávný
úřední postup nebyl zásadní a podstatnou příčinou, proč se žalobci nedomohli
svého práva, neboť v řízení bylo prokázáno, že nevyužili všech možností, které
měli k dispozici. Žalobci se svého práva mohli domoci jednak běžnou soudní
cestou poté, co dlužník nezačal plnit již v roce 2011 a později v exekučním
řízení na základě prvého vykonatelného notářského zápisu, a dále jim nic
nebránilo domáhat se svého práva proti M. Š. soudní cestou (bod 21, 22 a 23
rozsudku odvolacího soudu).
Napadené rozhodnutí tedy na námitce (otázce) možné
privativní novace výlučně nezávisí (odvolací soud na tomto řešení své
rozhodnutí výlučně nezaložil). Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. tudíž nelze z tohoto důvodu dovodit, neboť ani odlišné vyřešení v dovolání
formulované právní otázky, než k jakému dospěl odvolací soud (který uvedl, že
notářský zápis z roku 2015 za prvé představuje dohodu mezi ručitelkou závazku,
tj. nikoli dlužníkem, a za druhé z něj nelze dovodit zrušení původního
závazku), by se nemohlo v poměrech dovolatelů nijak příznivě projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003,
uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy,
je-li dovolání přípustné. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.