30 Cdo 2886/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. Ivem Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 2,367.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 186/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2012, č. j. 64 Co 53/2012- 66, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2012, č. j. 64 Co 53/2012-66, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 12. 2011, č. j. 15 C 186/2011-44, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o 2,367.700,- Kč s tamtéž specifikovaným příslušenstvím. Uvedeného se žalobce domáhal z titulu náhrady nemajetkové i majetkové újmy, které mu měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Prostějově v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 64/2004. Náhradu nemajetkové újmy požadoval žalobce ve výši 367.000,- Kč, majetkovou škodu pak vyčíslil na 2,000.000,- Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce včasné dovolání, přičemž byl zastoupen v souladu s § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, advokátem. Ve svém dovolání žalobce sice výslovně nespecifikoval, proti které části výroku odvolacího soudu jeho dovolání směřuje, z jednotlivých námitek uplatněných v dovolání je však nepochybné, že směřuje pouze proti té části výroku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolací řízení musí být zastaveno.
Podle § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Přípisem ze dne 19. 9. 2012 právní zástupce žalobce oznámil, že žalobce dne 9. 9. 2012, tj. po podání dovolání, zemřel. Tato skutečnost byla ověřena i z Centrální evidence obyvatel.
Vzhledem k tomu, že v průběhu dovolacího řízení dovolatel zemřel, a vzhledem ke skutečnosti, že jeho dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o právech vázaných na jeho osobu, která podle své povahy neumožňují v řízení pokračovat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3394/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), Nejvyšší soud řízení zastavil (§ 103, § 107 odst. 5 a § 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo s ohledem na úmrtí dovolatele rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu